close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Kotě

19. března 2010 v 0:58 | Cait Sidhe
Hlásí se Caitík.
*Caitík má strašnou radost, Caitík si našel múzu, počkejte, až se Cait dostane ke scanneru, to teprve uvidíte*
Věnuji Bambu, protože mě dneska nakopla k tomu, abych to dopsala.
A díky Maarovi, že mě s tím neposlal do háje. Já vím, je to děsné xD. Ale já se rozepíšu. Doufám.
So ... enjoy it.



Nemohl uvěřit svým očím, když mu toho tvorečka přinesli.
Spokojeně vrněl v Brumbálově náruči.
Poslední naděje kouzelnického světa.
Tvoreček otevřel své zelené oči a hlasitě mňoukl.

***

Vymodlené zvononění ohlásilo konec hodiny. Stundeti se mohli přetrhnout, aby opustili učebnu v rekordním čase se všemi pomůckami, kamárady a končetinami.
Pouze dívčina s hustou hřívou hnědých vlasů stále a vytrvale pokoušela Severusovu trpělivost.
"Nevyjádřil jsem se snad dost jasně, slečno Grangerová? Obávám se, že vám budu muset odebrat minimálně dvacet bodů za obtěžování profesora v jeho volném čase a za přeceňování vlastního intelektu, když nejste schopna pochopit jednoduchou větu 'Ne, opravdu nemůžete jít se mnou do mého bytu!'"
Hermiona podnikla poslední zoufalý pokus. Vykulila na profesora svá kukadla.
Profesor se zlomyslně zašklebil.
"Strhávám Nebelvíru dvacet bodů za nechápavost."
V jejích očích se objevily první slzičky.
"A dvacet bodů za hysterii. Laskavě mě teď omluvte, jak už jsem řekl, mrhám tu s vámi svým vzácným volným časem."
Hermiona si vztekle dupla.
Lhostejně okolo ní prošel a opustil učebnu.

Pomalu se blížil k cíli. Uvažoval, zda by nevítaného okupovatele svého bytu dostatečně vyděsil prohlášením 'Tak jsem doma, pojď se pomazlit', ale došel k názoru, že by mu to totálně zničilo image.
Nevítaný okupovatel to ovšem viděl úplně jinak.
"Miuuuuuuuu!" Sotva obávaný profesor lektvarů otevřel dveře, měl plnou náruč černého, chlupatého, drápajícího klubíčka.
Být McGonagallovou, vřísknul by jako operetní děva při extrémních výškách.
Ale byl to Severus Snape, takže zaječel o oktávu níž.
"Slezte ze mě!"
Kotě zůstalo viset na jeho hábitu a nakvašeně se mu dívalo do tváře.
"Tohle už nikdy nedělejte. Taky bych vás tu mohl proklít a nikdo by se o tom nedozvěděl, uvědomte si to." Předvedl jeden ze svých nejlepších výkonů, chladný tón hlasu, temné oči vraha, výhružný šepot …
"Miau!" Kotě buď nerozumělo, nebo rozumět nechtělo. Anebo mu jednodušše nevěřilo.
"Miua?" Zaseklo drápky packy o kousek výš a jalo se šplhat.
"Mdloby na tebe!" Ochabnutí svalů a účinky všudypřítomné gravitace vykonaly své.
Severus viděl mávnutí pacek vzduchem.
Nechytil ho.

***

Bylo nádherně. Ticho.
Dopitý šálek kávy. Opravené domácí úkoly. Omráčené kotě prozkoumáno.
Právě vysprchovaný profesor lektvarů s mokrými vlasy, ručníkem kolem pasu a kartáčkem v zubech rázoval sem a tam koupelnou.
Jedno zvědavé oko obezřetně nakouklo neodvřenými dveřmi.
Profesor dopochodoval k umyvadlu.
Mrk. Mrk. Do škvíry dveří juklo i druhé oko.
Profesor se naklonil nad umyvadlo, což dalo vyniknout ladným křivkám jeho boků a pozadí pod ručníkem.
Polk. Neslintat.
Přesunul se k polici za umyvadlem, aby se oblékl do pyžama.
Slint. Slint. Slint. Pokus o získání lepšího výhledu.
"Úchyle! Zmiztee!"
Urychlený ústup před letícím předmětem a rudnoucím profesorem.
Severus si právě zadělal na životní trauma. Bůh se mu mstí za týrání zvířat a studentů.
Šmírovalo ho kotě.
Naprosto bezostyšně sedělo ve dveřích a slintalo.
Ztěžka dosedl na dlaždičky.
A ukradlo mu jeho černočerné trenky, které po něm v šoku mrskl.

