Březen 2008

Beatrice

29. března 2008 v 10:18 | Cait Sidhe |  Ony
Seví je moje velcie oblíbená postava, jak už jste si mohli všimnout ... Takže další povča s ním v druhé hlavní roli!
"Tak … odevzdejte mi své deníky!"
"Ježišikriste …" Bože ne, ať to nemyslí vážně …
"Řekl jsem ať mi odevzdáte své deníky z lektvarů, je to tak těžké pochopit, nebo proč se nikdo k ničemu nemáte? Slečno Brownová deset bodů dolů za zírání na profesora s otevřenou pusou." Vida, evidentně je na tom většina třídy jako já.
"Strhávám Nebelvíru 10 bodů. Odevzdáváme, máte si je vést. Dalších deset bodů. Dokud neodevzdáte budu vám odebírat body."
"Ale Zmijozelští jsou tu taky!"
"20 bodů za mluvení bez vyzvání, pane Weasley." Buď zticha … hlavně žádný poznámky …
"Dalších deset … děkuji za spolupráci, slečno Grangerová." Většina pomalu vstává a jde mu odevzdat deník. Jak to mám proboha udělat?!
"Vida, tak vy ty deníky dokonce i máte …" Hm, ale kde?
"Dalších deset bodů." Ku**a přestaň s tím! Bože, měla bych ten blbej sešit najít.
"Zmijozel může odejít." Svině jedny slizký … co já dělám v Nebelvíru, když jsem mu ještě ani neřekla, že nemám páru o aspoň pravděpodobném místu výskytu sešitu na jeho předmět?
"Kdo odevzdal, může odcházet." Hups. Potter už mu ho taky dal. Tak to jsem ve velkym průšvihu.
"Slečno!" Ha! Mám ho!
"Deshiová."
"Na to jsem se neptal!" Škoda, možná by z nás byl hezký pár.
"Tak to promiňte."
"Kde máte váš deník?" Schovanej pod postelí s očarovaným zámkem,a by si Parvati s Levandulí nemohly číst mé osobní prožitky.
"Na lektvary?"
"Samozřejmě! Vaše soukromé zápisky mě absolutně nezajímají!" No … ale asi budou až se ti to dostane do ruky …
"Zde!" Nevěřícně zírá na mudlovský sešit s řádnými oslými rohy a natrženými deskami.
"To … to …" Já umřu blahem, jen co se odtud dostanu. Severus Snape nemá slov!
"To je můj deník na lektvary." Super, teď už se jen mile usmívat a couvat ze třídy … Díkybohu pokračuje v zírání. Můj vcelku rychlý sprint se sice couváním nazvat nedá, ale přežila jsem. Problém bude, až se podívá dovnitř …

Další hodina …

Rozrazí dveře do učebny až prásknou o stěnu. Někdy to své místo úplně vzadu nesnáším. Jeho příchody mi ničí kvalitu sluchu, extra v prvních minutách jeho přítomnosti, kdy nám sděluje informace o náplni dnešní hodiny. A že je umí vyštěknout hodně rychle.
" … tonikum. Postup je na tabuli. Pracujte!" No, to toho zase vim. Ostatní se rychle listují učebnicí na správnou stránku. Pak se vydávají pro přísady. Super, Grangerová mezi prvními. Ták … přičarujeme si její učebnici … stránka 396 … šup a má ji zpátky. Co já bych bez těch formulí dělala. Nějak školu prolézt musím. To, že si Kratiknot (a evidentně i většina studentů) neuvědomuje, jak se dá jeho předmět využít pro podvádění a opisování, je čistě jeho problém a moje záchrana …
"Zatím si dělejte poznámky na pergamen. Na konci hodiny vám při odevzdávání vzorků lektvaru vrátím vaše deníky. Některým ovšem nikoliv, s těmi dotyčnými si budu chtít osobně promluvit." Upřímnou soustrast tomu chudákovi, kterého se to týká. Ježiši, proč se kouká na mě?!
"Uhni!" Až po ne zrovna něžném odstrčením (made by jednou z goril zmijozelského prince s děsivě blond vlasy) obnovuji svou původní činnost, toť jest pochod s přísadami ke své lavici. Ták … copak to budeme míchat za utrejch? Hm, uklidňující či bezesné tonikum? Sakra, proč má ta učebnice dvojstránky?! Zkusíme to vylučovací metodou … co mám před sebou za hnusárny? Rulík … tak ten je v obou … ňáká kůže … tady v obou … brouci … taky v obou …
"Ss. Parvati?"
"No, co chceš, Beat?" Abychom si to ujasnili, nejsem nějaký exot, aby se mnou nikdo neseděl, mně se samotné líbí. A se získáváním doplňujících informací nemám problém.
"Co to máme vlastně dělat?"
"Bezesné tonikum. Vždyť máš otevřenou učebnici!"
"To je toho … taky pořád …" Fajn, úkol začíná. Popis mise: umíchat požadovaný lektvar ve zbývajícím čase a nezabít nikoho z ostatních. To koneckonců není tak těžké, než já se k tomu dostanu už budou všichni povražděni Longbottomem. Leda, že by ho hned teď zneškodnil Snape, jenže ten stále dřepí za katedrou a dělá na nás ten svůj slavnej vražednej kukuč. Náhodou vypadá spíš roztomile.
Hlášení o průběhu mise: Bublá to. To je fajn, dokud to neexploduje, je to moc fajn. Barvu to má … modrou? Bílou? Šedivou? Šedivou to bude ono. A jakou to má mít barvu? Bílou. No to je podobný … Přihazujeme kuchané broučky. Že by to zbělalalo? Ne! Tak co tam mám přihodit dál? Vanish?
"Konec práce! Odeberte ze svých výtvorů několik odměrek do flakónku a ty mi odevzdejte!" Senzace, ten chlap ví, kdy mi kazit den. Už jsem ten nápad skoro měla! Jak mam něco napsat, když mi plaší nápady? Počkám, dokud není většina lidí pryč, rozuměj dokud není fronta maximálně dvoulidná. Odebírám vzorek a pochoduju ke katedře.
"Poslední." Jako vždy. Moment, jak to, že už tu nemá žádný deník?!
"Dejte to sem!" Radši bych mu to roztřískla o hlavu, ale jsem právě velice zaměstnána děsivými představami o své budouctnosti.
"Sice nechápu, jak se vám to vždycky podaří, ale máte P." Chachááá! Takže přeci jen pohřeb nebude? Já jsem prostě génius, prostě se jen držím návodu a svého uměleckého citu.
"Ale teď bych si s vámi rád pohovořil o vašem deníku na lektvary." Ještě nemám sepsanou závěť …
"Dnes v šest večer dorazíte do mého kabinetu. A připravte si dostatečné vysvětlení, takové zápisky jako vy, nemá ani Potter." Ufffff. Pár hodin života ještě mám …
18:03, před kabinetem profesora lektvarů
Nečekaně, naprosto nečekaně, tu čekám s Potterem a Weasleym. Jestli jsem na tom ještě hůř než oni …
"Ehm … nechceš zaťukat?" Co? Já?
"Na koho mluvíš, Rone?"
"No … na tebe." Senzace.
"Ne, nechci." Proč bych taky měla chtít, že.
"Ale asi bychom zaklepat měli." Potterova inteligence nade vše.
"Tak si zaklep. Já se umřít nechystám." Zku***ná nebelvírká odvaha! Potter vážně klepe.
"To je dost, že jste tady. Dovnitř!" Ehm, ale my tam stojíme už asi deset minut.
"Deshiová, sednout!" Tsss, sem se to tu nechystala zbořit, co hysterčí.
"Potter, sednout." Sedám do překvapivě pohodlného křesla. Zatímco Harry vyfasoval obyčejnou židli. To křeslo je hezky měkkounké.
"Weasley, stoupněte si před stůl ať se svým dílem také pokocháte!" Představení může začít!
"Jak si to představujete, Weasley?! Tohle jsou vaše zápisky? Tenhle sanskrt? To …"
"Deshiová! Deshiová!" Ježišikriste! Já jsem vážně usla!
"Vzbuďte se, nebo vás uřknu!" Radši rozlepuju víčka. Pohled není moc příjemnej. Oba spolužáci už jsou pryč. Jsem sama s rozzuřeným Snapeem. Au, au, au.
"Takže … váš deník na lektvary." Práskne na stůl s mně velmi známým sešitem. Neochotně vstávám a dojdu ke stolu.
"Ano, to je on." Otevře ho.
"A můžete mi to nějak vysvětlit?" Nadpis. Pár poznámek k lektvaru, pár škrtanců, nějaké obrázky, nějaké poznámky k něčemu úplně jinému …
"Např. toto mají být zápisky ze září. Za září, Deshiová! Co máme teď?" Jako za měsíc? No …
"Ehm … leden?"
"Aspoň něco víte! A co jsem dělali 20.září? Klidně se podívejte do svých poznámek!" No to bych tam musela nějaké mít. Ale snažím se spolupracovat.
"Tak prosím byl to … ten … tamten … lektvar." Není to moc obsáhlá odpověď.
"A dál?" Kde se naučil ten jízlivěj hlas?"
"No … my jsme ten lektvar vařili …"
"Ale nepovídejte!"
"V kotlíku …" Vypadá to, že mě nezaškrtí. Nějak je neschopen pohybu i slova. Jakže vypadadá infarkt?
"A přidávali jsme tam … tu … mandragoru!" Konečně se mi podařilo rozluštit nějaké poznámky maskované černou kresbou čehosi. Ups, vypadá to jako Snape!
"Celou?!"
"No … ne." Ona se celá nesmí vařit. Jé, a to jsme se dověděla kdy?
"Tak jak?" Zaškrtí … nezaškrtí …
"Krájenou." Překvapivě. Určitě na malá rozkošná kolečka …
"A co ještě?" Nezaškrtí … nejdřív vychutná mou sladkou nevědomost …
"No pak jsme to nějak zahušťovali …" Že by jíškou?
"A jak?!"
"No, ehm … nějakou přísadou na zahuštění …" Už to nevydrží.
"Ticho! Vy nevíte vůbec nic! A to máte možnsot se dívat do poznámek! Já se podíval a skoro mě to porazilo!" Škoda, že skoro.
"Tak co mi k tomu řeknete?! Zkomolený název lektvaru. Žádný seznam potřebných surovin. Žádné pomůcky, žádný pracovní postup, žádný závěr. Tady není vůbec nic!"
"Ale je …" Hups. Uvědomuju si, že ohradit se byla chyba.
"Ano, je! Ale co to je?! Nějaké vaše malůvky! A tohle, prosím! Co to je?" Bodne prstem na jednu z poznámek.
"Slash HP/SS - tady máte otazník - příklad z matiky. Co to má být?!" Bože, stůj při mně! Bože, ať v životě nečet slash!
"No … to …"
"No?"
"Já jsem jaksi … to je, prosím, nápad …"
"Ále … a na co?"
"No … na jednu takovou … povídku." Nepitvej to … nepitvej to …
"A proč je to ve vašem deníku na lektvary?!" Děkuju …
"Protože mě to při lektvarech napadlo …"
"Tak vy na mých hodinách věnujete svou pozornost nějakým povídkám místo výuce?" Samozřejmě.
"Eh … no …"
"Věnujete."
"Někdy."
"POŘÁD!"
"To … taky … no …"
"Budete sem chodit každý večer a budete psát nový deník! Od začátku!"
"Ne!"
"Cože?!"
"To nejde …"
"Ale jde!"
"Já to nemůžu napsat! Já si to vůbec nepamatuju!"
"Tak tu ty lektvary i uvaříte!"
"Pane profesore …"
"A budete mi u toho vyprávět ty vaše povídky, abychom se neunudili. Když už si je můžete psát v mých hodinách ... tento sešit si nechám ... abych se vás mohl ptát na různé poznámky." Ne, prosííím, ne ...
"Pane profesore, prosím!" Slitujete se!
"Ticho! Teď ven! Ven z mého kabinetu! Uvidíme se zítra v šest večer!"

Jilian

24. března 2008 v 20:50 | Cait Sidhe |  Ony
Další z mé tvorby ... tentokrát z jinačího prostředí než obvykle ...
Čekám na dohodnutém místě. Zapaluju si cigaretu. Slastně z ní popotáhnu. Tohle potěšení si nemůžu dovolit často, ale teď to potřebuju. Chci. Vydechnu kouř a vystoupím ze stínu. Tiše dojdu až k postavě v tmavém plášti, která stojí pár metrů ode mého stinného úkrytu. Nevšimnul si mě, zatím.
"Máte?" Zasyčím sotva slyšitelně. Postava sebou škubne. Otáčí se.
"Samozřejmě. Máte vy peníze?" Potlačuju tu nečekanou touhu rozesmát se. Je krátce po půlnoci, stojíme v setmělém parku a on mluví spisovně!
"Dejte to sem." Postava vytahuje z pláště váček, který mi následně podává. Kontroluju zboží.
"Fajn, tady máte prachy." Strkám mu do ruky několik bankovek. Chystám se odejít, ale neotáčím se k němu zády. Jestli to udělám, tak nezaváhá a já o své blbosti budu moct vyprávět leda svatému Petrovi. Co já tady vlastně dělám? Vzpomenu si, na tu chvíli, která rozhodla, že se budu muset uživit sama.
"Jilian Certiefová! Jilian Certiefová! Do ředitelny, prosím!"
"Slečno Certiefová … vaše rodiče byli zavražděni."
Proč museli přeživší smrtijedi vyvraždit právě moje rodiče? Už takhle jsem měla učebnice z druhé ruky, jak to mám teď zvládnout sama?! Co mohli mít proti mudlovské rodince bydlící v jedné z mnoha londýnských ulic s řadou stejných omšelých domků?!
Kdyby tenhle kontakt, co stojí přede mnou, nepracoval sám, už by na 80% nežil, v tomhle světě to jinak nejde a obchod s mrtvolou má své výhody. Ale vím, že má v okolí schovaný nějaký kamarády, kteří zatraceně dobře míří.
"Lituji, ale dnes se žádný obchod konat nebude. Okamžitě mi řekněte pro koho pracujete!" Nijak mě nepřekvapuje, když sahá do záhybů pláště. To jsou dneska ale slušný a poctivý lidi. Něco mi napovídá, že pistoli nevytáhne. Dělám několik rychlých kroků vzad. Postava s hůlkou v ruce zase krok ke mně. Wow. Poznávám ho. Pastorek je velmi známý bystrozor.
"Ehm, asi je to pro vás šok, že. Nevím, co všechno o svém šéfovi víte. Kde teď je?"
"Vy čekáte, že vám to řeknu?" Líp placenou brigádu na prázdniny mi nikdo jinej nenabídne. K bystrozorově překvapení mluvím stále tím klidným sotva slyšitelným hlasem.
"Vy … vy víte, že je kouzelník?"Ach, ano. Jako správná mudla bych se teď měla šíleně rozesmát. Problém je v tom, že nejsem správná mudla.
"To je snad moje věc. Obchod proběhl, takže teď vysmahněte, nebo se vám něco ošklivého stane." Já vlastně nejsem ani mudla.
"Merline! Právě jsem vám předal celý váček jiker závojnatky kouzelné čistých jak Brumbálův plnovous! Víte, jak je to vzácné? Víte vy vůbec, co to je?!"
"Nechte těch keců. Ještě mě zajímá, jestli můžu očekávat další spolupráci." Pastorek na mě vyloženě zírá. Toužím připojit kousavou poznámku o skrytých šedinách v ředitelových vousech, ale o mrtvých jen dobře.
"Jistěže ne! Jste zatčen, nebo zatčena?Pouta na tebe!" Než vysloví kouzlo, stíhám ještě uhasit cigaretu, při zmínce o zatýkání se škodolibě uchechtnout, otočit a začít zdrhat. Kouzlo mě nějak netrefilo. Pastorek sice chrlí další, ale to už zahýbám na vedlejší cestičku, přeskakuju zídku a utíkám dál. Několik skrytých bystrozorů za mnou. Unikne mi další uchechtnutí. Předvedu jim několik ze svých nepochopitelných zmizení. Sice až po tom, co za mnou přelezou pár zdí, vyskočí z druhého patra jakéhosi skladiště na střechu dalšího, kde si dáváme menší sprint a nakonec se tiše ztrácím ve tmě. Zastavím se až před jednou starší budovou. Doufám, že mi za tohle dá dost na zbývající učebnice. Co mi to ještě chybí? Přeměňování a lektvary. Děsivě drahé potvory, ale co by člověk pro vzdělání neudělal, že.

Scéna třetí - V exotickém ráji

18. března 2008 v 21:13 | Cait Sidhe a Aife |  Nemám rád Rudou
Zuřivě plácala všemi končetinami okolo sebe.
Kde, že má být nějaká ta pevnina?
Kousek od sebe zaregistrovala pohyb. Jakási černá hlava s dlouhýma bledýma rukama elegantně plavala kolem.
Proč mě to nikdy nenaučili?
Zapomněla máchat končetinami a začala se topit. Postava si toho nevšimla, nebo možná všimla, ale byl jí Syiyn osud někde u zadní části těla, což topící se pochopitelně namíchlo. Vytáhla na okamžik jednu ruku nad hladinu. Poslala postavě lehký fireball do vlasů.
"Ááááááá! To si odskáčete!"
"Konečně si mě všiml! Tak už mi probůh pomozte!"
"Doplavte si tam sama, to snad umíte."
"NEUMÍM!"
"Já nejsem vaše taxi!"
"To by vám ublížilo, kdyby jste mi pomohl?!" Vypadalo to, že nad tím vážně přemýšlí.
"Ublížilo." Strčil jí hlavu pod vodu a začal se plynulými tempy vzdalovat. Nedoplaval nijak zvlášť daleko. Problém hořících vlasů se vrátil. S ním i problém topící se otravné studentky.
"Zkuste to ještě jednou a na ten ostrůvek vám nepomohu!"
"Hlavně, že předtím ste byl tak ochotnej …" Už jí měl právě dost. Přitáhl si ji zády k sobě, přitiskl ji ke své hrudi, rukama objal její pas. Na chvíli jí pustil, ale jen aby mohl pomalu přesunout ruku po jejím hrudníku až na krk, tak aby měla bradu na jeho lokti. Poté se znovu pokusil plavat. Zvláštní skřeky ho donutili věnovat jí znovu pozornost. Po malé technické úpravě (strčil jí hlavu pod vodu) se mu ale špatně plavalo, bylo stále cosi slyšet a Syia sebou křečovitě cukala. Rozhodl se pro nejjednodušší řešení. Neobtěžoval se vytáhnout hůlku, omráčil ji ručně. Trhavými tempy doplaval k písčité pláži, na které už leželo několik jeho spolucestujících. Většina ( bradavičtí studenti) v bezvědomí. Přihodil k nim stále omráčenou Syiu a došel k jednomu z magičů.
"Jak budeme teď cestovat?"
"Těžko."
"Jak?!"
"Až si Terchan všimne, že jsme nedorazili, tak pro nás možná někoho pošle."
Až? Možná?!!!!!!
"To víte, je to velmi zaměstnaný magič …" Snape se radši neptal, kdy by si laskavě mohli všimnout, že nedorazili. Děsila ho představa i pouhých několika hodin strávených v tomto exotickém ráji. Jeho pokožka na horní polovině těla, které teď byla nechráněná košilí momentálně plavající kdesi v oceánu, se totiž jistě brzy ošklivě spálí.
Syia se probrala z omráčení. Ležela na příjemně hřejícím písku. Pomalinku otevřela oči. Světle modré nebe se zářícím sluncem. Pohled vlevo. Kdosi v tmavém plášti vedle ní.
Eh, kdo to je?!
Otočila se na levý bok. Čapla neznámého za bradu a celkem surově s ní trhla svým směrem.
U merlinových ponožek!
To byl šok. Polomrtvý Malfoy se slepenými, zmáčenými platinově blond vlasy se nevidí každý den. Pustila ho, pak se svalila zpátky na záda. Pohled vpravo. Další tělo. Kočka. Zavřela oči.
Kočky neumí plavat, kočky neumí plavat …
Znovu je opatrně otevřela. Na hrudníku Pottera s vytřeštěnýma očima a dokořán otevřenou tlamou ležela naprosto SUCHÁ kočka. Velice mile se na Syiu usmála, jak jen to spokojené kočky dovedou. Líně si protáhla tlapky, přetočila se z bříška na bok, aby si nepřeležela končetiny a zavřela oči.
"Azore! Vem si ji!" Ono nic. Kočka na chvilku rozlepila víčka, vyplázla na Syiu jazyk a spala dál.
"Azore! Azore. Azore …" Ano, už jí to došlo. Jeden ohnivý člen výpravy koupel nepřežil.
Posadila se.
"Azore …" Přitáhla si kolena k hrudi a objala je rukama.
"Azore …"
Už ho nikdy neuvidím, nikdy na mě nezastříhá ušima, nikdy nebude usínat v nohách mé postele, nikdy nepoběží za vřeštící obětí, nikdy nebude zkoušet flambovat s rozlitým absintem, nikdy nepodpálí Cait … CAIT!
S geniálním nápadem přestala rozjímat nad Azorovým uhasnutím a doplazila se k Potterovu tělu. Vypadalo to, že kočka fakt spí. Jemně jo pohladila po srsti. Znovu. Znovu. Znovu. Kočka začala příst. Syia ji naposledy pohladila. Pak sebou praštila do písku a hlasitě vzlykala.
"Neééééé…" Z její ruky se trošku kouřilo a sem tam přeskočila jiskra.
"Ku**a!" Utřela si loktem slzy. Opatrně se vyškrábala na nohy. Ztuhla. Uviděla Severuse Snapea ve volných černých kalhotách. Jenom ve volných černých kalhotách. S cigaretou v puse. Okamžitě k němu dopajdala.
"Zase vy!" Profesor se chtěl zdejchnout.
"Neé, počkejte!" Zarazil se.
"Vy kouříte?"
"Vypadám snad, že s tou cigaretou žongluji?"
"A máte sirky?"
"Samozřejmě. Připalování hůlkou je značně nepraktické."
"A nepůjčil by jste mi je, pane profesore?"
"Ani náhodou."
"Prosííím! Moc prosííím!"
"Hlavně už mi dejte svatej pokoj!" Dal do Syiyny napřažené dlaně krabičku sirek Magics. Ale ona ruku nestáhla.
"Ne, to už teda ne. Cigarety jsou moje."
"To ty sirky byly taky."
"Ty mi vrátíte! A teď vypadněte! A ty sirky budou v použitelném stavu!" Neobtěžovala se s díky. Klidně se vrátila ke spící oběti. Jemně ji vzala za ocas, jehož konec si přidržela mezi prsty. Když škrtla sirkou, kočka podezřívavě otevřela oči. Ale to už bylo pozdě. Syia s vítězoslavným smíchem pustila Caitin podpálený ocas.
"Mňauuuuuu!" Cait se nějak neprotahovala jako o chvíli předtím, okamžitě si to dlouhými skoky namířila do vody. Při každém doskoku praštila ocasem o zem ve snaze uhasit si srst. Ke své vlastní radosti ( a Syině vzteku) byla ve vodě brzo. Ještě se pro jistotu pořádně vymáchala, poté naštvaně vylezla na písek. S velikou nelibostí si prohlížela sesmahlé místečko na svém jinak bezchybném ocase.
"Copak? Košiška nerada vodišku?" Oslovená se zlostně rozhlédla po pláži. Po krátkém ověřování údajů, že elfská část cestujících odešla do menšího pralesa a je absolutně z dohledu, že Severus Snape pokuřuje zády k nim ve stínu již zmiňovaného lesa a ostatní přítomní jsou v bezvědomí, se přeměnila do své lidské podoby.
"Ták, ty jedna ohnivá potvoro! Teď ti udělám pár nových jizviček." Sykla Cait. Předvedla při tom své dlouhé nehty.
"Jo, myslím, že by se ti jich taky pár hodilo." Začaly okolo sebe kroužit, jedna v krátkém zmáčeném topíku s minisukní ve stejném stavu, druhá úplně nahá. Učinili výpad ve stejnou chvíli. Na poslední chvíli se pokusili zároveň s vlastní vykrýt ránu té druhé. Víceméně neúspěšně. Syia získala tři hluboké škrábance přes krk. Cait na tvář. Syia učinila klamný výpad pravačkou, ale pak vyrazila druhou rukou. Cait ublíženě křikla, když obdržela nový škrábanec na bok. Nezjišťovala rozsah škod, místo toho podrazila Syie nohy a vyškubla jí pár vlasů. Ta Cait na oplátku kousla do nohy, když se zvedala.
"COŽE?!" Obě se poplašeně otočila k původci šokovaného výkřiku. Snape stál pár metrů od nich. Velice překvapeně si je prohlížel. Syia se otočila zpátky na Cait, aby společně vymyslely nějaké řešení. Jenže ta už tam nebyla. Místo ní se za tělem Cho Changové schovávala kočka se sesmahlým místem na ocase.
"Co jste říkal, pane profesore?"
"Kde je? Kde je?"
"Kdo, pane profesore?"
"Sidhe! Ta přece ihned po vyloučení spěšně odcestovala …"
"Ano, přesně tak, pane profesore."
"Ale já ji viděl … já ji viděl …"
"To bude tím sluníčkem, pane profesore. Nejste na takové horko zvyklý." Podíval se naštvaně na Syiu.
"Mě nějaké pitomé sluníčko …" V tom spatřil kočku. Pokoušela ho zrentgenovat pohledem. Nebo zavraždit?
Kočka … Cait Sidhe … kočka … Cait Sidhe …
Nedokončil větu. Otočil se na patě a šel se schovat do stínů lesa. Nebylo by lepší mít vidiny ze sluníčka, než vědomí, že jsou tu obě dvě?!

Scéna druhá - Na perském koberci

10. března 2008 v 12:54 | Cait Sidhe a Aife |  Nemám rád Rudou
"Už jsme tam?"
"Ne."
"A teď?"
"Ne."
"A teď?"
"Ne! Sklapněte, Pottere! Ještě chvíli a nechám pana Malfoye, aby vás shodil dolů." Černovlasý magič se uraženě odvrátil.
"Ku**a!" Bradavičtí se podívali na elfku, která řídila.
"Ztrácíme výšku! Musíme někoho vyhodit!" Snape polkl. Proč se všichni dívají na ně?
"Pomohlo by tohle?" Ozvala se Syia. Stála na okraji koberce, před ní seděl Azor a výhružně vrčel na dvě kočičí packy, které se zoufale snažili udržet svého majitele.
"Ne, myslím, že ne. Když už jsi nám namluvila, že je to tvoje kočka, tak se o ní postarej!" Syia zkoumavě pohlédla na kočičí hlavu, které se podařilo dostat se na úroveň pacek. Postarat se o ni?
"Klesááámééééé! Jeden musí pryč!"
"Uááááááááá …" Výkřik postupně utichal, jak se postava padala. Pak se ozvalo žbluňknutí.
"Supéér. Pokračujeme v letu, na místě budeme za 3 hodiny a 15 minut. Hezký zbytek letu vám přejí Rudé aerolinky." Zavládlo ticho, klid a mír. Zvlášť Malfoy si zálibně prohlížel prázné místo po mrzimorském studentovi.
"Co to cítím?"
"Tady někdo něco pálí."
"Ve 150 metrech nad zemí?"
"SYIO MAGAWANO!"
"Eh … já …"
"Mňaáuuuuuu!"
"Azore!"
"Hoříííí!"
"Ta kočka rozpárala koberec! Ta chlupatá koule rozškubla koberec, vidíte jak se rychle párá? Kde ta mrcha je?!"
"Támhle ji vidím plavat."
"Plavat?"
"No, jsme nad oceánem."
"Hořííí!"
"Opusťte koberec!"
"Sme NAD OCEÁNEM!"
"Hoříííí!"
"Vidím pevninu! 2 kilometry na západ!"
"Hoříííí!"
"Nemám, kde stát!"
"To pálííí!"
"Padááám!"
"Přepravte se na ostrov!"
"Uáááááá!"
"Všichni se dostaňte na ten ostrov!"
"Ale já padám a jsem ohnivá čarodějka, ne vzdušný mág jako někdo!"
"Tak si hezky zaplav, Syio. Učili tě v poušti plavat?"
"Seš blbej nebo coooo …"

Scéna prvá - Bradavická Velká síň

9. března 2008 v 18:23 | Cait Sidhe a Aife |  Nemám rád Rudou
Ve vylidněné Velké síni stála ohnivá magička-pouštní elfka s několika svými zavazadly a čekala. Vedle ní netrpělivě hopkalo cosi, co vypadalo jako zajíc zažívající návštěvu krematoria. Na elfčině rameni se pokoušela uvelebit krásná kočka. Náhle se otevřely vstupní dveře. Vstoupila skupinka "lidí" a dva bradavičtí profesoři, kteří kráčeli v čele vedle bělo-modrovlasé magičky, ukazujíce na ohnivou dokola opakovali: "To je ona! To je ona!" Mladší černovlasý magič značně naštvaně, starší spíše plačivě až zoufale. Kočka elfce do ucha komentovala cosi ve smyslu: " Co je to za partu magorů? Sou divný! Maj divný hadry! Divný špičatý uši! Divný všeco!"
"SYIO MAGAWANO!" Oslovená se zatvářila andělsky, ehm, oprava - ďábelsky a vůbec ne provinile.
"Mistře," pozdravila uctivě Syia Terchana, samozřejmě i hlubokou úklonou. Černovlasý bradavický magič oněměle zíral. Ona umí pozdravit?
"Paní," utrousila k bělo-modrovlasé půlelfce, přičemž se praštila pěstí do prsou ( eh to má být taká ta menší úklonky, capiš?). Zavládlo ticho. Brumbál znervózněl.
"Odvedete si ji, že ano?" Zeptal se tedy prosebně. Aby dodal svému výroku váhy, vytáhl ze záhybů pláště láhev ohnivé whisky zabavenou profesorkou McGonagallovou při jedné studentské párty.
"Ale to víte, že jo." Přikývla velká část divných. Objevilo se několik skleniček. Návštěva si ráda nabídla, bradavičtí magiči už to nutně potřebovali, protože i pouhá Syina přítomnost jim velice úspěšně zkratovávala nervové spoje. Terchan je zaraženě pozoroval,¨. Nejdřív jim to chtěl s velmi nasraným výrazem zakázat a toho starého neschopného dědka, co si říká ředitel tohoto "ústavu"(pro slabomyslné), poslat někam, ale když zaslechl jeden z mnoha přípitků: " Na vzájemnou spolupráci našich škol!" dostal nápad. Jeho okolí se začalo děsit, vidíce jeho zlomyslně upřímný úsměv. Došel k Brumbálovi, vyčaroval si vlastní sklenku s vlastním pitím ( asi se zná s Moodym).
"Rád bych vám něco navrhl, pane řediteli."
"Pro vás všechno, copak by jste si přál?" Ano, Brumbál by opravdu ochoten udělat cokoli, jen aby dostal Syiu z Bradavic.
"Když mohla naše studentka nějakou dobu studovat tady, myslím, že by bylo vhodné, aby několik vašich studentů pobylo nějaký čas na naší univerzitě. Co říkáte?" Snape vedle Brumbála znervózněl. Zato Brumbál se tvářil velmi spokojeně, vždyť Terchan mu právě dal možnost se zbavit několika z těch malých, otravných pitomců zvaných studenti a aspoň jednoho profesora, například Severus ho poslední dobou vůbec nebaví …
"Ale to by od vás bylo moc milé! Kolik studentů by jste si asi tak představoval? Samosebou s nimi pošlu i dozor … kdy je mám vlastně poslat?"
"Nejpozději zítra ráno s nimi několik mých lidí odlétne. Na našem novém létajícím perském koberci LUXORION 2008 bude dost místa. Nechceme riskovat, že by jste se cestou k nám někde ztratili …" Ne, fakt ne.
"Ah … tak to by byl z každé koleje jeden student, aby si nezáviděli …" V duchu už měl hotový seznam. Tak, kdo ho vytáčí hned po Syie? Á pan Potter se svým zachráncovským komplexem ho už začíná velmi štvát, jak je těžké ho udržet naživu, no a aby se nenudil tak s ním pojede sebevědomí čistokrevný Malfoy ( oba jsou teď v celách předběžného zadržení pro válečnou krutost), toho zase naštve přítomnost mrzimorského mudlovského šmejda Justina Flin-Fletchleye a pro doplnění ještě nějakou havraspárskou dívku … že by Potterovi oplatil všechny ty roky problémů slečnou Cho Changovou?
"Očekávám vaše studenty s jedním dozorem, nemám čas na ně někde dohlížet! Zítra v sedm ráno před branou!" Terchan se otočil k odchodu, on se přeci odteleportuje už teď, zbytek skupiny se vydal za ním, aby někde přespali.
"Ale … co ta … ta … tahlencta?" Ukázal na Syiu plačivým hlasem Brumbál. Ať si ji odvedou, ať si ji odvedou …
"Ať si přespí, kde chce. Má se o sebe umět postarat. Sbohem."

