close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Seví antidepresivem

20. února 2009 v 20:00 | Cait Sidhe
Ahojky! Taky jste si všimli té neaktivity v posledních dnech?
V klidu, Cait nemá tvůrčí krizi (tu jsem byla nucena před valentýnem překonat), nýbrž krizi nízkého sebevědomí a vše, co napíše, považuje za brak.
Rozhodla se proto na dnešek vypnout a můžu tu řádit jááá (mwahaháááá!). A já vás láskuju (dostalo se mi do ruky vydání BravaGirl! tak jsem si patřične obohatila svůj brakový slovník), takže sem přidám několik slashíků (jak jinak).
První představuju valentýnský dárek Keirušce, s jejímž dovolením to vůbec zveřejňuji.

(čistě mimochodem, také jsem rozdala 4 díly Caitíka, které jsem v rámci vyšší hodnoty neoskenovala a jejich majitelé vlastní skutečné originály).
Taky jdu přepisovat Nikitinu valentýskou povídku, kterou jsem po několika hrcích zeleného čaje stvořila v jedenáct večer a přepisovala v pět ráno. Ne, nemáte pocit deja-vu. Loni jsem to řešila uplně stejně XD. Ať žijí ručně psané (samozřejmě špatně čitelné) povídky!
Heh, Niki? Půjčila bys mi tu povídku, abych ji přepsala? Mám také tušení, že mezi mojí tužkou čmáranou verzí a tvou přepsanou valentýsnkou verzí je několik rozdílů. Nerada bych se dopustila omylu ... XD
Tě pic,
Můňák




"Ne!"
"No tak, Severusi ... !"
"Ne!"
"Ale uděláš to, viď?"
"Říkám ne! To jste už tak starý, že nedoslýcháte?!"
"Severusi, nejsem starý a už vůbec ne hluchý. Já se ti pouze snažím říct, že to prostě uděláš."
Profesor lektvarů podrážděně zavrčel.
"Budu muset zajít za Potterem?! To tam nemůže jít někdo jiný?! Jsem profesor, ne chůva!"
"Jen se tam zastav a zjisti, jestli je v pořádku. Nepřišel na večeři. Rád bych se ujistil, že mu nic není. Poppy tu není a ty jsi jediný s lékařskými znalostmi, abys mu kdyžtak dokázal pomoci. Doufám, že mě nezklameš." Bradavický ředitel na něj rozpustile mrknul.
Severus se obrátil k odchodu a nezapomněl za sebou prásknout dveřmi.

***

V nejvyšším patře bradavické školy se nacházely soukromé byty profesorů a zazobaných studentů. Momentálně se zde nacházel i profesor lektvarů, který se sem odvážil málokdy. Opatrně našlapoval po vysokém koberci. Když mu v něm náhle zmizela noha až po kotník, sprostě proklel bytového designéra a děkoval Merlinovi za své studené sklepení.
Konečně se ocitl před apatrmánem číslo 15. Lehce zaťukal, ovšem nedočkal se žádné odpovědi. Odhodlal se a vstoupil.
"Pottere?"
Nic. Jen pár prázdných lahví na stolku mu kynulo na pozdrav.
"Pottere!"
Ticho jako v hrobě.
"Pottere! Vy zabedněný, černovlasý idiote, kde jste?!"
Severus lehce znervózněl. Brumbál je schopen veřejnosti prozradit strašné věci, když nesplní svůj úkol.
Následoval stopu rozbité skleničky, prázdné lahve a rozlitých skvrn skrz přepychově zařízený přijímací salónek, relaxační salónek, až se zastavil u pootevřených dveří do koupelny.
Zhluboka se nadechl.
Vešel.
A smrtelně zbledl. Ne proto, že uviděl přetékající vanu na drahý perský koberec, ani proto, že vedle vany pololežel-poloseděl polonahý Harry Potter, ale protože před ním na umyvadle uviděl velice křivou lajnu jakéhosi bílého prášku.
"Pottere?!" Smaragdové oko se na něj snažilo zaostřit přes uhlově černou patku.
"Pro-pro-profesor S-snape ... ?"
Severus se zmohl jen na tiché přikývnutí.
"Dáte si? Mně se to u-umyvadlo strašně kýýýýve!" chichotal se totálně opilý Potter.
"Mdloby na tebe."

***

Netrpělivě ho pozoroval.
Konečně se chlapcova víčka zachvěla a Potter otevřel oči.
Severus ho chtěl nadopovat lektvarem proti kocovině, jenže ten jeho příruční pásek s flakónky nejrůznějších jedů neobsahoval. Psychicky se tedy připravil na protivného fracka s bolestmi hlavy, jenže Potter přešel do jakési melancholické fáze. Smutně se na Severuse zadíval, ale on mu to oplatil zlostným výrazem a začal se svým výchovným projevem.
"Pottere, co jste si promerlina myslel že děláte?!"
Vzlyk.
"Pottere?"
Vzlyk vzlyk.
"Jeižišikriste, Pottere!"
Chlapci se třásla ramena potlačovanými vzlyky.
"Když vy mě nemáte rád!"
"To se ví, že nemám!"
Potter se rozbrečel.
"Mě nemá nikdo rááád!"
Severus se nervózně díval na tu plačící osobu před sebou. Nejradši by se sebral a odešel, nebo líp - vytáhnul by hůlku a poslal Pottera zpět do sladkého nevědomí. Ale pořád tu byl Brumbál.
Neochotně si přisedl na pohovku k Potterovi. Ten se na něj překvapeně zadíval. Když ho profesor objal, díval se ještě překvapeněji. Pak tiše vzlykl a pověsil se Severusovi na krk.
"Ehh ... to bude dobré?" zkusil obávaný profesor lektvarů. Váhavě pohladil chlapce po vlasech.
"No tak ... ehm ... pššššt ... pššššš." Posadil si Pottera na klín a začal s ním jemně kolébat. Chlapec jen dál vzlykal, bezmocný jako kotě.
"Jen klid, jenom klid." Chlapec Severuse pevně objal. Ten překvapeně ztuhl.
Pottrovo mladé tělo se k němu tisklo.
Profesor začínal panikařit.
Celým tělem se mu šířilo příjemné teplo.
Držel se celou svou vůlí, aby jeho ruce nesklouzly ze zad na Potterovy boky.
"Nesmíš, nesmíš, nesmíš," opakoval jakýsi škodolibý hlásek v jeho hlavě, "je to tvůj student, i když zabil Voldemorta. Nesmíš, nesmíš, nesmíš!"
Náhle ucítil letmý dotek prstů na své tváři. Skoro dokázal sám sebe přesvědčit, že se mu to zdálo, jenže měkké rty na svém krku už popřít nedokázal.
"Pottere ... ?!" Chlapec se rukama opřel o Severusovu hruď a políbil ho. Pak mu začal neobratně rozepínal knoflíčky košile.
"Snapee ...," zamumlal s pootevřenými rty, "já tě chci ... !"
Nemohl, prostě to nemohl vydržet, nemohl ho odstrčit. Po letech sžíravé touhy po tom hříšném těle, které se mu tu teď nepokrytě nabízelo ...
Přitáhl si Pottrovi rty a hladově ho políbil. Chlapec mu vyšel vstříc. Nebránil se sundání košile, ani neodbytným rukám, které ho nedočkavě zbavovaly kalhot, spíše Severuse svými vzdechy povzbuzoval.
A profesoru lektvarů se plnil jeden z nejhezčích snů ...

***

Severuse probudilo několik slunečních paprsků, které prosvítaly mezi zataženými závěsy. Rozhlédl se a zjistil, že leží v posteli. Ani si pořádně nepamatoval, jak se sem dostal. Vedle něj spal Harry Potter a spokojeně oddechoval.
Náhle otevřel oči a pohlédl na svého nočního milence.
"Tohle je báječný sen," zavrněl.
"Obávám se, pane Pottere," ozval se Sevie a přitáhl si překvapeného chlapce do náruče, "že se nacházíte ve velice kruté realitě," šeptal, zatímco zasypával Harryho krk letmými motýlými polibky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nika Nika | 20. února 2009 v 22:06 | Reagovat

Jj, půjčim ti ji ;D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama