*šťouchá do tělíčka na zemi*
Jsi oki?
*sklání se*
Ježiši, ty nedýcháš!
*pokusy o masáž srdce*
No tak, nevzdávej to!
*dýchání z úst do úst*
Máš šanci, koukej se chytit ... !
*hmatá lehounký puls*
Jooo, seš king! Jsi borec!
aneb Cait a snaha o oživení přichcíplého blogu ...
Moc se stydím, vážně chci psát a kreslit se na papír. Jenže ...
(přemýšlí nad srceryvným výlevem)
... jenže já jsem prostě strašnej lenoch. A jak už si jednou k manze čichnete, tak se těžko přestává ...
Caití se dobrovolně přizná, má stažený nějaké volume Bleach a Godchild a žije v úplně jiném světě ...
No, zas tak ne. Jen se mi moc psát nechce, začínám lehce pokulhávat v der dý das šůle a chodit na akce s nejrůznějšími úchyláky z celého dalekého okolí (ahojky niki).
Ale hodlám se poslepšit(pokolikáté už to slibuju?). Zítra se hezky naučím(jako jsem se učila dneska ... náhodou jsme si psala dějepis!) ... a pak začnu písat! Náhodou, začíná mi to chybět a v hlavě mam několik nerealizovaných nápadů.
Zase lžu, rozhodly jsme se glosovat, ale bude to chtít trpělivost, povídka nabírá na debilitě až v pozdějších kapitolách a ne hned v prologu. I když absoltuna je plná. Por představu uvádím větu z cca 15.kapitoly(nechtějtem abych to dohledávala, jendo přečtení mi stačilo): "Cítila k němu sympatije."
Těšte se, za půl roku se možná ozvu ;-).
Cyaáááá cyaáááá
Caitíťouň
P.S. Niki, Ai ... mam malilinko fotek z Trapnoconu. Nechcete je vidět. Mam je od Drakarna a je na nich Cait ... *snaží se zahrabat*
JAK se k nim můžu dostat?!