Poslední dobou píši pouze slashe. Ať rozepíšu, co rozepíšu, do desátého řádku je z toho slash.
Ach jo ...
Ale jsou to docela hezké slashíky, ne? *mrk mrk*
Dobře, přiznávám se dobrovolně a bez mučení ... tohle není slash. Ale i tak je to pouze pro odvážně XD.
Enjoy.
"Och José! Och José!" zavzlykala Esmeralda do polštářů, když spatřila ten svádivý západ slunce. Tolik jí připoměl Josého!
Zoufale zaštkala.
Starožitný telefon narafičený na kartotéce personálu nepříjemně zazvonil.
Crrrr.
"Problém!"
"Jaký?"
"V umývárkách ve třetím patře neteče voda!"
"Jo, já s tím něco udělám."
Cvak. Opatrně položil sluchátko zpět do vidlice, poté na své nové židli otočku zpět ke stolu.
Jak se Esmeraldě stýskalo po Josém! Jeho svalnaté hrudi, na kterou ji vždy tak ochotně přivinul.
"Ach José!" vzlykla. Už druhým měsícem je její drahoušek v armádě ...
Zabubnoval prsty o desku stolu.
Náhle se otevřely dveře a v nich se rýsovala
Crrrrrr.
"Ano?"
"Někdo rozlil ve Vstupní síni nějakej sajrajt! Strašně to klouže a rozežírá boty!"
"Jo, jo, beru na vědomí."
Cvak.
Prsty se opět hbitě rozběhly po klávesách.
mužská silueta.
"José?" zadoufala ona překrásná žena. Marně.
"Juan, má nejdražší." Znovu se rozplakala. Juan ji ochranitelsky objal a ona se důvěřivě přitulila.
Crrrr.
"Co je?"
"Snape proměnil Pottera v žábu a zavřel ho ve sklenici od okurek!"
"Běžte si dělat srandu z někoho jinýho!"
"Ale ... ."
Cvak.
"Miluji tě, Esmeraldo!"
"Ale já miluji Pedra!"
"Aghhrrrr!" Opatrně překryl speciálním papírkem chybu a přepsal Pedra na Josého.
"Ale já miluji Josého!"
"Ten už se ti nevrátí. Teď jsem tu jen já a ty." Jemně jí slíbal z tváře slzy a pak ji vášnivě políbil. Esmeralda prostestovala,
Crrrr.
"Co?!"
"V učebně přeměňování hoří!"
"A zkoušeli jste hasit? Ne? Tak to zkuste!"
Cvak. Práskl se sluchátkem do vidlice.
ale brzy se celá její obrana roztála pod Juanovými doteky a žárem v jeho překrásných očích. Oplácela mu jeho polibky, které alespoň trochu zacelovaly ono drásavé prázdno v jejém srdci. Zabořila prsty do jeho vlasů a užasla, jak jsou jemné a hebké.
Crrrrrr. Naštvaně chňapl po sluchátku.
"Ano?!"
"Ufňukaná Uršula zaplavila umývárky a chodbu!"
"Ste kouzelníci, tak si poraďte!"
Cvak.
Vzdychla.
Crrrr.
Zaklonila hlavu a nabídla Juanovi své bílé hrdlo.
Crrrrrrrr.
"Líbej mě!"
Sklonil se, olízl krk po tepně a
Crrrrr.
"No?!!"
"Profesorka Prýtová nepřišla na hodinu!"
"A co já s tím? Mám ji snad jít hledat?!"
Cvak.
zakousl se. Esmeralda prudce vydechla. Ochutnával její krev, byla tak lahodná, tak sladká ... jako Esmeralda sama.
Odtáhl se a na jejím krku zůstaly dvě zarudlé dírky po jeho zubech.
Crrrr.
"Co zas?!"
"Skřítci vyhlásili stávku!"
"No, tak asi umřem hlady!"
Cvak.
"Napij se i ty mé krve a budeme spolu na zbytek věčnosti, má nejdražší!"
"Ach, Juane ... !"
Crrrr.
Šáhl po sluchátku, vyškubl ho z vidlice a vinou fyzikálních sil se telefon katapultoval z kartotéky směr zem.
"Do hajzlu, himelhergotkurvadrát! Ale aspoň je ticho." Věnoval hromádce šrotu ještě jeden pohled a pak se opět věnoval psacímu stroji.
Juan si nařízl zápěstí a Esmeralda se chystala přitisknout své plné rty na ránu, když se rozrazily dveře a v nich stál
"Co máte s telefonem?" Leknutím nadskočil na židli.
"Krucinál, pane řediteli, já jsem se sem tak lek!" zvrčel k hlavě v krbu.
"Ale klid, Argusi. Já se jen chtěl optat, kdy mi dodáte dvacátoutřetí kapitolu toho vašeho románu."
XD Bože!