close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Scéna šestá - V ložnici

22. června 2008 v 16:56 | Cait Sidhe |  Nemám rád Rudou
Mám další problém. Velký. Objevila jsem v sobě nečekaný slovník harlekýnské prózy. Takže většinu vět musím přepisovat ... Veřte mi, že původní text byste číst nechtěli.
P.S. Neznáte někdo nějakého nakladatele červené/růřové knihovny?

Cait zklamaně hypnotizovala dveře, jestli se znovu neotevřou. Neotevřely. Tak si o ně alespoň zlomyslně nabrousila drápy. Nechtělo se jí pokoj podruhé zkoumat. Ovšem při pohledu na postel se jí zmocnila ospalost. Pružně vyskočila mezi nadýchané pokrývky. Stočila se do klubíčka, ale nebylo to ono. Věnovala letmý pohled dveřím. Stále se neotevřely. Přeměnila se do lidské podoby a úlevně se zachumlala do peřin. Lehce oddechovala při snění o lukách plných kvítí, ve kterých ona sama radostně poskakovala a zvesela se smála. Pak převážila racionalita, louku vystřídala plantáž konopí, ona seděla na vyvýšeném stupínku a potěšeně sledovala, jak jí Potter nese několik jointů na stříbrném podnose. Se smutným povzdechem se probudila. Odhrnula pokrývku, posadila se, spustila nožky na zem, sehnula se, aby vytáhla zpod postele malý kufřík. Zmateně zašátrala. Nikde nebyl. Rozmrzele vstala. S velice vážným výrazem si nejdříve vzala ze skříně starou zmijozelskou kravatu, nejspíš ještě ze Snapeových školních let, kterou si zkušeně uvázala okolo holého krku. Poté klekla vedle postele, nahnula do šera pod ní a mžourala. Natáhlu ruku po tmavém obrysu a pevně ho uchopila. Náhle se ozvalo zvaknutí zámku, které následoval rychlý sled událostí. Otevřely se dveře, zvedla hlavu, praštila se o postel, vykulila oči, zaječela, zašátrala po dece, kterou na sebe stáhla. V tomto pořadí. Harry Potter zíral na dívku. Vždyť ji zná …
"Pottere, ku**a, zavři ty dveře než sem někdo přijde!" Automaticky uposlechl.
Zaregistoval malý černý kufřík se stříbrnými iniciály SS, který měla před sebou.
"Merline! Ty jsi …?!"
"Mám mnoho jmen, zástupce Velké Aife na nebi, Cait Sidhe, Můňák, ale Merlinem mě ještě nenazvali."
Žvaníš z cesty, co si chudák pomyslí!
"Eh, tak teda …"
"Ty jsi … ty jsi spala se Snapem?"
"Cože? Samozřejmě ne!"
"Ty jsi spala se Snapem!" opakoval hystericky.
"Ne!"
"Se Snapem!"
"To není pravda!"
"Ze všech lidí v tomhle baráku zrovna se Snapem!"
"T-O-N-E-N-Í-P-R-A-V-D-A!"
"Jak jsi mohla?" řekl to s takovým vztekem, že měla pocit, jakoby jí jednu vrazil. Zůstala na něj nečinně zírat.
"Proč? Řekni mi, proč jsi to udělala!" Vyhrálo v ní vědomí neviny a pocit provinění nahradilo oprávněné uražení se vztekem.
"Co tobě je do toho?! Já si můžu dělat, co chci a tobě do toho nic není!" Teď byla na něj, aby šokovaně ztuhnul.
"No? Co mi na to řekneš? Tohle je můj pokoj! A vůbec, vypadni!" ječela jako o život, jednou rukou si přidržovala deku na hrudníku, aby jí nespadla a druhou razantně ukazovala ke dveřím.
"Promiň, já … já jsem …" Možná se chtěl omluvit, ale ona už byla v ráži. Vstala.
"Okamžitě vypadni z mého pokoje!" Rázným krokem k němu došla.
"Prosím, já nechtěl …" Na tváři ucítil lehké pálení, jak mu Cait vrazila facku.
"Chtěl! Táhni, Pottere, a už se sem nevracej!" Podíval se jí do čokoládových očí. Na rozdíl od něj v nich teď neměla slzy ale hněv. Ublíženě se otočil a pomalu odcházel. Letící polštář ho popohnal ze dveří. Uraženě s nimi praštil.
Cait se cítila jako nikdy. Vítězství jí kolovalo žilami, společně s adrenalinem tvořilo opojnou drogu. Nechala deku spadnou na zem, roztančila se po pokoji a divoce se smála. Vlasy jí létaly okolo hlavy, kravaty vlála. Rozpažené ruce pomáhaly udržet rovnováhu, zatímco ji nohy v nekonečné periodě točily stále dokola. Vyhrála hádku s Harry Potterem! Nevydrželo jí to dlouho, brzy se jí zamotala papulka natolik, že sebou sekla na podlahu. V duchu poděkovala Snapeovi za měkký koberec. Nebo spíš Malfoyovi? Věděl Malfoy k čemu taky dojde a vybavil místnost kobercem pro poholdný dopad? Nebo to věděl Snape? Nezaměstnávají nějakou věštkyni? Třeba tu, co učila v Bradavicích? Ne, ta by to nepředpověděla, musí mít někoho řádně kvalifikovaného a zkušeného. Komu má tedy poděkovat? Co kdyby koberci? A neměla by se mu také omluvit za neomalený pád? Ležela s rozpřaženýma rukama, oči upřené na strop a pokoušela se rozlousknout ten kobercový problém. Nevěděla, jak dlouho tak ležela, ale po čase si najednou sedla. Rozhodla se, po tak dlouhém uvažování, nenamáhat svojí papulku dotazem, proč si vlastně sedla. Poté se prostě zvedla. Chvíli jen apaticky pozorovala pokoj. Pak sebrala deku, usadila se s ní na postel a vrátila se k původní činnosti. Otevřela původně Snapeův kufřík merlinvínaco. Zamilovaně si prohlížela jeho obsah. Zkusmo si osvěžila znalosti matematiky. Jeden joint, druhý joint, třetí joint, … osmý si vzala a zapálila. Spokojeně se natáhla mezi rozválené polštáře. Ozvalo se smělé zaklepání.
"Dále," sladce zavrněla Cait, doufaje, že Snape prožije ošklivý šok. Do místnosti zvědavě nakoukla Syia. Následoval rituál ječení-zašátrání-po-dece-zakrytí-se.
"Cait?" Když viděla šokovanou dívku, rychle za sebou zavřela, huspla k ní na postel a jala se ji utěšovat.
"Copak je? Někoho svádíme? Někoho jsme čekaly?"
"Takovej pech můžu mít jenom já," vzlykla.
"Ale to bude dobrý. Já už jsem tě takhle párkrát viděla, ne? Tak co řešíme? Pojď k Syie, Syia tě pochová." Elfka objala neváhající Cait, která se jí pověsila na krk.
"Ššššš, bude to dobré," opakovala.
"Syia ti bude vyprávět, jak nechtěně vysvobodila Pottera, chceš? Možná jsem přispěla k výhře dobra v této válce."
"Počkej," dívka vstala, omotaná dekou.
"Friskie!" Přepufla se tam skřítka. Syia valila oči.
"Ta je tvoje?"
"Ne, Snapeova. Vlastně Malfoyova. Ale přidělané Seviemu, tedy mně. Friskie, přines nám popcorn, láhev Kofoly a dvě skleničky." Skřítka vypufla sehnat objednané potraviny. Elfka urovnávala polštáře, Cait ťapala po pokoji. Po chvíli byla Friskie zpátky se vším, co chtěly.
"Díky," utrousila k ní dívka a zalezla k elfce do postele
"Tak povidej!"
"Bylo to takhle …"
Naprosto nemožně zasahuji do úžasného textu. Ale vážně vás nebudu nutit číst Syiyn hrdinský popis uplynulých událostí. Prostě to bylo "napínavý jako kšandy"!
"A potom …" Cait na ni zírala v němém úžasu, ruka s popcornem jí ztuhla před ústy.
"Co se stalo potom?"
"Potom jsem se obratně vyhnula jeho pěsti a kopla jsem ho do holeně. Jenže to nezabralo, tak jsem připojila kopanec do břicha. Buch, prásk! A ležel na zemi! Podpálila jsem dveře a utekla jsem! Bohužel už mi nedocvaklo, že ty dveře už tam nejsou a Potter se spolem mužou taky pryč."
"Jaktože tě nikdo nechytil? To muselo být strašně nebezpečné dostat se až sem!"
"Jsme od přírody nenápadná, víš."
"A jak jsi mě našla?"
"Instiktivně. Jsem si přece pamatovala, kudy tě Snape přetím odtáhl, ne? Pak stačilo jít po krvi. Musela si ho tolik podrápat?" Cait se stydlivě podívala na ruce.
"Když já si s těma drápkama moc nerozumím …" bylo vidět, že ji to upřímně mrzí. Syia zamávala nad hlavou lahví.
"Nevadíííí, tohle je mnohem závažnejší problém! Nemáme co pít!"
"Kecáš! Ještě tam je! A to bude můj kousek!"
"Né! Můj!"
"Můj! Dej to sem!" Cait se po Syie vrhla a sápala se po lahvi.
"Kuš, ty mrcho kočičí!"
"Dej to sem!" Válely se po posteli sem a tam. Obě s reálnou šancí zvítězit.
"Kousnu tě!"
"Já tebe taky!" Dívak přišpendlila elfku pod sebou, ta jíovšem trochu nefér připálila konečky vlasů.
"Ty mrcho!"
"Nemáš si začínat!" A souboj stále pokračoval. Objekt touhy obou mezitím spadl z postele, ale co. Pak někdo rozrazil dveře.
"Já …" zarazil se.
"Ahoj, Harry," zamávala mu Syia.
"Merline!" zhroutil se.
"Nejen Snape, ale i ona!" vzlykal ponořen do vlastní hysterie.
"Ty máš něco se Snapem?"
"Ne! Mám něco s tebou?"
"Zatím ne."
"Lžete! Obě mi jenom lžete!"
"Klíd, Potter. Pojď se s náma napít. Tady ta flaška někde je …" Syia začala prohledávat peřiny.
"Klid? Ani náhodou! Končím!"
"A je pryč."
"Hmm, škoda."
"Ty, Syio?"
"Hmm?"
"Jak to myslel?"
"Co?"
"Že končí."
"Nevim."
"Co když si něco udělá?"
"Tak si něco udělá."
"Ale my za to budeme zodpovědný."
"My mu něco uděláme? Ne. Tak nekecej."
"Ale třeba to udělá kvůli nám."
"Neudělá."
"Určitě jo, viděla jsi, jak se tvářil ublíženě."
"Netvářil."
"Tak se tak cítil."
"Necítil."
"Jak to můžeš vědět?!"
"Dobře, jdeme za ním."
"Mňau!" Elfka bok po boku s kočkou vyrazila z pokoje.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama