close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Šípková Růženka

3. května 2008 v 17:49 | Cait Sidhe
Pro Niki k 1. máji a už se nezlob.

K hradu se přibližovala osamocená postava. Přitažlivý mladý muž pospíchal přes rozlehlé pozemky. Všude zakopával o trsy růží, které mu trhaly hedvábný oděv. Naštěstí měl svůj královský meč, kterým většinu nebezpečných květin sekal. Proběhl otevřenou branou. Jakýsi šestý smysl ho vedl přímo do nejvyšší věže. Potkával ztuhlé sloužebnictvo. Celý hrad kromě něj spal tvrdým spánkem. Konečně stanul před schody. Růžových keřů zde bylo mnohem více. Přesto vsůj boj nevzdal a odvážně se prosekával výš, kde v nadýchaných přikrývkách ležela překrásná dívka.
Ehm, tak takhle to nebylo. Tohle si ve své oblíbené knize mudlovských pohádek přečetl jistý mocný starší kouzelník, kterému se zdálo skvělé něco takového zopakovat.
K hradu se přibližovala osamělá postava. Muž kolem třicítky se sotva vlekl přes nekonečné pozemky. Náhle mu nohy podrazil výhonek plané růže, který také nově roztrhl jeho na mnoha místech nedávno poničený hábit. Naštvaně vytáhl hůlku, kterou začal se zlomyslným úsměvem výhonek grilovat. Chvilku štěstí mu překazil další výhonek lačný jeho oděvu. Ten raději jen podpálil. Dovlekl se k díkybohu otevřené bráně. Byla velice nevkusně ozdobena růžemi. Nabral přímý směr sklepení, jelikož po dnešní noci už mu moc energie nezbývalo. Zarazil se, když na chodbě spatřil postávající studenty. Zamířil k nim, přeci jen si mohl zpravit náladu odebráním několika bodů. K jeho obrovskému údivu se studenti ani nepohnuli, nepromluvili. Připadalo mu, že snad spí. Zkusil je probudit proudem studené vody. Žádná reakce, jen voda odkapávala z jejich těl. Rozhodně změnil svůj původní cíl na ředitelnu. Tohle není normální! Když před vchodem do řediteny nalezl postavu s rozcuchanými černými vlasy, trochu ho to překvapilo. Co dělal Potter před ředitelnou opřený o zeď? Než si to stihl nějak rozumně vysvtělit, postavě se zatřepotala víčka. Střetl se s pohledem smaragdově zelených očí.
"Ani tam nemusíte chodit. Já už tam byl." Proč sakra nespí jako ostatní? A co o tom vlastně ví?
"Odebírám Nebelvíru deset bodů. Neoslovil jste mě pane." Místo očekávaného výbuchu vzteku uslyšel pobavený smích.
"Omlouvám se, pane. Když teď dovolíte, půjdu do astronomické věže." Harry se zvedl se země a odcházel.
"Počkejte!" Zastavil se. S očekáváním na Snapea pohlédl.
"No?" Snapea to neskutečně vytočilo. Ten pohled! Potter se mu vysmíval!
"Odebírám vám dalších deset bodů za noční potulku po hradě!" Naštvaně se otočil ke vchodu do ředitelny. Rázným krokem začal stoupat po schodech. Harry ho chvilku pozoroval. Pak ještě pár minut zkoumal místo, kde mu profesor zmizel. Nepochopí to. Určitě nečte mudlosvké pohádky. Severus vešel otevřenými dveřmi. Albus Brumbál, nejmocnější kouzelník všech dob, se šťastným úsměvem seděl za svým pracovním stolem a spal. Před sebou měl tenkou knížečku. Šípková Růženka. Zkusmo ji prolistoval. Našel několik shodných bodů s jeho problémem. Spící hrad. Ohavné šípkové keře. Jenže našlo se i několik bodů naprosto nesmyslných. Zámek. Princ s lesklým mečem. Překrásná princezna. Merline, proč by měl zachraňovat nějakou ženskou? Vyčítavým pohledem se zadíval na ředitele. Co si zase ten starý blázen vymyslel? Smutně si povzdechl. Ať je to cokoli, bude muset spolupracovat s Potterem. Skutečně ho našel v astronomické věži. Vlastně pod ní, jelikož celé schody vedoucí na vrchol, byly neproniknutelně zarostlé. Harry právě nechal uhynout další šípkový keř, který oproti všem přírodním zákonitostem rostl na kamenné zdi. Postoupil o několik centimetrů.
"Deleo!" Osud další nevítané rostliny byl zpečetěn.
"Pottere?" Harry se milostivě otočil.
"Ano, pane?"
"Mohl by jste mi vysvětlit, co děláte?"
"V nejvyšší věži hradu musí spát princezna. Až ji hrdina políbí, celý hrad opět procitne a všichni budou žít šťastně až do smrti," zadeklamoval ironicky.
"Jaká princezna?"
"To je jedno."
"Tak kdo?"
"Jak to mám vědět?!" Snape se ho pokusil zabít pohledem. Měl šílené nutkání ho bolestivě pomučit. Jenže to by toho parchanta se vší pravděpodobností spícího tam nahořemusel budit sám. Na to je Potter se svým zachráncovským komplexem dokonalý.
"Tak dělejte, přeci tady nechcete být celý den!" Harry ustoupil ke stěně. Udělal svému profesorovi místo, takže teď stáli dva na jednom schodě.
"Deleo," pronesli oba a namířili každý na jinou rostlinu. Znovu. Znovu. Znovu. Znovu. Mohli postoupit na další schod. Nechtěně se při tom o sebe otřeli. Oba se oklepali.
"Deleo."
"Stejně tady budeme celý den. Těch blbejch keřů je děsně moc."
"Sklapněte, Pottere. A koukejte něco dělat, nebo vás uřknu." Rezignovaný pohled.
"Deleo." A znovu, znovu. Schod. Zase se dotkli. Harry se pokusil Severuse trochu odstrčit. Ruka mu ztuhla na profesorově rameni, když si uvědomil, že nejde se spolužáky na hodinu. Rychle ji stáhl. Snape uraženě sešel ze schodů.
"Pokračujte!" štěkl na Harryho.
"Sám?"
"Jistě! Dva se tam evidentně pohodlně nevejdeme!"
"Když vy se strašně rozmachujete!"
"Co jste to říkal, Pottere?!"
"Že se strašně rozmachujete! Že těch keřů jsou tu tři pr**le! Že už mě to nebaví!"
"Neřvěte tu na mě a pokračujte!" Harry seskočit ze schodů přímo před něj.
"A nebudu! Nějaká pitomá holka spící ve věži, koho to vlastně zajímá!"
"Jako váš profesor vám nařizuji, abyste pokračoval!"
"Nebudu!" Snape pochopil, že je načase přejít k tvrdším zbraním.
"Já vás uřknu, Pottere!"
"No, do toho!" Ještě větší kalibr.
"Použiju na vás Imperius!"
"DO TOHO!" Rozhodl se přejít od slov k činům.
"S**u vám naaa…" Protest utichl. Harry soustředil své myšlenkové pochody, aby si vybavil, jak se dýchá. Se Snapeovými rty na jeho mu to šlo zatraceně těžko.
"Budete už držet ty vaše užvaněné rty?" Neodpověděl. Přitáhl si Snapea zpátky a políbil.
"Vy malý užvaněný idiotský přeživší parchante …." spílal mu rychleji dýchající profesor, zatímco rozepínal Harryho košili.
"Ano, to jsem přesně já." Vybodl se na knoflíčky a košili strhnul. Chlapec mu oplatil stejně. Poté ho jemně kousnul do krku. Snape mu zvedl bradu, aby ho mohl znovu políbit.
"Takže se na nějakou studentku tam nahoře vybodneme, pane?"
"Chcete tam snad jít, Pottere?"
"Ne, ale vždycky jsem to chtěl dělat na ředitelově stole …"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nika Nika | 4. května 2008 v 7:43 | Reagovat

Bože Cait! Je to úžasné! : *  Moc ti děkuju. Já z těch tvých závěrů nemůžu xD

2 Cait Sidhe Cait Sidhe | 4. května 2008 v 20:13 | Reagovat

kuju ... *stydlivě klopí oči k zemi a šťouchá špičkou tlapky do tlemícího se Můňáka*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama