Další z mé tvorby ... tentokrát z jinačího prostředí než obvykle ...
Čekám na dohodnutém místě. Zapaluju si cigaretu. Slastně z ní popotáhnu. Tohle potěšení si nemůžu dovolit často, ale teď to potřebuju. Chci. Vydechnu kouř a vystoupím ze stínu. Tiše dojdu až k postavě v tmavém plášti, která stojí pár metrů ode mého stinného úkrytu. Nevšimnul si mě, zatím.
"Máte?" Zasyčím sotva slyšitelně. Postava sebou škubne. Otáčí se.
"Samozřejmě. Máte vy peníze?" Potlačuju tu nečekanou touhu rozesmát se. Je krátce po půlnoci, stojíme v setmělém parku a on mluví spisovně!
"Dejte to sem." Postava vytahuje z pláště váček, který mi následně podává. Kontroluju zboží.
"Fajn, tady máte prachy." Strkám mu do ruky několik bankovek. Chystám se odejít, ale neotáčím se k němu zády. Jestli to udělám, tak nezaváhá a já o své blbosti budu moct vyprávět leda svatému Petrovi. Co já tady vlastně dělám? Vzpomenu si, na tu chvíli, která rozhodla, že se budu muset uživit sama.
"Jilian Certiefová! Jilian Certiefová! Do ředitelny, prosím!"
…
"Slečno Certiefová … vaše rodiče byli zavražděni."
Proč museli přeživší smrtijedi vyvraždit právě moje rodiče? Už takhle jsem měla učebnice z druhé ruky, jak to mám teď zvládnout sama?! Co mohli mít proti mudlovské rodince bydlící v jedné z mnoha londýnských ulic s řadou stejných omšelých domků?!
Kdyby tenhle kontakt, co stojí přede mnou, nepracoval sám, už by na 80% nežil, v tomhle světě to jinak nejde a obchod s mrtvolou má své výhody. Ale vím, že má v okolí schovaný nějaký kamarády, kteří zatraceně dobře míří.
"Lituji, ale dnes se žádný obchod konat nebude. Okamžitě mi řekněte pro koho pracujete!" Nijak mě nepřekvapuje, když sahá do záhybů pláště. To jsou dneska ale slušný a poctivý lidi. Něco mi napovídá, že pistoli nevytáhne. Dělám několik rychlých kroků vzad. Postava s hůlkou v ruce zase krok ke mně. Wow. Poznávám ho. Pastorek je velmi známý bystrozor.
"Ehm, asi je to pro vás šok, že. Nevím, co všechno o svém šéfovi víte. Kde teď je?"
"Vy čekáte, že vám to řeknu?" Líp placenou brigádu na prázdniny mi nikdo jinej nenabídne. K bystrozorově překvapení mluvím stále tím klidným sotva slyšitelným hlasem.
"Vy … vy víte, že je kouzelník?"Ach, ano. Jako správná mudla bych se teď měla šíleně rozesmát. Problém je v tom, že nejsem správná mudla.
"To je snad moje věc. Obchod proběhl, takže teď vysmahněte, nebo se vám něco ošklivého stane." Já vlastně nejsem ani mudla.
"Merline! Právě jsem vám předal celý váček jiker závojnatky kouzelné čistých jak Brumbálův plnovous! Víte, jak je to vzácné? Víte vy vůbec, co to je?!"
"Nechte těch keců. Ještě mě zajímá, jestli můžu očekávat další spolupráci." Pastorek na mě vyloženě zírá. Toužím připojit kousavou poznámku o skrytých šedinách v ředitelových vousech, ale o mrtvých jen dobře.
"Jistěže ne! Jste zatčen, nebo zatčena?Pouta na tebe!" Než vysloví kouzlo, stíhám ještě uhasit cigaretu, při zmínce o zatýkání se škodolibě uchechtnout, otočit a začít zdrhat. Kouzlo mě nějak netrefilo. Pastorek sice chrlí další, ale to už zahýbám na vedlejší cestičku, přeskakuju zídku a utíkám dál. Několik skrytých bystrozorů za mnou. Unikne mi další uchechtnutí. Předvedu jim několik ze svých nepochopitelných zmizení. Sice až po tom, co za mnou přelezou pár zdí, vyskočí z druhého patra jakéhosi skladiště na střechu dalšího, kde si dáváme menší sprint a nakonec se tiše ztrácím ve tmě. Zastavím se až před jednou starší budovou. Doufám, že mi za tohle dá dost na zbývající učebnice. Co mi to ještě chybí? Přeměňování a lektvary. Děsivě drahé potvory, ale co by člověk pro vzdělání neudělal, že.
Ta první varianta byla teda podle mě lepší.