Telenovela
19. června 2009 v 21:23 | Cait SidheVše nejlepší k narozeninám, Keiruško!
*mrk mrk*
Přece bych vás nepřipravila o ten úžasný požitek z mé tvorby ...
Oka, neni to nejlepší ani nejinteligentnější (jak už název napovídá) ...
Tak kritizujte, kritizujte ...
Bylo to úžasné stvoření.
Vypadalo božsky. Vypadalo jako všechny jeho tajné sny.
"Harry?"
Zasnil se. Ty krásné vlasy ... chtěl by je zase pohladit. Jsou tak hebké a jemné ...
"Harry ... ?"
A co teprve ty rty ... Mnnn.
"Harry!"
Už dnes večer ... dnes večer svou lásku bude moci znovu otlapkat.
"Harry!" Kdosi mu surově zatřásl s ramenem.
"He?"
"Konečně mě vnímáš!"
"Omlouvám se ... ?"
"Neobtěžuj se! Jen jsem ti chtěla říct, že jsme se s Ronem rozešli!"
"Hmmm ... To mě mrzí."
"Harry! Měl bys mu domluvit. Naznač mu třeba, že když si mě bude víc všímat, tak se vrátím! Jo? Řekneš mu to?"
"Ale jo."
"Zkoušela jsem všechno! Dokonce jsem flirtovala se Seamusem ... ." Harrymu zaskočilo.
"Ty ... ty jsi flirtovala, Hermiono? Flir - to - va - la?"
"A proč bych neměla?"
"A vědel Seamus, že s ním flirtuješ?"
***
Ťuk ťuk.
Šestý smyl mu radil, ať se neozývá a hlavně neotvírá. Protože to, co je za dveřmi, by se mu vůbec nemuselo líbit.
Ťuk.
ŤUK!
TŘÍSK!
"Dále!" prskl.
Musel uznat, že šestý smysl měl pravdu. Řádně funící, navztekaná Minerva McGonagallová ve své staré antikoncepční košli po kotníky stojící ve dveřích jeho bytu ve dvě ráno se mu opravdu moc nezamlouvala.
"Stalo něco?" Sama se pozvala dál a nezapomněla za sebou bouchnout dveřmi.
"Samozřejmě!" vyjekla. Radši nahmatal hůlku.
"Před chvíli jsem potkala pana Malfoye na astromické věži!"
"Lucius Malfoy je v Bradavicích?!"
"Draco!"
"Oh, pardon. A co jste tam dělala?"
"Pozorovala ty dva ... to není důležité! Důležité je, co tam dělal pan Malfoy!"
"A co tam dělal pan Malfoy ... ?"
"Líbal nějakého chlapce!"
"Ach. A kterého?"
"To nevím," posteskla si Minerva, "byla tma!"
"Jak tedy víte, že to byl pan Malfoy?"
"Protože jsem zakopla, upadla a oni utekli! Ale Malfoye jsem chytila!"
"A kdy se doberete k pointě?"
"Dovolte! Zítra k vám pan Malfoy přijde na školní trest."
"Proč ke mně?"
"Protože já s ním večer trávit nechci! Přijde v sedm. Dobrou noc!"
"Spíš ráno, megero stará, " zamumlal, když za ní zavíral dveře.
***
"Netvař se takhle."
"Jak?" Chlapec koketně pohodil svými vlasy.
"Laskavě to nedělej."
"Ale proč?" Provokativně mrkl.
"Protože jsi tu na školním trestu, krucinál!"
"No a?" Protáhl se jako kočka. Lehce pohupuje boky, přešel k muži sedícímu u stolu.
"Opakuji, že jsi na školním trestu, tak pracuj!" Chlapec se laškovně usmál.
"Jak si přeješ." Sedl si muži obkročmo na klín, jemně mu zaklonil hlavu a políbil ho. Ruce prohrábly mužovi vlasy, něžně polaskaly krk, rozepnuly první knoflíčky košile.
"Ne ... ," zasténal muž. Vtom ucítil teplý dech na své tváři. Chlapec mu lehce olízl kůži od ušního lalůčku po límeček košile a kousl.
"Poddej se tomu," šeptal," nemůžeš popřít, že mě taky chceš. Cítím to," chichotal se.
"Jsi můj student," odporoval muž, ale nechal se znovu políbit. Dokonce chlapce objal okolo pasu a přitáhl si ho blíž. Ten se provokativně zavrtěl, jeho erekce se otřela o tu mužovu, zatímco rozepínal zbývající knoflíky košile. Když odstranil ten překážející kus látky, sklonil se a jazykem polaskal bradavku.
"Přestaň," prosil muž, zatínaje prsty do chlapcových zad, "jsi můj student, proboha!"
"Právě proto se mi to tak líbí," zasmál se chlapec a rozepnul mu pásek u kalhot.
"Ne. Ne, já nechci!"
"Jsi tak sladký, když se bráníš," zašeptal. Pak muže hladově políbil.
Náhle v krbu zaplál zelený plamen.
"Ježišikristeakurvadoprdele." Chlapec byl necitelně schozen pod stůl.
"Zdravím," ozvalo se od krbu. Mezi plameny se objevila čísi hlava a zvědavě se rozhlížela po místnosti.
"Rád tě vidím."
"Potřebuji s tebou něco projednat ... není ti něco? Vypadáš nějak udýchaně. Och, nemyslel jsem si, že v soukromí nosíš rozepnutou košili."
"Ehm ... ehm ... Co to chceš projednat?"
"To je na delší dobu, pojď ke mně."
"Hned?"
"Samozřejmě." Hlava zmizela. Muž rozčileně vstal a rychle se upravoval. Mladík se na něj koketně zadíval.
"Nechceš tu nejdřív něco dokončit?"
"Ne, jsem na odchodu, jestli sis nevšiml. A tobě doporučuji totéž."
"Copak?" Chlapec se ho pokusil obejmout, ale byl nekompromisně odstrčen.
"Okamžitě toho nech. Já odcházím a až se vrátím, tak ty tady nebudeš, rozuměno?"
"Ani kdybych ti zahříval postel?"
***
Zamračený profesor vystoupil z krbu a rychle se oprášil od zbytkového popela.
"Ty teda vypadáš. To neumíš projít čistý? Víš kolik stál ten koberec?!"
"Nech vymést krb," doporučil. Poté se zlehka opřel o krbovou římsu.
"Neposadíš se? Mam tu vynikající červené, určitě ti bude chutnat, počkej, kde jen jsem ho měl ... ?" Hostitel začal náhodně prohlížet skříňky a poličky.
"Někde tu musí být, před chvílí jsem totiž pocítil nutkavou potřebu zkontrolovat, zda je na svém místě a při té příležitosti ověřit, jestli je pořád stejně dobré ... ," nepřestával komentovat. Profesor si frustrovaně povzdechl při pohledu na otevřenou láhev vína na stolku.
"Kam jsem ho mohl dát ... ? No, nechme to na jindy. Stejně jsem chtěl mluvit o něčem jiném." Ladně došel ke křeslu a posadil se.
"A hele, tady je! Já to věděl, já to věděl. Dáš si? Určitě, viď." Než se profesor nadál, držel v ruce skleničku vína.
"A k věci ... proč máš nakřivo zapnutou košili?" Než mohl dotázaný spáchat sebevraždu umlácením své hlavy o zeď, byl hostitel u něj a náležitě zkoumal jeho oděv.
"No vážně! Ty někoho máš! Hm ... Tak proto si byl tak zadýchaný, když jsem tě zval?"
"Ehm, ehm," pokusil se o výhružný tón. Na jeho dlouholetého přítele to ovšem nemělo požadovaný účinek.
"Tak povídej, přeháněj! Tady se vůbec nic něděje, strašná nuda. Nedělej drahoty a posaď se."
"Já ti ale nechci nic říct!"
"A proč? Och, ty to tajíš? Je to studentka? Nebo student?" Zvědavě pochodoval okolo.
"Tak už to vysyp! Nesyď se! Povídej!" naléhal.
"Málem mě znásilnil tvůj syn!"
"Ne," vydechl s úžasem, "ten hajzlík. Ale málem říkáš?"
"Samozřejmě," zavrčel výhružně. Lucius se samolibě usmál. Pak honem nahodil soustrasný tón.
"Ale to je strašné! Pojď, posaď se. V klidu. Já tomu spratkovi ukážu." Usadil Severuse na pohovku, sám si sedl těsně vedle něj a položil mu ruku kolem ramen.
"Teď se musíš hlavně uklidnit. Vytěsnit toho kluka ze své mysli. Absolutně na něj nesmíš myslet, chápeš? Soustřeď se na teď. Na mě. A napij se, tááák, vidiš. A já ti doleju. Hlavně žádný stres, uvolni se," šeptal mu do ucha.
"Vážně by sis s ním měl promluvit ... Je neopatrný. Ty jeho pletky začínají být až moc veřejné," začal odjinud Severus a vypil druhou skleničku.
"Ach, ty myslíš Pansy?"
"Ne, myslím jeho přítele! Je to stejný zvhrlík jako ty."
"Snad jako my, ne?" Luciusovy nehty jemně přejížděly po Severusově stehně.
"Ne, to vůbec není pravda. Co to děláš ... ?!" Položil protestujího profesora mezi polštáře a naklonil se nad něj.
"To, co ty chceš udělat už hezkých pár let."
"Ne! Nechci! Nech ... !" Umlkl. Severus soudtředil své myšlenkové pochody na obnovu dýchání. Lucius mu to prohlubováním polibku nijak neusnadnil.
"Ty jsi tak sladký, když se bráníš ... ."
Komentáře
Teda, Cait...ty si čím dál tím úchylnější 80), a kritiku? Jakou, vždyť to bylo pěkně úchylné
Taky sleduješ Alucarda? Už si viděla všechny díly, či s ním začínáš? Tohle anime zbožňuji
som sa pobavila :)) len by som ti odporúčala upraviť layout, nedalo sa mi to čítať, tá tmavočervená na čiernej, musela som si to označiť...
Arigato!*klaní se*
Opravdu je ten lay tak špatný? Ou! Mně se to tu jeví celkem prima ... Zkusim na to merknout ... xD
Caití!!! to bylo parádní! ty se nezdáš ;) dám na to u sebe odkaz. děsně moc se mi to líbilo :D děkuju moc :3