Caitík ukončuje přijímání sázek. Přichází závěrečná část obsahující krutou pravdu ...

Salónek byl lehce nábytkově upraven. Vyšetřovací komise si postavila křesla do půlkruhu, naproti nim stála jediná židle, na které právě poposedávala Hermiona Grangerová.
"Co byste chtěla sdělit naší komisi, slečno Grangerová?" Lucius se na ni pronikavě zadíval.
"No, já si myslím, že je mojí studentskou povinností, abych vám řekla všechno, co jsem v noci viděla."
"Neměla jste být náhodou ve své ložnici, slečno?"
"Severusi, nerušte výslech! Pokračujte, slečno," pobídla ji Minerva.
"No, já jsem ještě večer, asi v deset, viděla někoho, jak jde s koštětem přes pozemky."
"A ... ?" dožadoval se Brumbál pointy.
"Aaaaa ...," udělala Grangerová, "byl to Draco Malfoy!"
Fred otevřel tlamu dokořán a několikrát zaklapal naprázdno.
Po nebelvírské věži se roznesla čerstvá zpráva.
"V deset hodin ještě není po večerce, slečno, takže, čeho se měl pan Malfoy dopustit?"
"Severusi! Neřešíme porušování večerky, ale odporné zneuctění mého stolu!" zvolal Brumbál.
Hermiona bojácně pokukovala po Luciusovi.
"Proč máš to koště?"
"Proč jsou tu rozestavené svíčky?"
"Překvapení," zaznělo unisono.
"Viděla jste ještě něco podstaného, slečno?"
Rychlé zavrtění hlavou.
"Nikoli, pane řediteli."
"Tak jděte," doporučil jí Severus, "někdo další?"
Do místnosti opatrně vešel prváček z Mrzimoru.
"Tak co máš na srdci, hochu," začal svým laskavým stařečkovským hlasem Brumbál.
"Já ... já jsem jaksi včera ... nemohl tento ... spát. Tak jsem koukal z okna ... ."
"Tak už nám to proboha řekněte!"
"Severusi, ještě jednou se pokusíš zastrašovat svědky a nechám tě vyvést z mého salónku!"
"Já j-j-jse-jsem k-kou-koukal z-z o-okna aa ta-a-am byl ně-ně-někdo na-a koště-tě-těti."
"Podívej, támhle je ředitelna."
"Má otevřené okno."
"Snad nechceš šmírovat starého úchyláka Brumbála?"
"Výborně, chlapče, a víš, kdo to byl?"
"My-my-myslín, že vím, pane."
"No ... ?" Vyslýchaný se nervózně usmíval.
"Lenka Střelenka!"
"Výborně, děkujeme, můžeš jít." Chlapec s viditelnou úlevou odběhl.
"Pane řediteli!" Do místnosti vrthla dívka s odznakem zmiozelské koleje na hábitu.
"Já vám musím něco říct!"
"Uklidněte se, slečno Parkinsonová," doporučil jí příkře Severus.
"Já jsem včera slyšela Pottera říkat, že má večer rande! Řikal to Weasleymu při obědě ... ."
"Jak to tedy víte? Zmijozelský stůl je až za mrzimorským a havraspárským na druhé straně síně," podivila se Minerva.
"Nechte mě přece domluvit! Říkal mu to, když přicházeli na oběd, proto jsem je slyšela, šla jsem za nimi! A Potter přitom zasněně čučel přes celou síň, uplně opačným směrem než je jeho stůl!" Vítězoslavně se na ně zadívala.
"Úžasné, slečno. Můžete jít, vezmeme to v úvahu," pokynul jí Brumbál.
"A Draco byl celý večer se mnou!"
Severus maskoval smích náhlým záchvatem kašle. Lucius pohlédl ke stropu a zavrtěl hlavou.
"Ještě někdo?" Do salónku vcupitala Levandule.
"Dean, Seamus, Ron, Fred, George, Parvati, Ginny, Hannah, Angelina, Josh, Susane a já a ze začátku asi i Grangerová jsme včera večer slavili vítězství nad Mrzimorem!"
"A do kdy přibližně, slečno?" Levandule se zachichotala.
"Někteří až do rána."
"A pan Potter byl také přítomen?" zeptal se Lucius.
"Určitě! Copak vy byste slavil vítězství ve famfrpálu bez chytače?! Hned po zápase jsme ho doprovodili na ošetřovnu a pak do věže, kde už to Fred a George rozjížděli!"
"Velice zajímavé, slečno. A něco k onomu incidentu nevíte?"
"Ale jistě, že vím! Posledně, když jsme byli v Prasinkách, jsme viděla Harryho, Rona a Grangerovou, jak se vrací. Potter nesl s Weasleym stromek Nevillovi, někd eo něm slyšel a nechal si ho poslat do Prasinek, jenže pak mu Snape, ehm pan profesor Snape dal ten školní trest, tak ho bral Ron s Harrym ... no a Grangerová nesla velkou krabici!"
Minerva se nechápavě podívala na své kolegy a poté na Levanduli.
"A co je na tom podezřelého?"
"Protože jsem do ní nechtěně strčila, chápete, musela jsem vědět, co v té krabici má, a nasísla jsem dovnitř takou malou dírkou v boku ... a byly tam svíčky! Červený a bílý ve skleněných dózičkách! Romantika, ne? Chápete?"
"Tak svíčky?"
"Líbí se ti?" Nervózní pohled na hořící svíčky rozestavené okolo měkoučké deky.
"Je to kouzelné."
"Naprosto," ucedil Severus.
Brumbál si povzdechl v očekávání svědků budoucích.
***
Minerva si bříšky prstů masírovala spánky. Pomona s Filiusem konzumovali bůhvíkolikátý šálek kávy. Brumbál se pročítal seznamen jmen. Lucius podřimoval v křesle. Severus počítal každou promrhanou vteřinu a příliš jasně si vybavoval obrovské množství neopravených domácích úkolů, esejí a testů na jeho stole.
"Drazí přítomní," pronesl Brumbál náhle.
"Situace se má takto," na chvíli se odmlčel. Severus jemně šťouchl do Luciuse. Ten opatrně rozlepil víčka, ale okamžitě věnoval plnou pozornost řediteli.
"Máme několik, jak bych to nazval, podezřelých. Bohužel, důkazy z místa činu hodnotím jako nedostačující na přesnější identifikace pachatele, neboť nevíme, komu z dvojice patří." Luciusovi vylétlo obočí.
"Dále jsou zde studenti, které ostatní studenti jaksi ... ehm ... udali. Něklik žáků přísahá, že viděli Harryho Pottera s Lunou Láskorádovou, Harryho Pottera s Ginny Weasleyovou, Harryho Pottera s Hermionou Grangerovou a," chvíli šťouchal prstem do pergamenu, "s dalšími deseti děvčaty. Draca Malfoye viděli snad s téměř všemi dívkami jako pana Pottera plus s polovinou zmijozelských studentek. Rovnež byl s neuvěřitelným množstvím dívek spatřen Fred nebo George Weasley, brankář mrzimorského famrpálového týmu a několik dalších populárnějších studentů," zakončil smutně ředitel.
"Opravdu mě to velice mrzí, chci vám všem poděkovat za váš tolik vzácný čas." Bez jakýchkoli dalších slov odešel.
"Mám to chápat tak, že komise je rozpuštěna?" otázal se Lucius, pokoušel se přitom nenápadně mrkat na Severuse.
"Zřejmě."
"Ale co viníci! Musíme je dopadnout!" ozvalo se hystericky.
"Klid, Pomono, běžte zpět ke svým květinkám, tady už nic nezmůžete," Filius se projevil jako pravý gentleman a odváděl profesorku bylinkářství.
"Výborně! Když dovolíte, pánové, ráda bych byla sama. Albus bude určitě velice nešťasten a bude potřebovat," zarazila se," co tu ještě děláte?! Ven z mého salónku!"
***
Ředitelovo večerní prohlášení o smutném konci tohoto případu, za který bezpochyby mohla zkaženost, domýšlivost studentů a přílišná snaha o poškození spolužáků, nezpůsobilo předpokládaný pokles morálky, nedůvěru ve vedení školy ani příliš pesimistickou atmosféru. Na některé to mělo účinek přesně opačný.
Fred a George Weasleyovi byli najednou bohatší o několik stovek galeonů.
Dvě osoby si oddechly a pospíchaly s večeří, aby se mohly co nejrychleji vytratit a setkat se před nepoužívanou učebnou v přízemí.
Lucius se s výmluvou na špatné počasí zavěsil do Severuse a společně opouštěli Velkou síň.
"Odpoledne jsi se zmiňoval o skotské, pamatuješ?"
"Samozřejmě. Asi ti ji věnuji a pošlu krbem do tvého sídla. Narcissa tě jistě čeká."
"Seve, co jsi najednou tak protivný ...," zamračil se Lucius. Rychle se rozhlédl po chodbě, zdála se kromě nich zcela prázdná.
"Protože jsem asi na krátkou chvíli podlehl své neuvěřitelné naivitě i tvému osobnímu kouzlu a neuvědomil si, že ti jde jen o láhev skotské! Pust mi, ty notoriku! Řekl jsem, ať mě pustíš!" Navzdory vlastním argumentům se nechal docela snadno obejmout a krátce políbit. Lucius si ale nedal pokoj, rozepínal knoflíčky jeho košile a líbal pokožku pod ní, dokud Severus spokojeně nevrněl.
"Nech mi ... proč si přestal ... neměli bychom se alespoň přesunout do mého kabinetu ... ?" Lucius škádlivě zavrtěl hlavou.
"Neříkal jsem ti, že mi to na veřejnosti připadá vzrušující?"
"Já tě ... asi ... zabiju," šeptal Severus. Náhle ale Luciuse odstrčil a zatáhl do výklenku, krytého jakýmsi těžkým závěsem.
"Seve! Ty mi nikdy nedopřeješ ani tu nejmenší radost." Ten si ovšem přiložil prst k ústům a sykl tiché: "Pssst, někdo jde."
Chodbou se opravdu rozléhaly dvoje spěšné kroky.
"Už jsem se bál, že na nás přijdou."
"Jak by mohli?"
Smích.
"Pojď ke mně, chyběl jsi mi."
Severus se podíval skulinou v závěsu.
Hned se otočil zpět. Několikrát zamrkal a podíval se znova.
"Budu potřebovat tu skotskou," prohlásil a ukázal Luciusovi jeho syna při vášnivém polibku s Harry Potterem.
Prostě nádhera, Cait!