Ohhh deníšku!
Prázdniny v půlce, nová povídka má napsaný dvě věty, glosy se u někoho sekly, naše Mařka už asi nebude(kuk, Aifi!) a Nika si geniálně vzpomněla na herbář. Ošklivá věc takový herbář, víte? Oni vám ve škole sice řeknou, že je červen, ale jim to bude stačit v září ... jenže člověk na to začne zapomínat. A úmyslně, proč ne, je to přece na ZÁŘÍ. Teď máme ČERVEN. Pohoda, klídek. Pak se vám to zapomínání zautomatizuje. No co, pohoda, klídek. Na nějakej herbář si fakt ani nevzpomene, tak co byste se tím stresovali. Jenže potom si to do vašeho klidnýho života nakráčí nějaká Nika.
"Máš už herbář?"
"Herbář?!" Pomalu se jí chcete zeptat, o čem to proboha mele. Pak si vzpomenete na herbář, zadanej někdy v červnu. A teď máme SRPEN! Konec sladké zapomnění, sbohem milovaná nevědomosti. Nika vás samozřejmě uklidní.
"Já ještě taky nezačala."
Jako kdyby říkala: "Upřímnou soustrast."
Pak si klidně jdete, musíte na základnu, aby vás matinka mohla společně se sestrou transportovat domů. A ta Nika začne nanovo.
"A co kdybychom ten herbář vůbec neudělaly?"
Príma nápad, že? Mně se taky líbil.
"A co jí řekneme v září?"
"Nevim. Je to vůbec povinný?"
Nemuselo by být. Začnete se tím utěšovat, ale Nika je rozjetá a mele dál.
"Už to vidim. V září. Máte herbář? Pani profesorko, mně ho sežral pes. Pani profesorko, mně to všechno uhnilo. Sím, já jsem to zapomněla u babičky. A ty, Niko? Já jsem se na to normálně vybodla."
Tak pohoda, klídek, ne?
S pozdravem Cait Sidhe
Herbář, jo? Kdyby to chtěli po mě, tak bych se na to také vybodla :) na tom něco je ^^