Představte si to. Na bylinkářství po nás chtěla profesorka slohovou práci na téma "levandule lékařská". A nebyla by to moje škodolibá Nika, kdyby neřekla, že když Bridzeyová chce povídku, napíše jí slash. A nebyla by to Caití, která v tu chvíli po 28. psala "V hodinách bylinkářství nebudu vyrušovat, ať formou RPG nebo svými neustálými poznámkami.", kdyby se toho nechytla a milované profesorce slash vážně nenapsala. Je takový naivňoučký, tak si počtěte.
Závěrem bych ráda řekla, že jsem se vážně nezbláznila, jen studuji lektvary a bylinkářství na E-Bradavicích. Erika J Bridzeyová je moje profesorka bylinek, které už jsme musela napsat úvahu "Jak se mám chovat v hodinách?" a 50x již zmiňovanou větu. A tento první domácí úkol.
Mějte se.
Mimochodem, víte už to?
Caití je velikááááá! Už je jí šestnáct!
Levandule lékařská
napsala Cait Sidhe
"Všechnu tuhle levanduli svážete do tenkých svazečků a zavěsíte támhle ke stropu na ty háčky. Rozumíte?" názorně ukazovala, jako by neviděla jejich otrávené výrazy a mile pokračovala," až budete mít všechnu levanduli pověšenou, můžete odejít." Oba chlapci už pak sledovali jen její vzdalující se postavu. Když se za ní zavřely dveře skleníku, první z nich přistoupil ke stolu, na kterém byla navršena ona bylina. Popadl několik stonků, svázal je a položil na volný stůl. Druhý ho znuděně pozoroval. Místností se neslo silné aroma.
Sebrat.
Svázat.
Položit.
Pověsit?
Blondýn vytáhl z kapsy hábitu pilník. První se na něj naštvaně podíval, pak se ale ovládl a dál vázal. Nosem opět nasál dráždivou vůni.
Sebrat.
Svázat.
Položit.
Pověsit?
Hromádka svazečků stále rostla.
Pověsit?
Druhý chlapec si klidně piloval nehty. Občas věnoval prvnímu povýšenný pohled. V prvním chlapci narůstal vztek. Levandulová vůně mu ulpívala na rukou.
Sebrat.
Svázat.
Položit.
Pověsit!
Blondýn si začal pískat. Brunet se na něj podrážděně zadíval.
"Malfoyi, mohl bys zvednout tu svoji aristokratickou zadnici a pověsit tu pitomou levanduli?! Nejseš tady na rekreaci!" Oslovený chlapec se pohrdlivě zasmál.
"Jasně, Pottere. Ale jsme tady kvůli těm tvým idiotským řečem, to si laskavě uvědom! Příště zkus aspoň myslet, než otevřeš tu svojí nevymáchanou tlamu a začneš se navážet do mě a mé koleje!"
První se prudce otočil a podíval se druhému přímo do očí.
Zášť, vztek.
Napjatá atmosféra a levandule všude kolem.
Popadl ho za límec košile a smýkl s ním ke stolu.
"Malfoyi, pověs tu levanduli, já se chci dostat do věže ještě dneska!"
"Neřvi na mě! Ty jeden ... Brumbálův pejsku!"
"Sklapni, ty a tvoje rodina jste jenom odporní vrahouni!"
"Nikoho jsem nikdy nezabil!"
"Ale uděláš to! Budeš Smrtijedem stejně jako tvůj otec!"
"Nebudu!" Skleník naplnilo ticho.
"Co ... cos to řekl?" Prsty pomalu poustily košili.
"Slyšels. Nechci se stát Smrtijedem." Draco uhýbal pohledem. Harry ho uchopil prsty za bradu a otočil k sobě.
"Řekni mi proč." Byla v tom zvláštní naléhavost. Strach, starost?
Ticho a to aroma. Harrymu drásalo nervy i pokožku.
Nahnul se nad Draca a opřel o stůl.
"Řekni mi proč, Draco!" šeptal tiše a zhluboka dýchal.
Opovědí mu byl raněný pohled šedých očí.
"Protože tě nechci navždycky ztratit." Harrymu na několik úderů vynechalo srdce. V ústěch měl sucho. Zatracená levandule, její pachuť už cítil i na rtech. Draco ho tiše pozoroval. Už teď se nanáviděl za to, co řekl. Chtěl to vzít zpátky ... a zároveň chtěl Harryho.
Zavřel oči a očekával ortel.
"Draco ... ty můj blázne ... proč jsi to neřekl dřív." Pak ucítil Harryho rty na svých a dvě ruce ho pokládaly na stůl mezi nesvázanou levanduli.
"Vypadáš jako anděl, nádherný anděl." Hladově opětoval polibky a rozepínal knoflíčky košile.
Dotek levandule na holé, horké pokožce.
Zrychlený dech.
Vůně levandule ve vlasech.
Trhaný šepot.
"Miluju tě a vždycky budu ..."
Kawai!