***

Tichounké vrnění se neslo pokojem.
Kotě si jako správný fetišta třelo čumáček o ukradený předmět.
Nejspíš uvažovalo, zda profesor zrudl studem nebo vzteky … v obou případech by mu radši mělo jeho trenky vrátit. Proto se s nimi uvelebilo v Severusově rozestlané posteli a čekalo.

Dýchat. Nevraždit. Dýchat. Nevraždit.
Severusův lety tužený stocismus se uklidňoval z nenadálého šoku.
Dýchat. Nevraždit.
Zamkl za sebou dveře ložnice.
Nic se nestalo. Muselo se mu to zdát. Nikdo v Bradavicích by se neopovážil vkročit do jeho pokojů, o jeho koupelně nemluvě …
"Miau?"
Je v posteli!
Dýchat. Dýchat!
Leží na nich!
Nevraždit. NEVRAŽDIT!
"Vy … vy … Vyyyyyy!" zavyl a vrhl se na postel.
Vytřeštilo oči. Ale uskočilo.
Popadl hůlku.
Zmizelo pod postelí.
Zlomyslně se ušklíbl.
"Accio."
Prskalo. Máchalo packama zuřivě kolem sebe. Házelo na něj vražedné pohledy.
"Tak, že bychom se na vás lépe podívali. Hezky bez rukaviček."
Ztuhlo.
"Brumbál ať se svou představou rekreace přitroublých neregistrovaných zvěromágů, co se nedokážou proměnit zpátky, v mém bytě k čertu!"
Namířil mu hůlkou mezi uši.
Kotě najednou pocítilo, že přestává být kotětem, nýbrž se opět stává sedmnáctiletým chlapcem.
Severus nejistě polkl, jelikož se kotě stalo nahým sedmnáctiletým chlapcem.
"Ehm, ehm," konečně se podíval jinam.
Chlapec se opatrně postavil.
"Já bych …," trochu se mu zadrhával hlas.
"Já bych … asi, asi měl odejít, že?"
Snape mu, z jemu samotnému naprosto neznámých důvodů, mu zastoupil cestu.
Určitě to bylo kvůli těm krásně zeleným očím.
"Měl byste mi nejdřívě oznámit, proč jste se tu producíroval jako kotě, když vás šlo docela lehko proměnit zpět?"
Oslovený plaše sklopil oči a zčervenal.
"Já, jsem se chtěl … chtěl … dostat … ehm, em, … k vám," zamumlal a snažil se rukama zakrýt, co se dalo.
Severus několikrát naprázdno polkl. Pomalu odložil hůlku.
"A proč jste mi to, Pottere, jednodušše neřekl?" zašeptal a přitáhl si překvapeného chlapce do náruče.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Bamboos Bamboos | 19. března 2010 v 22:44 | Reagovat

Ó děkuji <3
Hahaha, to kotě v názvu mě docela vyděsilo, ale dopadlo to dobře :D
Dotaz 1 - to je ta povídka jak tam má Severus být uke?
Dotaz 2 -Fakt ti musím taky něco psát? Nestačil by nějakej krásnej (18+ samozřejmě xD) obrázek? Co?? ^^

2 Cait Sidhe Cait Sidhe | Web | 20. března 2010 v 15:00 | Reagovat

odpověď 1 - měla být, ale po zveřejnění tohoto nápadu, mi připadalo, že mě nejspíš zabije ... xD
odpověď 2 - ano musíš. Kreslit můžeš taky xD

3 Aife Aife | 20. března 2010 v 19:40 | Reagovat

Jako obvykle, Kajtíku, zmasakrovalas mi bránici. Humor je žánr, který ti sluší, a nenech si nic nakecávat od Máry:)

4 Bamboos Bamboos | 21. března 2010 v 3:23 | Reagovat

Hele Cait a vadí že to nebude yaoi? Bude to jenom psycho a asi to vůbec nebudeš chápat.:D
(Ale když se ti to nebude líbit tak slibuju, že napíše něco co se ti líbit bude xD )

5 Keira Fey Keira Fey | E-mail | Web | 2. dubna 2010 v 16:45 | Reagovat

x3 vzhledem k tomu, že jsem před chvilkou blbě polkla díky Aife prášek (to ten její aprílový žert na blogu...), ... :D tak jsi mě teď málem usmrtila xDD

6 Cait Sidhe Cait Sidhe | Web | 5. dubna 2010 v 21:16 | Reagovat

Jinak děkuji, děkuji ^^
A neflákám se.
Hezky čtu Bílý písek dokola a dokola.
Asi se přestěhuju z HP do Naruta ... xDDD

7 Aife Aife | 5. dubna 2010 v 22:07 | Reagovat

Cait: STĚHUJ! Stěhuj!

8 Dark Dark | Web | 29. dubna 2010 v 8:53 | Reagovat

koukám, že máš stále originálnější nápady než já....v poslední době mám v hlavě jenom průvan..ale snažím se;):-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama