Jsme zpět!
*ohlušující potlesk*
Po několika sklenicích Kofoly jsme dospěly k revolučnímu závěru. Nejlíp nám to jde ve třech!
Glosování, samozřejmě.
Firma CSNA se vrací s čerstvou glosou.
Ai mi to poslala asi před 10 minutkama.
A ráda bych vás informovala, že házíme bobek na kapitolovky, protože nám z nich potom solidně hrabe. Nene, my teď budeme vždy glosovat tak 1 až 2 kapitolky.
Nebojte, pár hodin jsem prohledávala Luckilyny odkazy => materiálu máme spousty.
Mimochodem, podpuruji všechny mladé nadějné glosátory! Nedejte se! Ani když vás odsuzuje vlastní matka jako je tomu v mém případě! Bojujteeee!
*třísk*
No, ona chtěla jen říct, že vás máme moc rády.
*odsunuje bezvědomou Můny pod postel*
*klasická sestava CSNA se vzorově seřadí*
Cait Sidhe
Nika
Aife
Enjoy!
Je tu prolog k povídce, jak jsem slibovala! To jsme z toho celý bez sebe … Já se celkem těším… Sliby-chyby...Trvalo mi to sice trochu déle, protože jsem tam potřebovala ještě upravit věty, které nedávaly smysl (Nedá se říct, že by úprava za něco stála...)( ale psaní mezer za čárkou a ne před ní jsi už prostě nestačila),_ale myslím, že výsledek stojí za to. Já o tom silně pochybuju, ale ať žije optimismus. XP O.o''
Samozřejmě platí, že první komentář si vybírá k čemu chce kapitolu! Toto je prosím stále originální text, Cait se na vás hodí bobek, když jí tam bude písat své požadavky
Položila jsem kufry na zem a rozhlédla se kolem. Za těch pět měsíců, co jsem trávila dovolenou na své rodné planetě(,ano? Tady se píše čárka? Co že to autorka říkala o těch nesmyslných větách?)(Že je upravila... nechci vidět původní verzi. Dostala bych infarkt!) byla pryč, se tu jen velmi málo věcí (nic) nezměnilo. Snad jen keře, které byly(,ne, ta čárka bude až támhle kousek dál!) loni zasazen(i)y(ti měcí a mladí keře?),(začínám tušit, že čárky budou oproti zbytku fakt neškodné) ani o několik centimetrů nepovyrostl(i)y(shoda podmětu s přísudkem se přestala vyučovat?)(Vypadá to na to...). Vzpomněla jsem si,(*nevěřícně kouká na čárku* ona je tam správně?)(*Halucinace*) za jakých okolností jsem odjížděla. Běžela za mnou taková blondýnka s brokovnicí a ječela cosi o znásilňování (COŽE?!)pravopisu.(Jo aha...) A jelikož blondýnka dívenku nedostihla, vyřádila se alespoň na její zahrádce. Povzdychla jsem si a pohladila si břicho.(tuším výskyt zápletky O.o)(No fůj, celá povídka je o obžerství, ju?)(Jo a teď má zácpu doprovázenou silnými větry) I když jsem(,vysvětlíte mi někdo, pro autorka píše ty čárky na takových místech?)(Ne.) byla v pátém měsíci těhotenství stále plná energie,( těhotenství na mě,) bylo to na mně hodně vidět. Vážně? Ale to je roztomilé! Nekapí větu. To jako na ní nebyla vidět ta energie nebo to těhotenství…? No potěš... Další (de)generace...
Prošla jsem zbylými trosky zahrady(u). Když jsem byla malá, dost často(,panenkomaria! To je snad nemožný. Stačí si počítat přísudky a zkusit si tu větu nahlas přečíst!) jsme si tu s mými sestrami Elis a Faith(, mými sestrami,je to vidět, jedno jméno mařenovitější než druhý. Teď ještě zjistit, jak se jmenuješ ty.) hrávaly. Jak jsme postupem času stárly, stalo se ze zahrady hnízdečko lásky(a s kým si teda těhotná? Teda pochopila jsem správně, že tam ONY TŘI měly hnízdečko lásky?)(No, já to tak taky pokapila)(Nejspíš to malé čeká se ségrama...). Pro Elis a Faith se tak stalo(,pššš, nebreč, čárko, já tě odtud vezmu) hned rok po prvních prázdninách,(vedlejší věta! A tak jasně začatá, že by snad poznala i moje sestra!) které jsem prožila mimo Bradavice. Heh? A smysl té věty? Takže ti to shrnu. Obě sestry na to huply už tehdy, kdy se ta třetí zdejchla. Kapíme? Fuj. To není hnízdečko lásky, to je bordel! Veřejnej!
Došla jsem na konec své dříve přenádherné zahrady, přelezla plot a pokračovala přes čísi zeleninový záhon dál … Tu se náhle zjevila čarodějka a zařvala: " Ty čůzo jedna! Co mi máš co šlapat na můj pěstěný salátek!". A všem v okolí narostly vlasy! vyšla schůdky a zaklepala jsem na dveře.
Stepovala jsem před dveřmi své okázalé kabaretní číslo a točila hůlkou špacírkou a čekala, než mi někdo přijde (Elis, Faith nebo někdo jiný klidně si myslete, že tu zlomyslně kradu věty … ona je to vlastně pravda) otevřít. Dům byl stále takový, jaký jsem si ho pamatovala. Ale jeho okolí nebylo. Chyběl psí štěkot, kočičí mňoukání(nepovídej, já jsem myslela, že mňoukají veverky) ,(a) ptačí skřehotání a defakto celá zahrada.(Tak, přiznejte se: kdo ten kravál nevydržel a šel to vyvraždit?)Snad i dům byl o trochu ponu(ř)rejší. Aby taky ne, když si uvnitř Cait uspořádala svůj proslulý táborák. Otočila jsem sena podpatku a odešla. Konec povídky, jdeme domů. Jupí! Sláva nazdar … nezvracely sme a už jsme tu. Zahrada, která byla ještě před chvílí (chvílí? Pět měsíců, že je chvíle?)(byla) rozkvetlá a veselá, se změnila v zahradu plnou temna, hrůzy a strachu (No dovolte! Já jsem náhodou skvělej zahradní architekt! Nemáte smysl pro romantismus!)(božínku! To je tak dramatický … jakou blbost vymyslí autorka příště?) . Zatřepala jsem hlavou až se mi z ucha sypaly piliny a znovu zaklepala, tentokrát rázněji(víckrát).
Cože? Jak TOHLE mohl někdo napsat?! *NECHÁPAVĚ ZÍRÁ NA MONITOR* *CRAZY*xDDD