Cait se konečně dooblékla, doupravila a opustila pokoj. Sprintovala celou cestu až do Velké síně. Chtěla zkonfiskovat několik jablek, ale poté zahlédla něco mnohem lepšího. Velice drze šlohla z profesorského stolu, z místa momentálně přítomného Severuse Snapea, misku plnou jahod, kterou měl výše zmiňovaný v plánu zkonzumovat. Svým obvyklým pohopkáváním se i s úlovkem, skrytým za zády, vrátila do Zmijozelu. Jemně zaklepala na dveře vlastní ložnice. Ve stejnou chvíli učinila totéž další ruka, patřící neznámému chlapci.
"To je pro mě!" Ozvala se zpoza dveří jistě Nika.
"Ne, pro mě!" Odporoval jí stejně jistě druhý hlas. Nika otevřela dveře.
"Ahoj, Caití!"
"Niki, pojď ven a začíná se tu tvořit fronta!" Dívka zpozorovala chlapce.
"Máš tu návštěvu!" Zavolala zpět do ložnice. Pak razantně přibouchla dveře. Chlapec zaraženě zíral. Dveře se skoro okamžitě znovu otevřely, aby Nika vyklouzla v kabátku z místnosti, čímž umožnila chlapci vstoupit. Cait si ukázala svou kořist. Na důkaz, že Snape to opravdu nečekal a neotrávil je předem, si jednu jahodu vzala. Nika ji napodobila. Jahody chutnaly výtečně. Společně vyrazily na prosluněné bradavické pozemky. Jenže, co je v jahodách? Možná málo, ale určitě to tam je. No? Cukr! A co dělá Caití po cukru(kterej je schopná získat i z Coca Coly Light)? Různé věci. Teď zrovna ji napadlo, že by byla ráda indiánem. Ne, vlastně by chtěla indiána vidět, takže vzala nakousnutou jahodu, kterou udělala Nice na čele červený flek. Nika se buď chtěla mstít, či pochopila Caitino indiánské válečné pomalování, jelikož Cait se na tváři objevil červený flek též(nevrazila jí fakcu!!). Došly, v Caitině případě místy dohopkaly, až k jezeru. Sundaly kabátky, aby si měly na co sednout. Vybraly si pro jahodový piknik vyvýšený útes, aby mohly provozovat svou oblíbenou činnost - klinklání nožkama nad hladinou. Moc se jim to líbilo. Ale miska nebyla bezedná. Po vcelku krátké chvíli jahody najednou nebyly. Cait si z toho ovšem nic nedělala. Čile vstala, přeměnila se do své změromágské podoby - krásně zbarvené korely a jala se prolétávat nad zelenou plání i nad obrovskou vodní hladinou. Nika se samozřejmě nenechala zahanbit, přeměnila se též. Korela s ledňáčkem se těsně míjeli, jak se snažili předvést co nejakrobatičtější výkon. Cait náhle nezvládla zatáčku a byla nucena proletět kvetoucím stromem. Z toho měla Nika velkou psinu, ovšem jen do té doby, než postřehla, že Cait má v zobáčku kvetoucí větévku. Dala se na zběsilý úlet. Cait za ní, pevně rozhodnuta, jakkoli jí namontovat větvičku do peří. Nika byla ale mazaná, takže okamžitě se za běhu přeměnila zpátky do lidské podoby. Cait ji pochopitelně napodobila, a když se Nika zastavila pokochat se vyhlídkou na jezero, vítězoslavně jí zašmodrchala větévku do vlasů. Nadšeně se pak znova proletěla. Po chvíli přistála. Nika zahájila frontální útok, taktéž s větvičkou. Po jisté době šíleného sprintu se pomstila. Obě se pak vysmáté vrátily k původní činnosti - sezení na útesu.
"Haf!" Ozvala se po chvíli Nika, coby velký černý pes.
"Hafmň!" Odporovala mourovatá kočka Cait.
"Mňau!"
"Mňaf!" Hádka pokračovala ještě několika velice pádnými argumenty. Poté ale dívky zase seděly jako Cait a Nika. Pak se Nika zatvářila jako by slyšela senzační vtip. (Inspirovali se tímto , jestli zjistíte jakékoli nepřesnosti v textu, tak se moc omlouvám O:-) )
"Ring-ring-ring-ring-ring-ring-ring," zapěla.
"Banana phone!" Doplnila svým senzačním hlasem Cait.
"I have got this feeling …"
"???" Caitíka postihl problém windows, přestože si nedávno nechala své piliny upgradovat.
"Ring-ring-ring-ring-ring-ring-ring."
"Banana phone!"
"Ding-dong-ding-dong-ding-dong-ding."
"Donanaphone!" Většina obyvatel jezera pod jezerem omámeně naslouchala jejich zpěvu. Dívky přešly na jinou oblíbenou píseň. Další inspirace byla tímto, kterýžto klip rozešlala Nika snad všem, co má na ICQ v kontakt listu :D.
"What is that mysterious ticking noise?"
"Snape, Snape, Severus Snape. Snape, Snape, Severus Snape."
"Dumbledore!"
"Snape, Snape, Severus Snape!"
"Ron, Ron, Ron Weasley!"
…
"Harry!" Nika řvala z plných plic.
"Snape!" Cait samozřejmě ještě o něco hlasitěji..
"Harry!"
"Snape!"
"Harry!"
"Dumbledore!"
"Hermione." Obě dostaly šílený umělecký záchvat smíchu a musely začít od znova.
…
"Voldemort, Voldemort, Voldy, Voldy, Voldemort!" Dokončily nakonec obě. Dole pod nimi publikum obdivně tleskalo. Dívky si ale vzpomněly na další oblíbené písně. Tentokrát úryvky z filmu Sweeney Todd.
"I feel you, Joana!"
"Stejně to musel být hroznej zápach …"
"I steal you, Joana!"
"Áj fííííl jůůůůů.."
"Džoáááána!"
"Áj stíííííl jůůůů."
"Džoáááána!"
"Áj fíííl jůůů!"
"Ájfíííčku!" Přeřekla se Cait.
"Džoááána!"
"Ájfíííčku!"
"Džoááánaaa!"
"Budeme svojiiiiii!" Chudák dívky byly na filmu v kině, kde byl překlad dvou výše zpívaných vět vskutku takovýto.
"Budemeeee spoluuuuu!" Ozval se další nadšený aplaus. Dívky se ukláněly, ale s filmem ještě neskončily.
"There was a barber and his wife …"
"And she was beatiful!"
"And he was beatiful!"
"She!"
"He!"
"She!"
"There was a barber and his wife and he was beatiful!" Zapěla vítězně Cait.
"Stejně tam bylo obojí …"
"Hele, tady je takých lidííí!" Obě se začaly udiveně rozhlížet. Spatřily dokonce kštici hnědých vlasů plavající ke břehu.
"Grangerová! Že je to Grangerová!" Vískala Cait.
"A ti dva za ní? Oba mají úplně zelený hlavy!"
"…"
"Potter! A je mu špatně!"
"!!!!" K jejich smůle udělal ten druhý nálet na Pottera, kdy ho Harry úsečně zahnal a doplaval za Grangerovou. Oba vylezly na břeh. Do křoví.
"A vidíme prdlajs."
"Dalšíííí!" Cait pohlédla ukazovaným směrem. Zjistila u jezera pohyb dvou dalších osob v černých pláštích. Měli i bílé masky!
"Smrtijedi!"
"To je určitě Sevíííí!"
"S Peroxidkou!" Oba zmiňovaní si stoupli do vody. A skočili naprosto senzační šipku.
"Jéééééžišiii! On je pod vodou! Asi se s peroxidkou pohádali!"
"Lucinka jde taky pod vodu. Bůhví co tam dělají!"
"On se vynořil!"
"Lucinka taky!"
"Zase šipka!"
"Krááááása! Že jsou přitom tak rozkošnííí!"
"A jo. Roztomilííííí!" Obě zcela uchváceny sledovaly jakoby nekonečné potápění smrtijedského páru. Jenže ti s tím po chvíli přestali a místo toho jen poklidně plavali. Najednou uslyšela Cait s Nikou podezřelý hluk. Blížila se Hagridova motorka.
"Ježišikriste! Někdo na nás jde!"
"Mizíme! To je ředitel!" Urychleně se sebraly, nechaly Sevího s Lucinkou a prchaly směr Zapovězený les. Až po několika metrech v něm se zastavily, aby si oddechly.
"To bylo něco."
"Jééé, mrkej! Kytka!" Caití ukazovala na jeden z modrých kvítků na zemi.
"Jůůůůů! To je bouřka. Utrhneš ji a bude bouřka." Varovala Nika
"Tak fajn," odpověděla Cait, utrhla kvítek, které zašmodrchala Nice do vlasů. V mžiku jí bylo oplaceno stejnou mincí.
"A víš, že je teprve jaro?" Začalo jim šrotovat, že na bouřky je přeci jen trochu brzy. Ze zadumání je vyrušil hrom, blesk a vlkodlačí vytí.
"Cos to říkala?!" Znovu se rozběhly. Jenže, co Merlin nechtěl, narážely do stromů, zakopávaly o jejich kořeny. Vyčerpané vyběhly na pozemky školy.
"Uffff."
"He … he … hele!" Ukazovala Nika na kamenné schůdky na něčí zahrádku.
"Deme!"Zavelela Cait drápající se nahoru. Nika ji odevzdaně následovala.
"Ale brzy bude večerka …"
"Vezmeme to tudy!"
"Třeba to nestihneme, pojď , vrátíme se."
"Ne, pudeme tudy."
"Nepůjdeme," ukončila její další cestu Nika ukazující na vybledlou ceduli Soukromý pozemek.
"A? Jdeme!"
"Ne!" Nika otočila Cait zpět ke schodům, které po nich, ač nerada, slezla.
"To už se vracíme?"
"Jo, za čtvrt hodiny je večerka!"
(Made by Cait Sidhe)
Dobrá a teď z pohledu nezávislé osoby. (Cait ponechala některé Niki poznámky v závorkách :D Niki nezab mi!)
Byl pátek něco po třetí odpoledne. Nika seděla v obýváku a čekala na příchod kamarádky, která měla dorazit během několika minut. Bráška si k ní přisedl a společně se dívali na televizi. Tu se celým domem rozlehlo bouchání na okno div, že se nevysklilo. Nika vystřelila jako neřízená střela ze sedačky.
" To je pro mě!!!" A hnala se do kuchyně k oknu.
" Omyl, to je určitě pro mě!" Její milovaný bráška se hnal za ní.
" Jupíííííííííííííííííí! Je to pro mě….pro mě….pro mě…," tančila si, šťastná z vítězství.
Otevřela okno a divně to s ní neseklo, když spatřila Caitíkův zářivý úsměv. A jako rušivý element zaznamenala osobu stojící vedle ní.
" Je to i pro tebe!!!"
Nika odběhla, rychlostí blesku si nazula boty, čapla bundu a hnala se přes pejska ven. Caitík už na ní čekala…mno teda seděla na vratech a komentovala můj souboj s pejskem.
Překvapivě vyhrála. Otevřela vrata a uvítala se se svou zbožňovanou kamarádkou, kterou už dlouhých patnáct minut neviděla.
" Aoj Mooňáčku!!!!!"
" Nazdárek! Koukej co sem šlohla bábrli!" V natažené ruce se skvěla opravdu nádherná plastiková miska. Dobrá tedy, v plastikové misce se skvěly nádherné jahody, které byly určitě uměle vypěstované v nějaké… To je jedno.
Dívky se vydali k místnímu rybníku. Cestou si povídaly, pojídaly jahody … u pojídání nezůstalo. Caitíka chytly roupy, protože Nice už dlouho nic neprovedla a sou jahodu rozmázla Nice na čele. Ta si ovšem nenechala líbit a udělala jí skvostný flek na tváři. Pro řidiče v kolem jedoucích autech připadali, jako dvě naprostá střeva, která se někde pořádně vysekala.
Caitíkovi a Nice to ovšem vůbec nevadilo. Polochůzí polopohopkáváním dorazily k rybníku. Sundaly si bundy, aby si měly kam sednout. Seděly na kaberně a nožkama klinkaly nad hladinou.
Když už jim došly jahody, no nebyla to bezedná plastiková miska, Caitík vyskočila na nohy a začala s rozpřaženýma rukama běhat kolem. Nika, jelikož byla pro každou hovadinu, se zvedla taky a Caitíka ráda napodobila. Létaly kolem sebe jak splašený. Caitíček ovšem jednou nevybrala zatáčku a skončila ve křoví. Nika se začala nekontrolovatelně smát a smála se do té doby než si povšimla Caitíka s kvetoucí větévkou v pacinkách a poťouchlým výrazem ve tváři.. Nějak vytušila co se hodlá udělat a okamžitě běžela pryč od epicentra. Caitík ji nezadržitělně doháněla a v momentě, když se Nika zastavila, aby se pokochala menším potůčkem, ji Caitík dostihla a větévku ji zastrčila do vlasů. Nika nechtěla vypadat jako indián sama ( rozumějte, pomalovaná s kusem větve ve vlasech ) a tak uškubla stromečku, co stál vedle taky kousek ( no jo no, kazisvětky ) a oplatila Cit stejnou měrou. Poté se obě vysmáté vrátily k původní činnosti - sezení a čučení do vody.
" Haf!" Ozvala se po chvíli Cait.
" Mň!" Dokončila Nika.
" Mňaf!" odporovala Cait.
Hádka pokračovala ještě několik dlouhých vteřin.
Pak nastal opět klid. Netrval však dlouho. Nika si totiž na něco vzpomněla.
" Ring-ring-ring-ring-ring-ring-ring," zapěla.
" Banana phone!" Doplnila svým senzačním hlasem Cait.
" I have got this feeling …"
" ???" Caitík další slova neznala, tak to Nika vzdala a aspoň pokračovala v "refrému".
" Ding-dong-ding-dong-ding-dong-ding."
" Donanaphone!"
Dívky přešly na jinou oblíbenou píseň.
" What is that mysterious ticking noise?"
" Snape, Snape, Severus Snape. Snape, Snape, Severus Snape."
" Dumbledore!"
" Snape, Snape, Severus Snape!"
" Ron, Ron, Ron Weasley!"
…
Dívky vyřvávaly na celý rybník i daleké okolí. A jakoby toho nebylo dost začaly zpívat i úryvky z nedávno zhlédnutého filmu.
" I feel you, Joana!"
" To musel být ale oder…"
" I steal you, Joana!"
" Áj fííííl jůůůůů.."
" Džoáááána!"
" Áj stíííííl jůůůů."
" Džoáááána!"
" Áj fíííl jůůů!"
" Ájfíííčku!" Slyšela Nika zpívat Cait.
" Džoááána!"
" Ájfíííčku!"
" Džoááánaaa!"
"Budeme svojiiiiii!"
" Budemeeee spoluuuuu!"
No zpěvem se přímo nazvat nedalo. Spíše neidentifikovatelný hluk by byl výstižnější.
Řev ustal. Dívky spatřily na hladině plout několik kachen. Směřovaly na pevniny, nejspíš chtěly utéci. Ze vzdálenějšího břehu připluly dvě ( teď Cait doplň co) lysky(Cait machruje, tohle je jeden z mála opeřenců, kterého neidentifikuje jako ptáka obecného). Byly celé černé až na bílou " masku" .
" Hele! Smrtijedi!!!" Upozorňovala Nika Cait.
" Bajo! Seví s Lucinkou!"
Obě pozorovaly jak ( opět doplň) lysky skákaly nádherné šipky. Vypadaly tak rozkošně… teda ty ( opet doplň)lysky. Najednou se ozvalo auto.
" A kurník! Rybáři jedou!"
Dívky se sbalily a běžely raději pryč z místa činu.
" Mno, vzhledem k tomu jak jsme tady vyřvávaly nechytnou tu tak skoro měsíc žádnou rybu!"
Cestou domů utrhly několik "bouřek" a navzájem si je daly také do vlasů k větvičkám.
"He … he … hele!" Ukazovala Nika na kamenné schůdky na něčí zahrádku.
"Deme!"Zavelela Cait drápající se nahoru. " Už se budem muset vrátit"
"Vezmeme to tudy!" Nika ji odevzdaně následovala.
"Nepůjdeme," ukončila její další cestu Nika ukazující na vybledlou ceduli Soukromý pozemek.
"A? Jdeme!"
No nakonec z toho nic nebylo, protože jim cestu zatarasila vrata.
Nika otočila Cait zpět ke schodům, které po nich, ač nerada, slezla.
"To už se vracíme?"
" Jo. A dáme si Kofolu!"
(Made by Nika)
Dobrovolně se hlásím o horší část povídky :D