close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Beatrice

29. března 2008 v 10:18 | Cait Sidhe |  Ony
Seví je moje velcie oblíbená postava, jak už jste si mohli všimnout ... Takže další povča s ním v druhé hlavní roli!
"Tak … odevzdejte mi své deníky!"
"Ježišikriste …" Bože ne, ať to nemyslí vážně …
"Řekl jsem ať mi odevzdáte své deníky z lektvarů, je to tak těžké pochopit, nebo proč se nikdo k ničemu nemáte? Slečno Brownová deset bodů dolů za zírání na profesora s otevřenou pusou." Vida, evidentně je na tom většina třídy jako já.
"Strhávám Nebelvíru 10 bodů. Odevzdáváme, máte si je vést. Dalších deset bodů. Dokud neodevzdáte budu vám odebírat body."
"Ale Zmijozelští jsou tu taky!"
"20 bodů za mluvení bez vyzvání, pane Weasley." Buď zticha … hlavně žádný poznámky …
"Dalších deset … děkuji za spolupráci, slečno Grangerová." Většina pomalu vstává a jde mu odevzdat deník. Jak to mám proboha udělat?!
"Vida, tak vy ty deníky dokonce i máte …" Hm, ale kde?
"Dalších deset bodů." Ku**a přestaň s tím! Bože, měla bych ten blbej sešit najít.
"Zmijozel může odejít." Svině jedny slizký … co já dělám v Nebelvíru, když jsem mu ještě ani neřekla, že nemám páru o aspoň pravděpodobném místu výskytu sešitu na jeho předmět?
"Kdo odevzdal, může odcházet." Hups. Potter už mu ho taky dal. Tak to jsem ve velkym průšvihu.
"Slečno!" Ha! Mám ho!
"Deshiová."
"Na to jsem se neptal!" Škoda, možná by z nás byl hezký pár.
"Tak to promiňte."
"Kde máte váš deník?" Schovanej pod postelí s očarovaným zámkem,a by si Parvati s Levandulí nemohly číst mé osobní prožitky.
"Na lektvary?"
"Samozřejmě! Vaše soukromé zápisky mě absolutně nezajímají!" No … ale asi budou až se ti to dostane do ruky …
"Zde!" Nevěřícně zírá na mudlovský sešit s řádnými oslými rohy a natrženými deskami.
"To … to …" Já umřu blahem, jen co se odtud dostanu. Severus Snape nemá slov!
"To je můj deník na lektvary." Super, teď už se jen mile usmívat a couvat ze třídy … Díkybohu pokračuje v zírání. Můj vcelku rychlý sprint se sice couváním nazvat nedá, ale přežila jsem. Problém bude, až se podívá dovnitř …

Další hodina …

Rozrazí dveře do učebny až prásknou o stěnu. Někdy to své místo úplně vzadu nesnáším. Jeho příchody mi ničí kvalitu sluchu, extra v prvních minutách jeho přítomnosti, kdy nám sděluje informace o náplni dnešní hodiny. A že je umí vyštěknout hodně rychle.
" … tonikum. Postup je na tabuli. Pracujte!" No, to toho zase vim. Ostatní se rychle listují učebnicí na správnou stránku. Pak se vydávají pro přísady. Super, Grangerová mezi prvními. Ták … přičarujeme si její učebnici … stránka 396 … šup a má ji zpátky. Co já bych bez těch formulí dělala. Nějak školu prolézt musím. To, že si Kratiknot (a evidentně i většina studentů) neuvědomuje, jak se dá jeho předmět využít pro podvádění a opisování, je čistě jeho problém a moje záchrana …
"Zatím si dělejte poznámky na pergamen. Na konci hodiny vám při odevzdávání vzorků lektvaru vrátím vaše deníky. Některým ovšem nikoliv, s těmi dotyčnými si budu chtít osobně promluvit." Upřímnou soustrast tomu chudákovi, kterého se to týká. Ježiši, proč se kouká na mě?!
"Uhni!" Až po ne zrovna něžném odstrčením (made by jednou z goril zmijozelského prince s děsivě blond vlasy) obnovuji svou původní činnost, toť jest pochod s přísadami ke své lavici. Ták … copak to budeme míchat za utrejch? Hm, uklidňující či bezesné tonikum? Sakra, proč má ta učebnice dvojstránky?! Zkusíme to vylučovací metodou … co mám před sebou za hnusárny? Rulík … tak ten je v obou … ňáká kůže … tady v obou … brouci … taky v obou …
"Ss. Parvati?"
"No, co chceš, Beat?" Abychom si to ujasnili, nejsem nějaký exot, aby se mnou nikdo neseděl, mně se samotné líbí. A se získáváním doplňujících informací nemám problém.
"Co to máme vlastně dělat?"
"Bezesné tonikum. Vždyť máš otevřenou učebnici!"
"To je toho … taky pořád …" Fajn, úkol začíná. Popis mise: umíchat požadovaný lektvar ve zbývajícím čase a nezabít nikoho z ostatních. To koneckonců není tak těžké, než já se k tomu dostanu už budou všichni povražděni Longbottomem. Leda, že by ho hned teď zneškodnil Snape, jenže ten stále dřepí za katedrou a dělá na nás ten svůj slavnej vražednej kukuč. Náhodou vypadá spíš roztomile.
Hlášení o průběhu mise: Bublá to. To je fajn, dokud to neexploduje, je to moc fajn. Barvu to má … modrou? Bílou? Šedivou? Šedivou to bude ono. A jakou to má mít barvu? Bílou. No to je podobný … Přihazujeme kuchané broučky. Že by to zbělalalo? Ne! Tak co tam mám přihodit dál? Vanish?
"Konec práce! Odeberte ze svých výtvorů několik odměrek do flakónku a ty mi odevzdejte!" Senzace, ten chlap ví, kdy mi kazit den. Už jsem ten nápad skoro měla! Jak mam něco napsat, když mi plaší nápady? Počkám, dokud není většina lidí pryč, rozuměj dokud není fronta maximálně dvoulidná. Odebírám vzorek a pochoduju ke katedře.
"Poslední." Jako vždy. Moment, jak to, že už tu nemá žádný deník?!
"Dejte to sem!" Radši bych mu to roztřískla o hlavu, ale jsem právě velice zaměstnána děsivými představami o své budouctnosti.
"Sice nechápu, jak se vám to vždycky podaří, ale máte P." Chachááá! Takže přeci jen pohřeb nebude? Já jsem prostě génius, prostě se jen držím návodu a svého uměleckého citu.
"Ale teď bych si s vámi rád pohovořil o vašem deníku na lektvary." Ještě nemám sepsanou závěť …
"Dnes v šest večer dorazíte do mého kabinetu. A připravte si dostatečné vysvětlení, takové zápisky jako vy, nemá ani Potter." Ufffff. Pár hodin života ještě mám …
18:03, před kabinetem profesora lektvarů
Nečekaně, naprosto nečekaně, tu čekám s Potterem a Weasleym. Jestli jsem na tom ještě hůř než oni …
"Ehm … nechceš zaťukat?" Co? Já?
"Na koho mluvíš, Rone?"
"No … na tebe." Senzace.
"Ne, nechci." Proč bych taky měla chtít, že.
"Ale asi bychom zaklepat měli." Potterova inteligence nade vše.
"Tak si zaklep. Já se umřít nechystám." Zku***ná nebelvírká odvaha! Potter vážně klepe.
"To je dost, že jste tady. Dovnitř!" Ehm, ale my tam stojíme už asi deset minut.
"Deshiová, sednout!" Tsss, sem se to tu nechystala zbořit, co hysterčí.
"Potter, sednout." Sedám do překvapivě pohodlného křesla. Zatímco Harry vyfasoval obyčejnou židli. To křeslo je hezky měkkounké.
"Weasley, stoupněte si před stůl ať se svým dílem také pokocháte!" Představení může začít!
"Jak si to představujete, Weasley?! Tohle jsou vaše zápisky? Tenhle sanskrt? To …"
"Deshiová! Deshiová!" Ježišikriste! Já jsem vážně usla!
"Vzbuďte se, nebo vás uřknu!" Radši rozlepuju víčka. Pohled není moc příjemnej. Oba spolužáci už jsou pryč. Jsem sama s rozzuřeným Snapeem. Au, au, au.
"Takže … váš deník na lektvary." Práskne na stůl s mně velmi známým sešitem. Neochotně vstávám a dojdu ke stolu.
"Ano, to je on." Otevře ho.
"A můžete mi to nějak vysvětlit?" Nadpis. Pár poznámek k lektvaru, pár škrtanců, nějaké obrázky, nějaké poznámky k něčemu úplně jinému …
"Např. toto mají být zápisky ze září. Za září, Deshiová! Co máme teď?" Jako za měsíc? No …
"Ehm … leden?"
"Aspoň něco víte! A co jsem dělali 20.září? Klidně se podívejte do svých poznámek!" No to bych tam musela nějaké mít. Ale snažím se spolupracovat.
"Tak prosím byl to … ten … tamten … lektvar." Není to moc obsáhlá odpověď.
"A dál?" Kde se naučil ten jízlivěj hlas?"
"No … my jsme ten lektvar vařili …"
"Ale nepovídejte!"
"V kotlíku …" Vypadá to, že mě nezaškrtí. Nějak je neschopen pohybu i slova. Jakže vypadadá infarkt?
"A přidávali jsme tam … tu … mandragoru!" Konečně se mi podařilo rozluštit nějaké poznámky maskované černou kresbou čehosi. Ups, vypadá to jako Snape!
"Celou?!"
"No … ne." Ona se celá nesmí vařit. Jé, a to jsme se dověděla kdy?
"Tak jak?" Zaškrtí … nezaškrtí …
"Krájenou." Překvapivě. Určitě na malá rozkošná kolečka …
"A co ještě?" Nezaškrtí … nejdřív vychutná mou sladkou nevědomost …
"No pak jsme to nějak zahušťovali …" Že by jíškou?
"A jak?!"
"No, ehm … nějakou přísadou na zahuštění …" Už to nevydrží.
"Ticho! Vy nevíte vůbec nic! A to máte možnsot se dívat do poznámek! Já se podíval a skoro mě to porazilo!" Škoda, že skoro.
"Tak co mi k tomu řeknete?! Zkomolený název lektvaru. Žádný seznam potřebných surovin. Žádné pomůcky, žádný pracovní postup, žádný závěr. Tady není vůbec nic!"
"Ale je …" Hups. Uvědomuju si, že ohradit se byla chyba.
"Ano, je! Ale co to je?! Nějaké vaše malůvky! A tohle, prosím! Co to je?" Bodne prstem na jednu z poznámek.
"Slash HP/SS - tady máte otazník - příklad z matiky. Co to má být?!" Bože, stůj při mně! Bože, ať v životě nečet slash!
"No … to …"
"No?"
"Já jsem jaksi … to je, prosím, nápad …"
"Ále … a na co?"
"No … na jednu takovou … povídku." Nepitvej to … nepitvej to …
"A proč je to ve vašem deníku na lektvary?!" Děkuju …
"Protože mě to při lektvarech napadlo …"
"Tak vy na mých hodinách věnujete svou pozornost nějakým povídkám místo výuce?" Samozřejmě.
"Eh … no …"
"Věnujete."
"Někdy."
"POŘÁD!"
"To … taky … no …"
"Budete sem chodit každý večer a budete psát nový deník! Od začátku!"
"Ne!"
"Cože?!"
"To nejde …"
"Ale jde!"
"Já to nemůžu napsat! Já si to vůbec nepamatuju!"
"Tak tu ty lektvary i uvaříte!"
"Pane profesore …"
"A budete mi u toho vyprávět ty vaše povídky, abychom se neunudili. Když už si je můžete psát v mých hodinách ... tento sešit si nechám ... abych se vás mohl ptát na různé poznámky." Ne, prosííím, ne ...
"Pane profesore, prosím!" Slitujete se!
"Ticho! Teď ven! Ven z mého kabinetu! Uvidíme se zítra v šest večer!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nika Nika | 29. března 2008 v 13:58 | Reagovat

prosím! Ať to má pokračování, ať to má pokračování...!!! Takže si to přeci jen napísala xD

2 Cait Sidhe Cait Sidhe | 29. března 2008 v 14:37 | Reagovat

néééé! protestuji! pokračování bude ve zvláští sérii 18+ :D

3 Dorothea Dorothea | Web | 29. března 2008 v 18:22 | Reagovat

tak u tohohle jsem se fakt lámala smíchy :D

4 Aife Aife | Web | 30. března 2008 v 15:11 | Reagovat

Drsný:D Opravdu realistický..XD

Což mi pořipomíná, že jsem sešit z protokolů na chemii neodevzdala už měsíc a čtenářský deník asi čtyři roky ...

5 Cait Sidhe Cait Sidhe | 31. března 2008 v 17:31 | Reagovat

a čím si myslíš že jsme se inspirovala :D ?

6 Aife Aife | Web | 1. dubna 2008 v 14:49 | Reagovat

netroufam si hádat:D

7 Cait Sidhe Cait Sidhe | 1. dubna 2008 v 19:49 | Reagovat

:D oukhej ... ale bylo to mým dopisováním laborek minulý čtvrtek a následný rozhovor s máti ... "Jakto že vynecháváš tolik stránke?" "Dvě!" "A proč?!" "Protože tohle je z 13.února a dnes už máme 26. březen ... mezitím ěnjaké hodiny určitě byli ..." "Jakto že je nemáš napsaný?" "Mám, jen nevím kde!"

8 Aife Aife | Web | 2. dubna 2008 v 15:09 | Reagovat

Cait:XDDDDDDDDDDDDD známe:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama