Omlouvám se, mělo to být dešlí, ale právě mi dosti neodbytně kape na klávesnici krev z nosu, takže pro dnešek by to stačilo. A omluva pro všechny, kteří nečetli OTAU(minulý článek) a Obočí jim nic neříká :D :D :D :D :D :D :D
Bylo krátce po ukončení porady. V salónku zbyl jen lord Voldemort a dva z jeho nejvěrnějších. Domácí skřítek dolil Temnému pánovi víno a velice ochotně zmizel.
"Bellatrix!"
"Ano, můj pane?"
"Kde je Severus?"
"On musel k sobě do pokoje."
"Proč? Já chci, aby okamžitě přišel a zkontroloval Nagini!" Nervózně pohlédl na terárium zdobící jednu ze stěn.
"Říkal něco o poplašném kouzlu u laboratoře …"
"Zkotrolujte Pottera a spol.!"
"Už jsme to udělali, pane."
"A?"
"Nic, jsou pořád pod zámkem."
"Co se teda stalo?"
"To šel zjistit." Zavládlo ticho. Voldemort vstal, přešel k terárku, smutně pozoroval schoulenou Nagini, která měla obmotanou hlavu a plno obvázaných oděrek.
"Chudáčku malá," syčel na ni. Lucius hypnotizoval špičky svých bot. Bellatrix roztěkaně pokukovala po dveřích. Ty se po několika minutách konečně otevřely. Dovnitř vešel Severus Snape. Všichni si ho zaujatě prohlíželi. Něco bylo špatně.
"Severusi?" Při jeho dalším otočení už to došlo všem. Nevlál za ním hábit.
"Co bys rád, Luciusi?" Unikl mu jeden tichý bolestivý sten.
"Pusť už se, ty mrcho!" Odpovědí mu bylo opětovné zatnutí drápků.
"Ehm, Severusi? Proč máš na hábitu to … to zvíře?" Snape udělal svoji vražednou verzi Obočí. Malfoyovi bylo jasné, že tu fialovou kočku na jeho hábitu nidky neviděl.
"Můj pane, mohu zkontrolovat Nagini?" Voldemort roztžitě přikývl a ustoupil. Zatímco jeho věrný Smrtijed jemně prohmatával hadí tělo, nenápadně pozoroval tu věc, jak mu pomocí drápku hbitě šplhá po zádech.
"Pár dní v klidu a bude v pořádku." Snape nenápadně poodstupoval ke zdi.
"Nestalo se mé duši nic?"
"Je naprosto v pořádku." Krok, další. Přitiskl se ke stěně. Zase bylo něco špatně. Místo očekávaného bolestivého zamňučení slyšel skopojené vrnění vedle svého ucha.
"Co s vězni, pane? Přejete si někoho z nich pomučit?" Snape ucítil, jak se mu otřela o ucho.
"Nevím, jestli je to dobrý nápad, Luciusi. Nemohl by ten jejich řev mé Nagini uškodit?"
"Nemyslím." Voldemort váhal.
"Přiveď ji," kývl na Malfoye," a ty," na Snapea," dej tu věc pryč!" Kočka se přebarvila na zebrovito a uraženě zaprskala. První oslovený raději spěšně opustil místnost. Druhý šáhl po zvířeti na svém rameni.
"Au!" Stáhl krvácející ruku zpátky. I s kočkou. Cait sice poslední dobou trávila ve své kočičí podobě většinu času, ale některé věci jí stále dělaly problém. Včasné zatahování drápků mezi ně rozhodně patřilo. Chytila se Snapaovi ruky všemi čtyřmi packami, protože viset na pár drápcích není nic poholdného či bezbolestného …
"Pusť se, ty chlupatá potvoro!" syčel na ni majitel ruky. Pocítila náhlý soucit, určitě mu způsobovala nemalé krvácení, a začala šplhat po rukávu zpátky na rameno. Tam se přebarvila na tmavě zelenou. Zálibně pozorovala, jak se na jejím kožíšku vytvářejí stříbrné obrazce.
"Severusi! Co to dělá?" Smutně pohlédl na Belltrix.
"Ten alarm na laboratoři spustila ona," vysvětloval něšťastně," vlezla do laboratoře, rozbila strašně moc věcí a …"
"A?"
"A vypila ten metamorfózní lektvar." Voldemort se na ni nenávistivě podíval.
"Ten byl přeci určen mně."
"Jistě, pane. Vypila ho jenom trochu, včas jsem ji zarazil. Zbylo tam toho hodně."
"Ta …! Jak se do tvé laboratoře, zamčené laboratoře, Severusi, mohla dostat tahle věc?"
Úplně normálně. Došla jsem ke dveřím, otočila klíčem a vešla. A vypadněte z mojí hlavy!
Vy jste se promenádovala po mé ložnici?! Nahá?!
Příště si uvážu okolo krku nějakou vaši kravatu, jestli vás to rajcuje.
Snape uraženě opustil Caitinu hlavu, velice vděčný, že ji našel ve zvířecí podobě.
"Já jsem musel nechat otevřené dveře, pane."
"Cože?" Voldemort se naštval ještě o trochu víc. Vytáhl hůlku.
"Cru-," nedořekl mučící kletbu, protože kočka seskočila z ramene jeho oběti a vyskočila na nejbližší starožitné křeslo. Podívala se na Pána zla s výrazem pardon-už-jsem-pryč-tak-můžete-pokračovat.
"Co si o sobě jako myslí?! Proč se hnula? To byl pěkný podraz! Je přece tvoje, Severusi. Má zůstat s tebou! Tos ji vychoval tak zmijozelsky?" Snape se zarazil.
"Já ji nevychovával …" Díkybohu jejich debatu přerušilo otevření dveří. Dovnitř nakoukla Syia.
"Sem tu správně?" Zahlédla Cait, spokojeně se usmála a vešla. Nikdo ji nestačil odpovědět, když dveře rozrazil udýchaný Malfoy. Měl zančně ohořelé háro.
"Ona mi utekla! Ona …!" Syia na něj zamávala řasami.
"Ona je už tady."
"Vén! Všichni vén!" Voldemort řval z plných plic.
"Severusi, ty ne! Ale ta kočka ano!" Snape popadl bránící se bílou Cait. Odnesl ji do svého pokoje. Dokonale zvenčí zamkl a odešel zpět za Pánem.
Cicinka je žláááááá:D