Duben 2008

Síla samoty - 3.kapitola

30. dubna 2008 v 8:43 | šibal (oglosovánu firmou ACSN) |  Síla samoty
Táák, třetí kapitola glosované hrůzy. Musím přiznat, že mě to sice velice baví, ale začíná mi z toho hrabat. Všude vidim velké písmenka, pravopis, interpunkci ...
HELP ME!

Síla samoty - 2.kapitola

28. dubna 2008 v 17:40 | šibal (oglosovánu firmou ACSN) |  Síla samoty
Takže druhá kapitolka. A těšte se, prý je jich přes dvacet.
*Cait utrpně vzdychne, ale přesto pobízí Aife k oglosování třetí kapitoly*

Glosy

28. dubna 2008 v 17:37 | Cait Sidhe |  Rozcestníky

Síla samoty

Žánr: HP
Období: po pátém ročníku
Pachatel: šibal
Hlavní postavy: Harry Potter, Fénixův řád, smrtijedi … (bůhví)
Varování: kapitolovka; není náš výtvor - pouze glosujeme
Obsah: zatím netuším, neriskuji přečtení dalších kapitol předtím, než je glosuji

Miluju tě navždy!

Žánr: HP
Období: bůhví
Pachatel: Liduch
Hlavní postavy: Milagros Evansová(Potterová), Draco Malfoy, Rubeus Hagrid
Varování: jméno "autorky" snad mluví za vše, ne?
Obsah: šílený, děsivý, příšerný, nechutný

Zlé dobro a hodné zlo

Žánr: HP
Období: studium HP, tipuji 7.ročník
Pachatel: Jasmína
Hlavní postavy: nebelvírské trio, Draco Malfoy, Minerva McGonagallová, Severus Snape, nějaké AUTP, …
Varování: autorka asi v životě nepřečetla z HP víc než pár stránek
Obsah: do Bradavic, kterým řediteluje M.McGonagallová, přichází nová profesorka lektvarů a dalčí podobné … eh … příhody

Život se Zmijozelem

Žánr: HP
Období: Poberti
Pachatel: Luckily
Hlavní postavy: Poberti, Rebecca Evans, Lily Evans, Lucius Malfoy …
Varování: Nebohá Lily dostane druhé L
Obsah: Rebacca je třetí ze sester Evansových. Na rozdíl od Lily je zařazena do Zmijozelu. Vypadá to na vyhlášení soutěže "Kdo dřív sejme Rebeccu", horkými kandidáty na vítězství jsou Lucius Malfoy, Sirius Black, a glosátorské trio Cait, Aife a Darwin

Lucia Tessa Rose de la Narcis Daewsová

Žánr: HP
Období: Poberti
Pachatel: Anet a Denča
Hlavní postavy: Lucia Tessa Rose de la Narcis Daewsová, Lily Evansová, Poberti
Varování: víte co to znamená Mary Sue? Já se bojím, že se totu brzo projeví.
Obsah: LTRDLND přijíždí poprázdninách opět do Bradavic, hned vše probírá se svou kamarádkou Lily, zbije Siriuse Blacka …

Apple Breanne Cole

Žánr: HP
Období: studium Pobertů
Pachatel: Jane
Hlavní postavy: Apple Breanne Cole, její sestry Faith a Elis, Lily Evansová
Varování: Klid, oglosujeme jednu, maximálně dvě kapitoly. Ono jich tot toži víc nemá. A ... chvíle napětí ... Apple Breanne Cole je těhotná!
Obsah: Apple se po vrací domů, kde na ni čekají dvě sestry a Lily Evansová. Já to zvládla ve dvou větách. Autorka na to potřebovala celou kapitolu.

Za slzami naděje

Žánr: HP
Období: studium Pobertů
Pachatel: Carroline
Hlavní postavy: Keyshia Dorginová alis Klíče, Remus Lupin, Bellatrix Blacková, Lucius Malfoy, Severus Snape, Sirius Black, Narcissa Blacková
Varování: Klíče nosí černou, má půlkilometrové černé oční linky a nikdo ji nemá rád ...
Obsah: "Nikdo Keyshiu Dorgindovou nezná jaká je opravdu. Jen její nejlepší kamarád Remus Lupin. Ten jediný ví, jaká opravdu je. Ví o ní všechno. Ale možná nechce být jenom kamarád. Veliká překážka mezi nimi je však jejich kolej. Remus je pravý (N)nebelvír(čan)a Shia z(Z)mijozelačka. A co na to Black?"

Láska, krev a prokletí

Žánr: HP
Období: třígenerační(zatím) lovestory
Pachatel: Anabella
Hlavní postavy: Nicol de Darksy = "Nicoleta, Laurin, Darksy Bathory, Radlleyová - Mont Peliérová(citace - Anabella: Láska, krev a prokletí, kapitola druhá, řádek 6-7)"
Varování: Spoiler! Spoiler! Nicol je ex-snoubenkou Abraxase Malfoye, manželkou Luciuse Malfoye, matkou Draca Malfoye, netěří Albuse Brumála, dcerou Lorda Voldemorta, zavilou nepřítelkyní Narcissy Malfoyové, nejlepší kamarádka Belatrix Blackové, příležitostná kamarádka Siriuse Blacka a upírka. Stačí?
Obsah: Strašný. Zasnoubí se, nechce, uteče, tančí, zamiluje, umřče, zupíří, miluje, opuštěná, sama, zamilovaná, ... (už si to ani nematuju, ale končí to vdaná, těhotná, opustí manžela, pohodí dítě u manželových dveří, sama, sama, vykope Cissy a vleze Malfoyovi do postele)

Třetí devítka

Žánr: original
Období: bůhví
Pachatel: xyz ... ale proč to tajit ... byla to Aife ;-)
Hlavní postavy: je jich hodně
Varování: všech hodně hlavních postav jsou mařeny
Obsah: nekonečné popisy mařen
Originál: nebyl publikovám XD

Sasukeho city aneb Orochimarova pomsta


Žánr: Naruto
Období: Šipuden
Pachatel: Bombalurrina
Hlavní postavy: OC Naruto, Sakura, Hinata, Sasuke, Kakashi
Varování: je to děsné. Děsně nadržené. Děsně děsné.
Obsah: Naruto je milionář a má veliký bazéééén.

Síla samoty - 1.kapitola

26. dubna 2008 v 19:54 | šibal (oglosovánu firmou ACSN) |  Síla samoty
O čtení glos už jsem se zmiňovala. A jelikož Nika neustále hledá nové a nové povídky, nalezne občas i něco hodného oglosování. Zde je první kapitolka jednoho veledíla.

Trpím!

24. dubna 2008 v 18:32 | Cait Sidhe |  Tagesbuch
Musím vám to říct! Asi už nic nedopíšu. To rychle měním rozhodnutí, co? Oki, nemůžu za to já. Ale pokouším se tu do takové zku***né mapky zakreslit věci jako třeba Apurímac, Maraňón, Citlaltépetl, ... je to příšerný. Mám ohnutý záda a nosem skoro vytírám mapu v atlase. Nikomu to nepřeju. Zdraví škodlivé. Zatím.
CS

Óznam

22. dubna 2008 v 20:18 | Cait Sidhe |  Tagesbuch
Už jsem se možná zmiňovala, že se postupně snažím po sobě opravovat starší články. Asi to bude tím, že čtu glosované povídky a mám hrlzu z toho, že by někdo našel něco z mých prvotin(ne kvůli přívěhu, ale úpravě). Momentálně se pokouším o PK a fakt obdivuju všechny, kdo to po mně přečetli. Taky mi to totiž teď dělá problémy. Upozorňuju, že několik mých posledních výkřiků do tmy-Sally, Kdo to byl?! apod. byhc nedoporučovala číst, můj dojem z nich je silně negativně kritický. Hlásím také návrat k NRR, kterou tvořím s Aifíkem. Už je rozepsána další kapitola.
Já se polepšííím!
Fakt.
Že já umim, ale hezky lhát ...

Sally

17. dubna 2008 v 21:24 | Cait Sidhe |  Ony
Tak je tu moje další dílko, snad se bude líbit, mně to přijde trochu ... divný. Ale je asi tou melancholickou náladou, co teď zase mám.
A je to v pr…
Veškerou svou vůli koncetruju na jeden jediný cíl. Ok, dva. Za prvé, neohodit znova tu záchodovou mísu. Za druhé, neroztřískat všechno, co mi může přijít v následujících minutách pod ruku.
"Sally! Hele, já pudu na hodinu, nechci aby mi Snape strhl body za pozdní příchod. Až ti bude líp, tak dojdi na ošetřovnu, jo?" Slyším už jen bouchnutí dveří. Jasně, Hermiono.
Letošní školní rok nezačal zrovna šťastně. Popravdě, začal fakt mizerně. Nebo spíš hrozně. Děsivě. Prostě nejhůř.
Sednu si na studené dlaždice a opřu se o dveře kabinky.
Co si to na namlouvám. Vždycky není tak špatně, aby se to nemohlo po*** ještě víc. Ale zase, potkat partičku zmijozeláků, který vás pomučej čistě proto, že jste z mudlosvký rodiny a je to přece strašná sranda,slavnej Harry Potter vám ráno po večírku řekne, že se jen trochu moc opil, a to je teprve listopad!
Pomalu vstávám. Jde to.
Ať se jde Hermiona bodnout, na ošetřovnu mě nikdo nedostane ani párem volů.
Dojdu k umyvadlu. Opláchnu se a podívám do zrdcadla.
No, mohla jsem vypadat hůř.
Beru pohozenou brašnu. Vzhůru na vlastní smrt do hodiny lektvarů.
"Sally? Co tady děláš? Mazej na ošetřovnu!" Nějak ji ignoruju, jen si tiše sednu na své místo.
"Ale … odebírám Nebelvíru dvacet bodů za pozdní příchod. Kde jste se zdržela, slečno Shediová?" Objímala jsem záchodovou mísu!
"Zdržela jsem se v umývárně. Nebylo mi dobře."
"Že jste tedy nešla na ošetřovnu?" Je tady nějakej důvod, proč se mi vysmívá? Ne? Taky si myslím. Tak proč to teda dělá?
"Hned po této hodině tak půjdu, jestli vám to udělá radost." Doufám, že si strhne další body a přestane to pitvat.
"Neodpověděla jste na mou otázku." Parchant jeden!
"Asi proto, že vám do toho nic není." Tak dělej! Seber mi body, uděl mi školní trest a odprejskni!
"Odebírám Nebelvíru třicet bodů." Merline, děkuju. Senzace, Snape sedí za katedrou. Teď ještě začít s připravování lektvaru.
Bum!
Takové malé neškodné bum a co to udělá škody. Ten pár volů už asi nebude potřeba. Proč já jsme se ho vůbec snažila vytočit? Člověku při letu i následném nárazu probíhají hlavou zvláštní myšlenky.
"Grangerová! Vezměte ji na ošetřovnu!"
"Ale ona je v bezvědomí, pane profesore!"
"Merline, a? To ji tam mám odnést já?"
"Já ji neunesu!"
"Grangerová, umíte vy něco v praxi?" Zase se vznáším. Letím, Jacku, já letím! Zvláštní myšlenky.
"Shediová! Holka, proberte se!" Rozlepuju oči. Ošetřovna. Asi dostanu kopřivku.
"Ták! Tady máte povzbuzovací lektvar a vypadněte! Odpoledne je famfrpálový zápas, potřebuju volné postele!" By tě taky neubylo … Kopnu do sebe obsah skleničky. K své úlevě je vedle postele moje brašna. Čapnu ji a pochoduju směr Velká síň.
"Čus! Co to bylo dneska o těch lektvarech? Si byla rychlejší než Nevill!" Jistě, Rone. Sem úplně vedle z toho, že jsem zvládla vyhodit svůj kotlík do vzduchu dřív než Longbottom!
"A já se z toho mam po*** nebo co?" Zůstane na mě civět. No a co, mam přece právo projevit svůj názor.
"Tý, Sally? Není ti něco? Hermiona řikala, že ti bylo blbě.""
"Né, Levandule, to bude chřipka."
"Hlavně mě nenakaž!" Hahaha. Extra vtipný. Jak tak koukám na stůl, dochází mi, že dnešní oběd bude představovat loupák. Nějak si nejsem jistá svým žaludkem.
"No zdárek, lidi!" Vedle mě přistane brašna nebelvírského princátka Pottera.
"Ááách, tohle potřebuju." Nalejvá si svojí denní dávku kofeinu. Cože jsem to řikala o žaludku?
"Promiňte!" Sprintim na nejbližší WC. Merline, mně je špatně. Ale proč? Opakuju ranní rituál opláchnutí a odbelhání se. Velkou síň už neriskuju. Beze smyslu se potuluju chodbami. Proč? Jako by nestačil Potter a jeho nynější věčné cukrování s malou Weasleyovou, já budu zvracet na každym kroku! Merline … To ne, to ne …
Docourám se s velmi chmurnou náladou na kolej. Ve společence na mě číhá Hermiona.
"Sally! Já tě hledala! Mám ti něco vzkázat od Snapea!" Cože?!
"A co?"
"Máš školní trest! Dnes večer od sedmi."Já nechciiii!
"Mizím!"
"Cože?" Už jsem na odchodu. Hajzl! Hajzl je to! Nabírám směr knihovna. Potřebuju dvě věci, z toho šance na nalezení té druhé je hodně malá.
No, co jsem říkala. Ve školnim řádu není o omluvách na odporné školní tresty pro těhotné studentky ani slovo …

Pátečný odpoledne Cait Sidhe a Niki

16. dubna 2008 v 19:29 | Cait Sidhe
Cait se konečně dooblékla, doupravila a opustila pokoj. Sprintovala celou cestu až do Velké síně. Chtěla zkonfiskovat několik jablek, ale poté zahlédla něco mnohem lepšího. Velice drze šlohla z profesorského stolu, z místa momentálně přítomného Severuse Snapea, misku plnou jahod, kterou měl výše zmiňovaný v plánu zkonzumovat. Svým obvyklým pohopkáváním se i s úlovkem, skrytým za zády, vrátila do Zmijozelu. Jemně zaklepala na dveře vlastní ložnice. Ve stejnou chvíli učinila totéž další ruka, patřící neznámému chlapci.
"To je pro mě!" Ozvala se zpoza dveří jistě Nika.
"Ne, pro mě!" Odporoval jí stejně jistě druhý hlas. Nika otevřela dveře.
"Ahoj, Caití!"
"Niki, pojď ven a začíná se tu tvořit fronta!" Dívka zpozorovala chlapce.
"Máš tu návštěvu!" Zavolala zpět do ložnice. Pak razantně přibouchla dveře. Chlapec zaraženě zíral. Dveře se skoro okamžitě znovu otevřely, aby Nika vyklouzla v kabátku z místnosti, čímž umožnila chlapci vstoupit. Cait si ukázala svou kořist. Na důkaz, že Snape to opravdu nečekal a neotrávil je předem, si jednu jahodu vzala. Nika ji napodobila. Jahody chutnaly výtečně. Společně vyrazily na prosluněné bradavické pozemky. Jenže, co je v jahodách? Možná málo, ale určitě to tam je. No? Cukr! A co dělá Caití po cukru(kterej je schopná získat i z Coca Coly Light)? Různé věci. Teď zrovna ji napadlo, že by byla ráda indiánem. Ne, vlastně by chtěla indiána vidět, takže vzala nakousnutou jahodu, kterou udělala Nice na čele červený flek. Nika se buď chtěla mstít, či pochopila Caitino indiánské válečné pomalování, jelikož Cait se na tváři objevil červený flek též(nevrazila jí fakcu!!). Došly, v Caitině případě místy dohopkaly, až k jezeru. Sundaly kabátky, aby si měly na co sednout. Vybraly si pro jahodový piknik vyvýšený útes, aby mohly provozovat svou oblíbenou činnost - klinklání nožkama nad hladinou. Moc se jim to líbilo. Ale miska nebyla bezedná. Po vcelku krátké chvíli jahody najednou nebyly. Cait si z toho ovšem nic nedělala. Čile vstala, přeměnila se do své změromágské podoby - krásně zbarvené korely a jala se prolétávat nad zelenou plání i nad obrovskou vodní hladinou. Nika se samozřejmě nenechala zahanbit, přeměnila se též. Korela s ledňáčkem se těsně míjeli, jak se snažili předvést co nejakrobatičtější výkon. Cait náhle nezvládla zatáčku a byla nucena proletět kvetoucím stromem. Z toho měla Nika velkou psinu, ovšem jen do té doby, než postřehla, že Cait má v zobáčku kvetoucí větévku. Dala se na zběsilý úlet. Cait za ní, pevně rozhodnuta, jakkoli jí namontovat větvičku do peří. Nika byla ale mazaná, takže okamžitě se za běhu přeměnila zpátky do lidské podoby. Cait ji pochopitelně napodobila, a když se Nika zastavila pokochat se vyhlídkou na jezero, vítězoslavně jí zašmodrchala větévku do vlasů. Nadšeně se pak znova proletěla. Po chvíli přistála. Nika zahájila frontální útok, taktéž s větvičkou. Po jisté době šíleného sprintu se pomstila. Obě se pak vysmáté vrátily k původní činnosti - sezení na útesu.
"Haf!" Ozvala se po chvíli Nika, coby velký černý pes.
"Hafmň!" Odporovala mourovatá kočka Cait.
"Mňau!"
"Mňaf!" Hádka pokračovala ještě několika velice pádnými argumenty. Poté ale dívky zase seděly jako Cait a Nika. Pak se Nika zatvářila jako by slyšela senzační vtip. (Inspirovali se tímto , jestli zjistíte jakékoli nepřesnosti v textu, tak se moc omlouvám O:-) )
"Ring-ring-ring-ring-ring-ring-ring," zapěla.
"Banana phone!" Doplnila svým senzačním hlasem Cait.
"I have got this feeling …"
"???" Caitíka postihl problém windows, přestože si nedávno nechala své piliny upgradovat.
"Ring-ring-ring-ring-ring-ring-ring."
"Banana phone!"
"Ding-dong-ding-dong-ding-dong-ding."
"Donanaphone!" Většina obyvatel jezera pod jezerem omámeně naslouchala jejich zpěvu. Dívky přešly na jinou oblíbenou píseň. Další inspirace byla tímto, kterýžto klip rozešlala Nika snad všem, co má na ICQ v kontakt listu :D.
"What is that mysterious ticking noise?"
"Snape, Snape, Severus Snape. Snape, Snape, Severus Snape."
"Dumbledore!"
"Snape, Snape, Severus Snape!"
"Ron, Ron, Ron Weasley!"
"Harry!" Nika řvala z plných plic.
"Snape!" Cait samozřejmě ještě o něco hlasitěji..
"Harry!"
"Snape!"
"Harry!"
"Dumbledore!"
"Hermione." Obě dostaly šílený umělecký záchvat smíchu a musely začít od znova.
"Voldemort, Voldemort, Voldy, Voldy, Voldemort!" Dokončily nakonec obě. Dole pod nimi publikum obdivně tleskalo. Dívky si ale vzpomněly na další oblíbené písně. Tentokrát úryvky z filmu Sweeney Todd.
"I feel you, Joana!"
"Stejně to musel být hroznej zápach …"
"I steal you, Joana!"
"Áj fííííl jůůůůů.."
"Džoáááána!"
"Áj stíííííl jůůůů."
"Džoáááána!"
"Áj fíííl jůůů!"
"Ájfíííčku!" Přeřekla se Cait.
"Džoááána!"
"Ájfíííčku!"
"Džoááánaaa!"
"Budeme svojiiiiii!" Chudák dívky byly na filmu v kině, kde byl překlad dvou výše zpívaných vět vskutku takovýto.
"Budemeeee spoluuuuu!" Ozval se další nadšený aplaus. Dívky se ukláněly, ale s filmem ještě neskončily.
"There was a barber and his wife …"
"And she was beatiful!"
"And he was beatiful!"
"She!"
"He!"
"She!"
"There was a barber and his wife and he was beatiful!" Zapěla vítězně Cait.
"Stejně tam bylo obojí …"
"Hele, tady je takých lidííí!" Obě se začaly udiveně rozhlížet. Spatřily dokonce kštici hnědých vlasů plavající ke břehu.
"Grangerová! Že je to Grangerová!" Vískala Cait.
"A ti dva za ní? Oba mají úplně zelený hlavy!"
"…"
"Potter! A je mu špatně!"
"!!!!" K jejich smůle udělal ten druhý nálet na Pottera, kdy ho Harry úsečně zahnal a doplaval za Grangerovou. Oba vylezly na břeh. Do křoví.
"A vidíme prdlajs."
"Dalšíííí!" Cait pohlédla ukazovaným směrem. Zjistila u jezera pohyb dvou dalších osob v černých pláštích. Měli i bílé masky!
"Smrtijedi!"
"To je určitě Sevíííí!"
"S Peroxidkou!" Oba zmiňovaní si stoupli do vody. A skočili naprosto senzační šipku.
"Jéééééžišiii! On je pod vodou! Asi se s peroxidkou pohádali!"
"Lucinka jde taky pod vodu. Bůhví co tam dělají!"
"On se vynořil!"
"Lucinka taky!"
"Zase šipka!"
"Krááááása! Že jsou přitom tak rozkošnííí!"
"A jo. Roztomilííííí!" Obě zcela uchváceny sledovaly jakoby nekonečné potápění smrtijedského páru. Jenže ti s tím po chvíli přestali a místo toho jen poklidně plavali. Najednou uslyšela Cait s Nikou podezřelý hluk. Blížila se Hagridova motorka.
"Ježišikriste! Někdo na nás jde!"
"Mizíme! To je ředitel!" Urychleně se sebraly, nechaly Sevího s Lucinkou a prchaly směr Zapovězený les. Až po několika metrech v něm se zastavily, aby si oddechly.
"To bylo něco."
"Jééé, mrkej! Kytka!" Caití ukazovala na jeden z modrých kvítků na zemi.
"Jůůůůů! To je bouřka. Utrhneš ji a bude bouřka." Varovala Nika
"Tak fajn," odpověděla Cait, utrhla kvítek, které zašmodrchala Nice do vlasů. V mžiku jí bylo oplaceno stejnou mincí.
"A víš, že je teprve jaro?" Začalo jim šrotovat, že na bouřky je přeci jen trochu brzy. Ze zadumání je vyrušil hrom, blesk a vlkodlačí vytí.
"Cos to říkala?!" Znovu se rozběhly. Jenže, co Merlin nechtěl, narážely do stromů, zakopávaly o jejich kořeny. Vyčerpané vyběhly na pozemky školy.
"Uffff."
"He … he … hele!" Ukazovala Nika na kamenné schůdky na něčí zahrádku.
"Deme!"Zavelela Cait drápající se nahoru. Nika ji odevzdaně následovala.
"Ale brzy bude večerka …"
"Vezmeme to tudy!"
"Třeba to nestihneme, pojď , vrátíme se."
"Ne, pudeme tudy."
"Nepůjdeme," ukončila její další cestu Nika ukazující na vybledlou ceduli Soukromý pozemek.
"A? Jdeme!"
"Ne!" Nika otočila Cait zpět ke schodům, které po nich, ač nerada, slezla.
"To už se vracíme?"
"Jo, za čtvrt hodiny je večerka!"
(Made by Cait Sidhe)
Dobrá a teď z pohledu nezávislé osoby. (Cait ponechala některé Niki poznámky v závorkách :D Niki nezab mi!)
Byl pátek něco po třetí odpoledne. Nika seděla v obýváku a čekala na příchod kamarádky, která měla dorazit během několika minut. Bráška si k ní přisedl a společně se dívali na televizi. Tu se celým domem rozlehlo bouchání na okno div, že se nevysklilo. Nika vystřelila jako neřízená střela ze sedačky.
" To je pro mě!!!" A hnala se do kuchyně k oknu.
" Omyl, to je určitě pro mě!" Její milovaný bráška se hnal za ní.
" Jupíííííííííííííííííí! Je to pro mě….pro mě….pro mě…," tančila si, šťastná z vítězství.
Otevřela okno a divně to s ní neseklo, když spatřila Caitíkův zářivý úsměv. A jako rušivý element zaznamenala osobu stojící vedle ní.
" Je to i pro tebe!!!"
Nika odběhla, rychlostí blesku si nazula boty, čapla bundu a hnala se přes pejska ven. Caitík už na ní čekala…mno teda seděla na vratech a komentovala můj souboj s pejskem.
Překvapivě vyhrála. Otevřela vrata a uvítala se se svou zbožňovanou kamarádkou, kterou už dlouhých patnáct minut neviděla.
" Aoj Mooňáčku!!!!!"
" Nazdárek! Koukej co sem šlohla bábrli!" V natažené ruce se skvěla opravdu nádherná plastiková miska. Dobrá tedy, v plastikové misce se skvěly nádherné jahody, které byly určitě uměle vypěstované v nějaké… To je jedno.
Dívky se vydali k místnímu rybníku. Cestou si povídaly, pojídaly jahody … u pojídání nezůstalo. Caitíka chytly roupy, protože Nice už dlouho nic neprovedla a sou jahodu rozmázla Nice na čele. Ta si ovšem nenechala líbit a udělala jí skvostný flek na tváři. Pro řidiče v kolem jedoucích autech připadali, jako dvě naprostá střeva, která se někde pořádně vysekala.
Caitíkovi a Nice to ovšem vůbec nevadilo. Polochůzí polopohopkáváním dorazily k rybníku. Sundaly si bundy, aby si měly kam sednout. Seděly na kaberně a nožkama klinkaly nad hladinou.
Když už jim došly jahody, no nebyla to bezedná plastiková miska, Caitík vyskočila na nohy a začala s rozpřaženýma rukama běhat kolem. Nika, jelikož byla pro každou hovadinu, se zvedla taky a Caitíka ráda napodobila. Létaly kolem sebe jak splašený. Caitíček ovšem jednou nevybrala zatáčku a skončila ve křoví. Nika se začala nekontrolovatelně smát a smála se do té doby než si povšimla Caitíka s kvetoucí větévkou v pacinkách a poťouchlým výrazem ve tváři.. Nějak vytušila co se hodlá udělat a okamžitě běžela pryč od epicentra. Caitík ji nezadržitělně doháněla a v momentě, když se Nika zastavila, aby se pokochala menším potůčkem, ji Caitík dostihla a větévku ji zastrčila do vlasů. Nika nechtěla vypadat jako indián sama ( rozumějte, pomalovaná s kusem větve ve vlasech ) a tak uškubla stromečku, co stál vedle taky kousek ( no jo no, kazisvětky ) a oplatila Cit stejnou měrou. Poté se obě vysmáté vrátily k původní činnosti - sezení a čučení do vody.
" Haf!" Ozvala se po chvíli Cait.
" Mň!" Dokončila Nika.
" Mňaf!" odporovala Cait.
Hádka pokračovala ještě několik dlouhých vteřin.
Pak nastal opět klid. Netrval však dlouho. Nika si totiž na něco vzpomněla.
" Ring-ring-ring-ring-ring-ring-ring," zapěla.
" Banana phone!" Doplnila svým senzačním hlasem Cait.
" I have got this feeling …"
" ???" Caitík další slova neznala, tak to Nika vzdala a aspoň pokračovala v "refrému".
" Ding-dong-ding-dong-ding-dong-ding."
" Donanaphone!"
Dívky přešly na jinou oblíbenou píseň.
" What is that mysterious ticking noise?"
" Snape, Snape, Severus Snape. Snape, Snape, Severus Snape."
" Dumbledore!"
" Snape, Snape, Severus Snape!"
" Ron, Ron, Ron Weasley!"
Dívky vyřvávaly na celý rybník i daleké okolí. A jakoby toho nebylo dost začaly zpívat i úryvky z nedávno zhlédnutého filmu.
" I feel you, Joana!"
" To musel být ale oder…"
" I steal you, Joana!"
" Áj fííííl jůůůůů.."
" Džoáááána!"
" Áj stíííííl jůůůů."
" Džoáááána!"
" Áj fíííl jůůů!"
" Ájfíííčku!" Slyšela Nika zpívat Cait.
" Džoááána!"
" Ájfíííčku!"
" Džoááánaaa!"
"Budeme svojiiiiii!"
" Budemeeee spoluuuuu!"
No zpěvem se přímo nazvat nedalo. Spíše neidentifikovatelný hluk by byl výstižnější.
Řev ustal. Dívky spatřily na hladině plout několik kachen. Směřovaly na pevniny, nejspíš chtěly utéci. Ze vzdálenějšího břehu připluly dvě ( teď Cait doplň co) lysky(Cait machruje, tohle je jeden z mála opeřenců, kterého neidentifikuje jako ptáka obecného). Byly celé černé až na bílou " masku" .
" Hele! Smrtijedi!!!" Upozorňovala Nika Cait.
" Bajo! Seví s Lucinkou!"
Obě pozorovaly jak ( opět doplň) lysky skákaly nádherné šipky. Vypadaly tak rozkošně… teda ty ( opet doplň)lysky. Najednou se ozvalo auto.
" A kurník! Rybáři jedou!"
Dívky se sbalily a běžely raději pryč z místa činu.
" Mno, vzhledem k tomu jak jsme tady vyřvávaly nechytnou tu tak skoro měsíc žádnou rybu!"
Cestou domů utrhly několik "bouřek" a navzájem si je daly také do vlasů k větvičkám.
"He … he … hele!" Ukazovala Nika na kamenné schůdky na něčí zahrádku.
"Deme!"Zavelela Cait drápající se nahoru. " Už se budem muset vrátit"
"Vezmeme to tudy!" Nika ji odevzdaně následovala.
"Nepůjdeme," ukončila její další cestu Nika ukazující na vybledlou ceduli Soukromý pozemek.
"A? Jdeme!"
No nakonec z toho nic nebylo, protože jim cestu zatarasila vrata.
Nika otočila Cait zpět ke schodům, které po nich, ač nerada, slezla.
"To už se vracíme?"
" Jo. A dáme si Kofolu!"
(Made by Nika)

Kdo to byl?!

12. dubna 2008 v 22:22 | Cait Sidhe
Nějak jsem se nudila a vzniklo tohle ... myslím, že je to můj druhý drablík, tak mě neukamenujte.
"Tak dozvim se to?"
"Já jsem se na něco ptal!" Zaregistrovali jsme.
"Kdo to byl?!"
"Já ne!" Řeknou všichni přítomní současně.
"Přestaňte si to ztěžovat! Víte, co s tim bude problémů? Voldemort asi umře vzteky! Brumbála klepne!" Aspoň by byl klid …
"Takže se ptám naposledy! Kdo to byl?"
"Já ne!" Jak my to umíme skvěle jednohlasně …
"Poslední šance! Věci jako nebelvírská odvaha jsou mi teď ukradený! Nemachrujte a řekněte mi to! Nikdo kromě vás to být nemohl!" Jo, asi z toho nic nebude …
"Přiznejte se už! Kdo z vás už to jeho věčný sebelitování nevydržel a zabil Pottera?!"

Jaro je tu!

9. dubna 2008 v 8:03 | Niki

Byl krásný jarní den. Slunce vysvitlo vysoko na oblohu, gigantické kaluže se velmi pomalu vsakovaly do už tak dost vodou nacucané země, silný vítr se opíral do stromů, vyvracel telegrafní sloupy, odnášel střechy a mírná jinovatka zdobila tzv. travní porost. Byl to den přímo stvořený na dlouhou procházku přírodou. Cait a Aife nelenily a vyběhly na kopeček. Zpívaly si, skotačily, dováděly a prostě si užívaly ten bezva den. Tu se Caitíkovi do papulky vetřel nápad. Uhnízdil se mezi pilinami a popouzel ji. Neodolala, naklonila se k Aife a tu genialitu jí navrhla. Aifík s radostí souhlasila.

" Teď já!"

" Neeeee! Teď sem na řadě já!!!," křičela ublíženě Cait.

Dívky se praly o provázek. Nakonec přeci jen Cait vyhrála a Aifíkovi nezbylo nic jiného, než jí se zkroušeným pohledem pozorovat. Pouštěly draka a jeho plavé vlasy vlály ve větru.

Ophélie

8. dubna 2008 v 20:06 | Cait Sidhe |  Ony
Tady je ... výsledek jedné mé melancholické nálady a depky. Asi poznáte, že jsem to psala na víckrát, protože jsou v tom znát mé změny nálad apod.
Pro Niku, už nám nemaroď!
Stojím v jedné z chodeb, konkrétně jedné ze sklepeních chodeb. V té kam normální člověk ani za bílého dne nepůjde rád. Ale to by tady někdo musel být normální. Nutno podotknout, že do nedávna jsem se za takovou považovala. Jenže když povstane z mrtvých takovej strašně vošklivej a podle sebe i strašně chytrej hermafrodit s hadím ksichtem, začnou člověka napadat různý věci. Kor takovýho, který má v genech tu, podle některých velkou, chybu - je mudlovský šmejd. Holt je to tak, doba je zlá. Takže já bych měla být ještě horší.
"Impendenta!" Pavouk drze mě pozorující ze své pavučiny odletěl na onen svět, na stropě po něm zbyl jen malý flíček. Chystám se otestovat další kouzlo na jeho kolegovi o deset centimetrů vedle, ale uslyším kroky. No kroky, dusot.
"Lumos." Otočím hůlku na druhý konec chodby, ke kterému jsem ještě před chvíli měla natočená záda. Moc mi to nepomohlo. Tma jak v pytli. Dusot se blíží … jsou to dvě, tři osoby? Jedna určitě ne. Najednou mám strach. Co … co když jsou to smrtijedi? Nebo je to třeba někdo úplně jiný a teď mě zabije! Proč já sem vůbec chodím takhle pozdě v noci?! Proč chodím cvičit kouzla do jedné nepoužívané chodby?! Abych přežila, když mě tu asi někdo může najít a zavraždit?! Když se rozdávala ironie, osud si šel dvakrát.
"Expelliarmus!" Oni jsou vážně v téhle chodbě … kouzlo prolétlo kolem mě. Nejsou tady kvůli mé osobě, že ne?! Merline …
"Nox." Zacouvám ke schodům, které vedou bůhvíkam, a mně je to teď vážně jedno. Kamenné zábradlí by mohlo být dostatečnou ochranou. Snad.
"Au!" Sotva metr od mého úkrytu někdo v té tmě zakopl. Ale někdo běží dál. Jiné kroky se zastavily o kousek dál.
"Tady seš ty hajzle! To ti patří! Kde vlastně přesně vytíráš tu debilní podlahu?" První hlas znám. Kdo to jenom je?! Vzpomeň si!
"Lumos!" Druhý hlas, taktéž povědomý.
Merline … S otevřenou pusou zírám na tu absurdní scénu. Na zemi leží Draco Malfoy, z nosu mu teče krev. Vzdorovitě oplácí pohled těm dvěma ve tmě.
"To se ti to kecá, když máš mojí hůlku, co? Srabe!" Jestli něco na Malfoyovi obdivuju, je to jeho hrdost.
"Doleo!" Kdo může na týhle škole použít na Malfoye tohle?! Já černou a bojovou magii studuju pro vlastní ochranu! Vykřikne. Bolí to. Já vím. Hodně.
"Tak co, ty prašivá čistokrevná svině! Ještě jsem srab? Nevím, kdo tu řval bolestí, kohos slyšel ty, Rone?" Ale, ne …
"Tady toho zmijozelskýho hajzla! Copak, Malfoyi? Budeš to žalovat papínkovi a svýmu pánovi?" Mělo mi to dojít hned … ale to je tak … tak absurdní!
"Jděte někam, vy dva idioti!"
"Ale podívejme! Ono si to na nás bude otevírat hubu! To teda ne, abys věděl! Confringo!" Tu křupnutí v Malfoyově ruce se rozléhá chodbou. Ti debilové! Co je to popadlo?! Proč mu to dělají?!
"Takový jako seš ty by měly vyvraždit, slizoune smrtijedská!"
"Pottere, běž si hojit svoje komplexy někam jinam!"
"Kreténe! Crucio!" Zavírám oči. Nechci to vidět. Přikládám ruce na uši, ale jako by tam nebyly. Jeho křik je plný bolesti. Pro mě i obžalování. Oni tu mučí nevinného kluka a já sedím a schovávám se! Jako by nebyli. Protože tohle je nesmysl! Nesmysl! Nejsou to oni! Nejsou! Nesmí být!
"Vida, tak už budeš hodnej? Můžu přidat, chceš?"
"Harry, prosím, mohl bych si to taky zkusit? Já to zkoušel jen na těch smrtijedských dětičkách včera a vůbec mi to nešlo! Prosím!"
"Jistě, kamaráde. Napoprvé musíš vážně chtít." Skoro si dovedu představit, jak Weasley přikyvuje. Jak mu to Potter rád vystvěluje. Hajzlové! Celý svět si myslí, že jsou naší nadějí. Kecy! Tohle bude naše záhuba! Ale mi před tím zavíráme oči, nebo jim to rovnou ospravedlníme! Jistě, proč taky ne! Všichni zmijozelsští jsou 100% smrtijedi a zaslouží si mučit! Samosebou! Jen ať se všemocný Potter pocvičí! A co kletba smrti? Ale jistě! Stejně by někteří ve válce umřeli, tak proč ne teď? Je to přece pro dobrou věc! Pro zvednutí sebevědomí nebelvírského idiota!
"Cru …"
"Dost!" Nemohla jsem to vydržet. Nemůžu tam jen tak sedět a poslouchat, jak se tihle baví! Prý, že opovrhuje svým otcem! Kecy! Leda, že by si říkal, že jeho otec byl moc měkkej!
"Cože?!" Zamíří na mě světla svou hůlek. Šokovaně na mě zírají tři páry očí.
"Vypadni! Okamžitě vypadni, nebo si s tebou taky pohrajem, když se toho smrtijeda tak zastáváš! Taky k nim patříš, co?"
"Kdo si myslíš, že seš, že nám rozkazuješ, ty zmijozelská děvko!"
"Vy omezení pitomci! Podle vás je každej s trochou zdravýho rozumu ze Zmijozelu? Malfoyi, vstaň." Pomalu se zvedá ze země. Pravá ruku mu otéká. Debilové, jak můžou?!
"Co si o sobě vůbec myslíte? Že jste novodobá inkvizice s právem soudit podle svého názoru?!" Natšvali mě a to hodně. Já nespím, abych se naučila bránit proti Tomu-jehož-jméno-se-nesmí-vyslovovat a přitom si tady naše jediná naděje hojí komplexy cruciatusem na spolužácích!
"Sklapni, nikdo se tě na nic neptal!"
"Malfoyi? Běž na ošetřovnu, je to tamhletudy. Na prvním rozcestí vpravo." Doufám, že tam trefí. Jsme přeci ve sklepení. Mlčky kývá a odbíhá. Super, teď se můžu nechat mučit s pocitem, že Draco Malfoy možná doběhl na ošetřovnu a řekne všechno řediteli. Kecy, jeho hrdost mu to nedovolí. Že já nána pitomá nezůstala schovaná! Co zmůžu sama proti dvěma?
"Co to, kurva, děláš? Si hraješ na boha nebo co?!"
"Pottere, jdi někam! Já si tady na rozdíl od tebe na nic nehraju! Kdo ti dal právo napadat ostatní studenty? Nikdo, tak toho laskavě nech!"
"Já si můžu dělat, co chci! Beze mě by jste byli všichni v troubě, tak se do toho neser!"
"Ty seš stejnej blb jako tvůj otec!"
"Cos to řekla?!" Dělá krok ke mně. Weasley těsně za ním.
"Hojíš si svoje komplexy na někom, kdo se nemůže bránit! Ještě v přesile! Seš ubožák!"
"Já bych nikdy …!"
"Co bys nikdy? Nemučil spolužáka na veřejnosti? Nekecej, ty bys na to ještě vybíral vstupný!"
"Nejsem jako můj otec!"
"Jistě, tvůj otec by nepoužil zakázanou kletbu, co? Samozřejmě, Pottere, nejseš jako on, ty seš mnohem horší!" Udělá další krok. Už je velice blízko.
"Drž hubu!" Strčí mě. Hodně silně. Snažím se něčeho zachytit. To kamenné zábradlí je najednou tak daleko. Padám. Vztáhnu ruku k Potterovi. Ale nic se nestane. Cítím tvrdý náraz. Bolí to. Strašně to bolí. Vytrysknou mi slzy. Jako bych měla páteř na tisíc kousků. Au. Myslím, že se kutálím dolů. Každý náraz způsobuje novou bolest. Bok, hlava, ruce, záda, bok, hlava, ruce … najednou nic. Ležím. Zkouším se soustředit jen na to. Nechci myslet na svou ruku v podivném úhlu, na to mokré a teplé, co polykám, na tu červeň, kvůli které je všechno špatně. Všechno je daleko. Tak daleko.
"Merline … co … kurva …"
"Harry, ona je … mrtvá?" Ne! Chci křičet, chci se ozvat, chci, aby mě zachránili. Já nechci umřít!
"No je jedno … určitě je. Doprdele!"
"Co s ní?"
"Nic, vypadnem, dělej, padáme vocaď." Odešli už? Nevím. Jenom ležím. Je zima. Třesu se? Chtěla bych vidět světlo, aspoň trochu světla v té nekonečné tmě, co mě obklopuje. Hůlka, kde je moje hůlka? Ale to je jedno. Žiju ještě? Vidím jenom tmu. Ale která tma to je? Chci zvednout ruku a podívat se. Ne! Bolí to. Moc. Kroky. Merline, vážně jsou to kroky?
"Pomoc …" Jde mě vůbec slyšet? Šeptám, nebo křičím? Do očí udeří ostré světlo. Žiju! Kroky ze schodů.
"Slečno! Slečno! Vy jste z Havraspáru, že ano? Šestý ročník. Ophélie Snadrowová." Snažím se vyjádřit souhlas. Ředitel! Našel mě! Malfoy mu to řekl, Draco děkuju!
"Co se vám to stalo?" Cítím nějaké kouzlo na břiše. Ať mě uzdraví!
"Já … on … mučil … Draca … mě … shodil … pomoc!" Vědomí se trochu projasnilo.
"Kdo, slečno?"
"Potter." Najdenou se něco změní. Vidím ředitelovu tvář. Není jako vždy. Je v ní … vztek.
"Nebyl. Spletla jste se."
"Ne! Byl to Potter …"
"Nebyl!"
"Já jsem to viděla! Pomozte mi!" Natočím hlavu, co to jde a vyplivnu krev, která se mi nahromadila v ústech. Ať mi pomůže …
"Nic jste neviděla! Lžete! Jste lhářka!" Nechápu to. Křičí. Vstává.
"Viděla jsem to … profesore … Draco … řekl vám to … on, ne?" Merline! Vždyť mě může zachránit!
"Malfoye jsem od večeře neviděl! Lžete!"
"Nelžu…" Proč mi nevěří? A je to důležité? Není! Pomoc! Kde … kde je to světlo? Prosím, rozsviťte!
"To nejde! On tu musí zůstat! Nesmí mít problémy! Musí ještě žít!" Ten hlas slyším jakoby z dálky. Duní, odráží se od stran mé hlavy. Kde je to světlo, proč zbyla zase jen tma? Hůlku. Bolí. Zavřít oči.
"Prostě to tak nejde! Já to tak neplánoval! Bude to jinak a vy mi to nebudete kazit!" Pomoc? Pomoc? Jen ležet.
"Nemůžete! Já jsem se nějak rozhodl! Avada Kedavra!" Tma …