Úvodem ...

9. března 2008 v 18:23 | Cait Sidhe a Aife |  Nemám rád Rudou
Tak jsem přišla na to, že mě psaní Páté koleje celkem bavilo. A taky Aife mám ráda, pročež jsme se rozhodli spojit naše síly a vytvořit cosi jako volné pokračování. Nebude to mít žádnou přímou návaznost, ale pro pochopení některých detailů ( Azor, Syia, Cait Sidhe) by to bylo vhodné si PK přečíst.
Jak se Bradavice z polštářového masakru vzpamatovaly nikdo neví. Každopádně okamžitě a tiše poslali všechny hostěné magiče pryč, lidsky řečeno - všechny vyrazily. Zbývá už jen Syia Magawana, pro kterou se dostaví několik jejích profesorů z Rudé univerzity, a jeden milý zvěromág, který se přeměnil, aby unikl vyhazovu.
Toť úvodem.

Ropucha

9. března 2008 v 18:11 | Nika
Ležela na trávě a četla si knížku. Bylo teplé letní odpoledne a sluníčko se odráželo od hladiny bradavického jezera. Byl víkend a tak si zatím nedělala starost s učením. Najednou uslyšela nějaké zvuky, které vycházely z nedaleké vysoké trávy. Co by to tak mohlo být? Pomalu se přiblížila a nahla se nad trávou. Najednou z ní něco vyskočilo. Šíleně se lekla. Podívala se na příčinu všeho. Kousek od ní seděla ta nejhnusnější ropucha, kterou kdy viděla. Už chtěla tu příšeru odehnat, když tu si na něco vzpomněla. Pohlédla na knihu, kterou před chvílí četla. " Kouzelné přeměny." Je možné aby ta hnusná ropucha byla ve skutečnosti nějaký nebohý zakletý kouzelník? Určitě, vždyť byla součástí kouzelnického světa. Tady bylo možné cokoli. S velkém sebezapřením uchopila tu ohyzdnou ropuchu a políbila jí. A opravdu se změnila v člověka. Pohlédla na něj a s hurónským křikem ulekla pryč. Ano, Argus Filch vypadal opravdu jak ta nejohyzdnější ropucha pod sluncem.

Skleróza

9. března 2008 v 18:10 | Nika
Boj byl v plném proudu. Fénixův řád bojoval se stejnou vervou jako Smrtijedi. Harry si razil cestu ke svému úhlavnímu nepříteli.Lord Voldemort dělal děsuplné grimasy, teda tvářil se naprosto přirozeně.
"Copak si přeješ Pottere?" Ztratil ses?"
"Ne. Nejsem jak ty v Disneylandu. Přišel jsem to s tebou skoncovat!"
"Nepovídej. Hodláš mi zazpívat nějakou árii a přihodit mi tak infarkt?"
"Ty! Zabiju tě . A … A …A…"
" A co? Že by si slavný Potter obstaral výlohu? Nechceš, abych ti napověděl?"
"A…A…"
" Ava…"
"Avada."
" Super. On si vzpomněl a jak je to dál?"
" Avada F…"
"Cože! Si snad děláš …"
"Nechtěl bys mi jako pomoct… z kolegiality samozřejmě. No ták připomeň mi to."
" No když tak hezky prosíš" Mávl hůlkou. " Avada Kedavra."
" Jé dík. Už se mi to…," a padl mrtvý k zemi.
"Nemáš zač kamaráde."

Já jsem Brit

9. března 2008 v 18:09 | Nika
"Avada Kedavra." Lord Voldemort padl mrtvý k zemi. Harry tomu nemohl uvěřit. Povedlo se mu to napoprvé. Byl konec. Všichni přeživší jásali a vykřikovali Harryho jméno. Na tento den nikdo z nich nezapomene. Stálo je to jistá oběti, ale dosáhli svého. V kouzelnickém světě nastal prozatím mír.
Mezitím někde úplně jinde.
Lorda Voldemorta ozářilo bělostné světlo. Předním se do pnula do výšky nebeská brána. Přistoupil k ní. Uchopil za kliku a…Nic. Začal jí zuřivě lomcovat. Konečně ho zpozoroval svatý Peter a když spatřil jeho počínání, spustil: " Okamžitě toho nech! Vypadni, ty sem nepatříš!" Lord Voldemort se na něj otočil. "Nechci s vámi diskutovat, zda sem patřím či nikoli. Dobře když to nejde po dobrém… Máte zhruba 15 minut na evakuaci. A jen připomínám, já jsem Brit, se mnou se nevyjednává!"

S*** mi to!

8. března 2008 v 20:20 | Cait Sidhe |  Tagesbuch
I am so sorry lidi, ale nějak mi zmizely cšeci všeci ikonky při tvoření novýho článku, takže tyhle drablíky zatim nebudou v rozcestníku, protože fakt nwm, kam se dejchlo tlačítko vložit odkaz ...

Pohádka

8. března 2008 v 20:17 | Nika
Žil byl jednou jeden hodně moc moc zlý kouzelník. Snil o nadvládě nad mudly a i jinými kouzelníky. Povyšoval se nade všemi. Svou moc dával najevo zabíjením a mučení dokonce i jeho přívrženců, nebylo pro něj španělskou vesnicí. Avšak jednoho dne se zrodil chlapec, který měl moc kouzelníka přemoci. A i přes všechnu kouzelníkovu snahu se mu to nakonec podařilo. Nejen, že kouzelníka přemohl , ale on ho dokonce zabil. Ovšem co nikdo nevěděl, kouzelník byl velkým vyznavačem hinduismu. To byl ale vyčůraný kouzelník. Spoléhal na obnovení své moci díky svého znovuzrození. S čím však jeho átman nepočítalo, byla jeho karma. Ano Pán zla se převtělil do mravence. O tom se však dozvěděl jeho rival a tak dal světu vznik postřiku na hmyz.
Nálepka zní: "Nemějte slitování, vždyť je to Tomášek!"

Pošetilý nápad

8. března 2008 v 20:16 | Nika
Harry ležel na dece a pozoroval noční oblohu. Přemítal o budoucnosti a na minulost by snad radši zapomněl. Ten večer byly hvězdy obzvlášť jasné. Sledoval souhvězdí Hada, jediné půlené souhvězdí na obloze. Obě části, hlava i ocas, vypadali jako šňůry hvězd, které ve svých rukách drží samotný syn Apollónův. Harryho napadla bláznivá myšlenka. Byl to had a on přeci s hady dokázal mluvit.
" Pojď blíž", zasyčel k nebi. Nic se nestalo. Usmál se nad svou pošetilostí. Tu však náhle zpozoroval zvětšující se objekt, který se nekontrolovatelně blížil k němu. Zpozorněl. " To snad…"
Harry Potter byl opravdový tupec a jediné co po něm zbylo je obrovský kráter, který byl podle vědců způsoben dopadem meteoritů.
Dovětek: Protože Aesculapus ztratil svého hada, jde to s lékařstvím pomalu do…

Smutná pravda

8. března 2008 v 20:13 | Nika
Harry se zeptal : "Na konci té věštby…nebylo tam něco jako…ani jeden nemůže žít…"
" ,,,jestliže druhý zůstává naživu," dořekl Brumbál.
"Má to snad," zamumlal Harry a měl pocit, jako by lovil slova z hluboké studny zoufalství ve svém nitru, " má to snad znamenat, že jeden z nás musí toho druhého nakonec…zabít?"
"Ano," přitakal Brumbál"
***
"Jsi jediná záchrana kouzelnického světa, Harry!"
***
" Tak co? Je mu už lépe? Pomáhá mu vaše léčba?"
" Je mi velice líto paní Dursleyová, ale jeho stav se stále nezměnil. Váš synovec trpí silnou schizofrenií a obávám se, že v jeho případě už nemůže nic udělat. Bude se svými bludy žít po celý zbytek života."

Idylická 2

5. března 2008 v 19:34 | Cait Sidhe |  Idylická
Urobila jsem novou kapitolku k Idylické, no ... slibuji, že příští budu trošku akčnější. Tohle je ... no prostě pohodové. Žádné problémy. Vše v pořádku. Prostě idyla.
"Jako jeden národ bychom si měli pomáhat!"
"Jsou dobré časy, ale horší přijdou! Čím více bojovníků, tím lépe!"
"Ticho! Paule, shromáždění ti uděluje svolení. Zítra se můžeš vypravit." Mladý muž pokýval hlavou. Pak vstal.
"Jestli nikdo nemá námitky, končím dnešní schůzi." Ostatní jen souhlasně zamručeli a začali se rozcházet od svých domovů. Zpoza rohů vyběhlo několik dětí, které už jen čekaly na konec schůze, aby mohly být se svými rodiči. Než se Paul stačil plně zdepresovat myšlenkou, že na něj nikdo nečeká, něco ho zatahalo za rukáv. Jen vědomí, že tady je nebezpečí nehrozí, ho donutilo nebránit se, jen se normálně otočit. Stála za ním malé copkaté děvčátko s velkýma modrýma očima.
"Co bys ráda, Magdalene?" Přestala ho tahat za rukáv. A velice mile se usmála.
"Já chci zítra s tebou, strýčku!"
"To nejde, Magdalen. Půjdu sám."
"Proč by to nešlo?"
"Ty jsi nikdy nebyla ve škole?"
"Byla!"
"Tak copak ti říkali o vycházení z vesnice a lesa."
"Zakázáno. Jen v doprovodu dospělého. Nikdo nesmí vědět, že tu jsme."
"Chytrá holka."
"Ale já bych tááák moc chtěla! Za Viktorem!" To mohl tušit. Určitě do rána přijdou další, kteří mají sourozence v Bradavicích.
"Ne, Magdalene."
"Ale on se vrátí až na vánoční prázdniny! Už je týden pryč!"
"No tak, on tam není sám. Určitě už si našel kamarády."
"Ale třeba ne! A určitě se mu stýská! A …"
"A dost. Se mnou jít nemůžeš. Ale víš, co by jsi mohla?"
"Ne."
"Napsat mu s maminkou a tatínkem dopis. Zítra mu ho osobně doručím." Dívenka nad tím návrhem zauvažovala.
"No … to by šlo." Zamávala mu a odběhla, blonďaté cůpky za ní vlály. Během chvilku se mu ztratila z dohledu. Měl sám ze sebe radost, jak jí to hezky vymluvil. Chápal ji, proto věděl, co chce slyšet. Váš starší bráška, váš ochránce před vším špatným, je najednou pryč a vrátí se za několik měsíců. Ale Bradavice jsou Bradavice, takže není třeba se něčeho bát. Přestal se s úsměvem dívat směrem, kde mu Magdalene zmizela. Radši se odebral k sobě domů, aby se na zítra dobře vyspal.
Neprobudili ho sluneční paprsky tančící mu po tváři. Vstal brzy, jak měl ve zvyku. Jenže ani jeho brzy nebylo tak brzké, jak si přál. Hanah už pobíhala v kuchyni. Na stole měl přichystanou kávu, vedle ní kousek masa. Krásné ráno.
"Dobré ráno, Hanah!" Přestala smýčit poličku s hrnky. Otočila se.
"Dobré, bráško!" Sotva sešel schody, rozběhla se. Ani nestačil uhnout, najednou ležel a bílá vlčice mu olízávala tvář. Začal ji ze sebe sundavat. Neúspěšně.
"Dost! Dost! Nech toho! Už mě nech! Prosím tě, nech už toho!" Nějak nevypadala, že by jeho slova zaregistrovala.
"Hanah! Jestli ze mě neslezeš, tak tě kousnu!" Vlčici hrály v očích plamínky veselí, ale on to myslel smrtelně vážně.
"Hanah!" Naposledy ho olízla. Pak líně slezla a přeměnila se zpět. Musela se opřít o stůl, jak se smála.
"Ty vůbec nejsi rád, že mě vidíš!" Obvinila ho se smíchem.
"Jak bych mohl. Motáš se tu každé ráno!"
"Protože jinak bys umřel hlady!"
"Hanah! Už hezkých pár měsíců bydlíš jinde!"
"Ale jen proto, že sem za tebou každé ráno chodím, ještě žiješ!" Tentokrát zaútočil ona na ni. Surově se na ni vrhl a začal ji lechtat. Jestli se předtím dusila smíchy, teď vypadala, že každou chvíli smíchy umře. On toho ale po chvíli nechal. Sedl si ke kávě. Ona začala brebentit o novinkách. Kdo, s kým, kdy, kde … normální ráno, co na tom, že se sem přemisťovala až z Londýna, kde studovala lékouzelnickou školu. Dopil, dojedl, sebral dopis, který ještě večer přinesla Magdalen, upozornil ji, že už je půl deváté, doprovodil ji až ke konci proti přemisťovací bariéry(kterou kdysi zbudoval Brumbál na ochranu Bradavice, tak se mu za ní jeho předci nastěhovali) a vyrazil směr hrad. Ani nešel zkontrolovat výuku vlčat, ani ostatních dětí, kterých sice bylo méně, ale také byli. Vlkodlactví se přenáší pouze z matky na dítě. Smíšených manželství bylo málo, protože málokdo, ať mudla či kouzelník, těžko ustával, že jeho životní partner je vlkodlak. I to se stávalo, nikterak tomu nebránil, většina se jich stejně po oznámení té noviny partnerovi vracela zpátky(buď samotní, či nikoli) do vesnice, aby mláďata vyrostla mezi "svými". Usmál se, jak silné pouto tady vzniká. Proměnil se a za dvě hodiny doběhl k Bradavickým pozemkům jako vlk. Ani se nepotřeboval vydýchávat, měl dlouhé běhy rád, jen tak běžet, skákat, poslouchat les. Miloval to. Lupina velice litovat. Jestli svou přeměnu neovládá, mění se do té příšery, která chce jen uspokojovat základní potřeby. Uvědomil si, že by měl o úplňku postavit hlídky. Bůhví, co přitáhne z lesa za vlky, když se samice začnou říjit. Ač to nepřiznával, strašně se těšil. Ty nespoutané noci … Oni se sice umí měnit, kdy chtějí, ale když dospějete, tak se při úplňku proměníte, i když nechcete. A když vedle vás hárá fena … Zatřepal hlavou, teď má myslet na nového člena smečky, ne na noci plné divokého … Nemyslet! Přeměnil se a vyšel z lesa jako člověk. Zamířil k Hagridově hájence. Nebyl tu prvně. Občas nějaké to kouzelnické vlče udělalo velký průser, ale který student ne, tak musel vyslechnout kázání od nějakého profesora, který poslal sovu rodičům. On zodpovídal za celou smečku. Když přišel blíž, zjistil, že Hagrid má právě hodinu. Věděl to už od prázdnin, hajný byl jediný, kdo věděl, že v lese žijí, a chodil je navštěvovat. Ujistil se, že zpod pláště není vidět žádná dýka. Vyšel zpoza rohu, kývl na Hagrida, který se zatvářil trochu překvapeně, chvíli pozoroval, jak jeho přítel vykládá skupince studentů v zelenostříbrných a červenozlatých hábitech, poté zalezl do jeho příbytku.
"Kdo to byl?" Zrzek se obrátil na svého přítele, který muže vcházejícího do Hagridovy hájenky také viděl.
"Nevím, zeptáme se Hagrida."
"Ticho, kluci! Dělejte si poznámky!" Napomenula je Hermiona. Hodina brzy skočila, ale dva chlapci s hnědovlasou dívkou jako vždy ještě chvíli zůstali. Dnes však měli jiné otázky, než jak se vede.
"Hagride!"
"Copak, Harry?"
"No … eh … kdo je u tebe v hájence?"
"No … víš, to je přítel."
"Ahá … A odkud je? Kde se tady tak najednou vzal?" V tuhle chvíli Hagrid Paula proklínal, že přišel tak neočekávaně a hlavně, tak potichu, nepozorovaně.
"No, přišel mě navštívit. Děcka myslim, že by jste měli jít na další hodinu, ne?"
"Ale, Hagride …" Začal zrzek.
"Dost. Běžte. Hermiono, vem je, prosím tě." Hnědovláska přikývla, zatvářila se důležitě a pomalu odtáhla své kamarády do hradu. Z hájenky vyšel Paul.
"Zdravím."
"Ale jo, já tebe taky. Tos nemohl přiběhnout celej uřícenej od hradu?"
"Nemohl," prohlásil lenivě.
"Víš, jak dlouho musím běhat abych se jen zadýchat?"
"Přibližně, ale ty seš tady kvůli Remusovi, že jo."
"Ano, jsem. Mohl by jsi mě k němu odvést?"
"Jasně, ale asi bude učit."
"Počkám."
"Sem si mohl myslet." Vyrazli bok po boku směr hrad. Dotazovali se na nejnovější zprávy. Hagrid ho upozornil, že utekl Sirius Black. Paul přikývl, to už věděl. Sice žili trochu izolovaně, při zákonech té ropuší ženské se jinak skoro nedalo(do zaměstnání na ministerstvu už se brali vzorky krve, aby poznali, jestli není uchazeč kříženec apod.), ale měli dobrý přehled. Za přátelského tlachání prošli bránou. Studenti se po nich zvědavě ohlíželi. Pak Paul spatřil Viktora. Procházel zrovna se skupinkou stejně starých dětí okolo nich. Viktor si Paula také všiml. Když vůdce smečky kývl, nechtěně do něj vrazil. Student se začal okamžitě strašně omlouvat, Paul mu nenápadně podal dopis, prohlásil, že se nic nestalo, a pokračoval s hajným dál. Mrzelo ho, že si nemohou promluvit. Ale ať si chlapec zvyká, jednou je to kouzelník, tak ať je pro smečku přínosem. Hagrid ho dovedl až ke kabinetu obrany. Zrovna z nich vycházel muž ve straším hábitu. Měl světle hnědé vlasy, ztrhané rysy, ale optimistický úsměv.
"Remusi!" Muž se překvapeně otočil. Chtěl jít na hodinu.
"Co potřebuješ, Hagride? Mám hodinu." Na důkaz svých slov kývl k otevřeným dveřím učeben, odkud byl slyšel ryk dětí.
"Já nic, ale tady můj přítel by si s tebou rád pohovořil." Hagrid poukázal na Paulovu přítomnost. Ne, že by to bylo nutné, Remus si přítomnost druhého muže velice dobře uvědomoval, stejně jako Paul tu jeho. Ta vůně, mezi tolika obyčejnými. Profesor obrany nevěřícně zíral.
"Vy … ?" Paul krátce přikývl. Věděl, že Remuse šokovalo zjištění, že ho přišel navštívit někdo jeho druhu. Očividně se s nikým takovým nestýkal, žil sám. Chudák.
"Jestli musíte, rád počkám. Nemám kam spěchat." Váhal. Nakonec otevřel dveře svého kabinetu.
"Chcete být u mě, nebo si s Hagridem třeba projít hrad?"
"Zůstanu u vás, Hagrid se rád půjde věnovat svým malým potvůrkám, že?"
"Jasně, Paule. Měj se a pozdravuj mladý." Rozloučil se hajný. Remus zase zíral. Hagrid zná nějakého vlkodlaka, tak dobře, že mu říká křestním jménem? A zná i jeho rodinu?
"Klid, vše vám vysvětlím. I odkud se s Rubeusem známe. Teď už by jste měl jít, nemýlím-li se."
"Ach, jistě. Udělejte si pohodlí." Pak profesor roztěkaně odešel do hodiny. Ani si pořádně neuvědomoval, koho a co učí. Myslel jen na vlkodlaka u něj v kabinetě. Za celou dobu jich potkal žalostně málo. Vlastně jen v davu ucítil tu vlkodlačí vůni. A teď si za ním jeden připochoduje přímo do Bradavic! Nejen, že do hodiny přišel pozdě, on ji i předčasně ukončil. Byla dnes stejně jeho poslední, tak co. Opatrně, ale velice nedočkavě, vpadl do svého kabinetu. Muž seděl na jednom z křesel. Tvářil se velice uvolněně, ale při Remusově příchodu měl napnutý každý sval, každý smysl v pozoru. Když poznal o koho jde, uklidnil se. Dokonce se na Remuse usmíval. Ten byl strašně roztomile mile. Paul přemáhal smích. Byl rád, že sebou Magdalene nevzal. Ta by při pohledu na popleteného profesora umřela smíchy.
"Co byste rád, pane … ?"
"Rawoy."
"Co byste rád, pane Rawoyi?"
"Rád bych vám s něčím trochu pomohl."
"S čím?"
"S těmi úplňkovými problémy."
"S tím nejde pomoci."
"Neříkejte, vás to snad baví? Vypít lektvar a zůstat schovaný?"
"Mám snad na výběr?!"
"Máte."
"Cože?!"
"Máte na výběr. Pojďte se mnou a já vám ukážu jak."
"Lžete."
"Teď jste mě urazil, příteli." Paul se smál. Zároveň však litoval muže před sebou, který nikdy nepoznal svobodu ve své vlčí podobě.
"Co o sobě vlastně víte?"
"Že jsem při úplňku životu nebezpečná bestie?"
"S tím by se dalo něco udělat."
"Co?" Tolik naděje a žádosti v jediném slově.
"Máte jednoduchý problém, ale jeho odstranění je složité. Neumíte se ovládat."
"Nepovídejte. A jak asi mám?"
"V jisté době to není nejlehčí," zase pomyslel na nastávající období páření," ale jinak to umí i malé děti."
"Cože?!"
"Ach, příteli, vy o sobě nevíte nic. Poslouchejte." Začal mu vyprávět, o umění ovládání se, o tom, že narození vlkodlaci to mají mnohem lehčí než kousnutí, o vesnici, o jeho smečce, o těch několika mladých, které asi učí obranu. Remus ho nevěřícně poslouchal. Díval se na něj, jako se dívá malé dítě, když mu vyprávíte pohádku. Jenže tohle byla skutečnost.
"Je to pravda?"
"Všechno."
"Jak … jaktože to u těch dětí necítím?"
"Nejsou ještě dospělý, proto skoro nejsou cítit, navíc, ty se stýkáš s lidmi, neustále."
"A vy …"
"Tykej mi!" Remus se provinile usmál.
"Ty bys mě to naučil?"
"Jistěže. Ale mám podmínku."
"Jakou?"
"Jestliže tě to naučím , přijmeš místo v mé smečce." Teď se profesor usmíval šťastně .
"Milerád."
"Pár dní tu s tebou zůstanu. Teda, pokud to zvládneš za večer, tak jen večer."
"Pochybuji."
"Hele nemohl by ses jít projít a dát pár školních trestů?"
"Nejsem Snape, ale jestli chceš někoho vidět …" Pořád byl jakoby opilý štěstím, ale aspoň si uvědomoval skutečnost.
"To bych moc rád. Už jsme předal jeden dopis, ale mám za ně odpovědnost. Víš, už jsme tu párkrát byl. Jedno naše mládě se kamarádí s bratry Weasleyovými, jistě je znáš." Remus se musel usmát.
"Ale nevím, jak je poznám. Neznám ještě všechny studenty."
"Půjdu s tebou. Uděláme malou cestu po hradě. Když mě s tebou uvidí, možná něco provedou naschvál." Profesor souhlasil. Tak moc chtěl někam patřit. Jistě, měl Poberty. Jenže James byl mrtvý, Peter mrtvý, Sirius v Azkabaznu … Sirius. Uprchlý trestanec. Pohlédl na svého nového přítele. Vyrazili spolu do chodeb hradu, Paul ho popichoval, že vlkodlaka nepozná. Chtěl po něm, aby děti našel po čichu. Za chvíli byl Remus ponořen do svých smyslů nemyslící na nic jiného. Najednou ucítil slaboulinkatou známou vůni, pohlédl na mladou dívku s černými vlasy do půli zad. Ta mírnou úklonou hlavy zdravila Paula. S nápovědou a neustálým popichováním svého společníka prošli téměř celý hrad. Nutno přiznat, že když Remus udělil trest chlapci z prvního a dívce z druhého ročníku, byli bez sebe blahem. Díkybohu to nikdo z kolemjdoucích moc neřešil. Vrátili se do kabinetu. Ve zbývajících několika minutách Remus líčil Paulovi svůj život. Po deseti minutách dorazili "potrestaní" studenti. Poté co skupinka 11 dětí pochopila, že z profesora teď bude strýček, vrhli se na Paula.
"Jak se má maminka?"
"Co dělá sestřiška?" Pro změnu umíral smíchy Remus. Ten nebezpečný vůdce smečky nosící pod pláštěm zbrojnici byl zavalen dětmi, které ho bombardovali otázkami.
"A strýčku Paule?"
"Ano, Filipe?"
"Můžeme? Prosííím! A proč nesmíme o víkendu domů? Známe cestu!"
"Nesmíte domů, dokud nebudou prázdniny. Ale teď by jste na chvíli mohli. Ukážete tady, panu profesorovi, jak vypadají vzorná vlčata, jasné?" Všechny spořádaně přikývly. Za chvilku tam sedělo 11 vlčat, větších či menších. No, někteří už byli velcí vlci. Stulili se oběma mužům k nohám a poslouchali vysvětlování teorie.

Rozhovor

3. března 2008 v 13:38 | Nika
Jeden si takhle brouzdá po netu, po naprosto ,,nevinných" stránkách a co nenajde?! Naprosto senzační povídku, která je napsaná jako rozhovor o tom, co si kluci z Naruta myslí o yaoi fanfictions. Já sem prostě nemohla odolat a upravila jsem ji k obrazu svému...Předem upozorňuju, že já to jen a pouze převzala (to sem píšu pro případ, aby jste si nemyslely, že jsem až takový zvrhlík...to se týká poslední části). Po přečtení snad pochopíte, že odolávat nemělo žádnou cenu…

Tak to je snad všechno. Teda ještě jedna věc, za zranění vyvolané při padání smíchy ze židle neberu absolutně žádnou zodpovědnost… XD
------------------------------------

Vítejte zpět v jedinečné show, která odhalí hrůzy HP Fanfiction obsahujících slash.

Tak do toho, Harry!

-----------------------------------

Harry- Dnes s námi bude o slashi v HP Fanfictions mluvit Draco. Takže Draco, co si myslíš o lidech, kteří píšou Fanfiction obsahující slash?

Draco- No, já si myslím, že tyto povídky jsou hrozné z mnoha důvodů. Zápletky naprosto převrací charakter a osobitost příběhu! Myslím si, že jsou krajně nevhodné.

Harry-….A?

Draco- A co? Mám snad říct ještě něco?

Harry- Jo! Neměl bys snad říct : "A já jsem zcela proti.." ?!

Draco- Um, ale já jsem proti tomu říct, že jsem zcela proti…

Harry- Chceš snad říct, že tyhle fanfictions SCHVALUJEŠ?!

Draco- No, dělají ze mě gaye…a my jsme obvykle pár…a to není tak odlišné od skutečnosti, takže ANO! Naprosto je schvaluji!

Harry-Chceš tím snad říct, že jsi gay? A jestli jo, tak….a sakra…

Draco- Ano a strašně se mi líbíš.

Harry-………………………………

Draco- A teď vypadáš vážně sexy….(Vrhne se po Harrym)

Harry- Eep! Slez ze mě!!!

-----Beeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeep----

Omlouváme se, ale show byla zastavena pro nenadálé problémy s Dracem.

------------------------------------------

Harry- A jsme zpět! Heh..Nyní jsme tu se Marcusem, abychom diskutovali o MF/OW Fanfictions. Takže Marcusi, co si myslíš o lidech, kteří píší tyto povídky?

Marcus- No, uh, já si myslím - POČKAT! Řekl jsi právě MF-OW?! Oni mě párují s Oliverem? Oh, můj Bože! Mé sny se stávají skutečností!

Harry-STŘIH!!!!!!!!

-----------------------------------------

Harry- Náš další host není nikdo jiný než Severus! Taaaaaaak Severusi, pověz nám jaké jsou podle tebe HP Fanfictions?

Severus- Tak nepříjemný….

Harry- A co přesně je tak nepříjemné?

Severus- Oh! Lucius byl minulou noc v posteli HROZNÝ! Celý den jsem nemohl chodit!

Harry-…………Ježiši..STŘIH!!!!!

-------------------------------------------

Harry- Je tu s námi Viktor! Takže Viktore, co si myslíš o VK/HP Fanfictions?

Viktor- Nasnáším je!

Harry- Výborně, proč?

Viktor- Protože Igor je pro mě ten jediný!

Harry-……Do hajzlu! STŘIH!!!!!!

-----------------------------------------

Harry- Rone, ty zajisté nesouhlasíš s paringem v HP Fanfictions!

Ron- Samozřejmě!

Harry- Uf, skvěle. Můžeš nám říct proč?

Ron- Protože by to měly být slash TROJICE! Jako třeba ViktorHarryRon! (Vrhne se na Harryho)

Harry- SAKRA!!!! ZNOVU NE!!!

----Beeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeep---

Omlouváme se, ale show byla znovu přerušena, tentokrát pro nepředvídatelné problémy s Ronem.

----------------------------------------

Harry- Fajn, další host je Sirius, který by měl s námi brzy navázat spojení.

Sirius- (Ozývá se jen hlas) Kurva! Kurva! Kurva!

Harry- Oh…to je on a zní to jako by byl kvůli něčemu naštvaný…Siriusi?

Sirius- (Stále mino) Kurva!

Harry-……?

Sirius- Kurva! RYCHLEJC!

Harry- …………..!!!! Do prdele! STŘIH!!!

Sirius- Jo! Tohle řekni Moonymu!

Harry- ŘEKL JSEM STŘIH!!!!!

Draco- Harry??

Harry- Do prdele!…Znova!

Draco- Čteš mi myšlenky….

-----Beeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeep-----

Velice se omlouváme, ale show byla kompletně ukončena, protože tento pořad už nyní nelze vysílat ve veřejné televizi. Teď musím jít pomoci Harrymu dostat se ze spárů Draca a Rona….

Pitevna - http://pitevna.cz

2. března 2008 v 8:39 | Cait Sidhe |  Zajímavé stránky, blogy ...
Můj smysl pro humor je všeobecně známý, díkybohu nejsem jediná s takovým darem. Tenhle web je plný citátů, vtipů, ale i povídek všeho druhu a stylu, takže pro mě něco jako ráááj.

Slavoj Pozdeň - http//:www.slavojpozden.wz.cz

2. března 2008 v 8:35 | Cait Sidhe |  Zajímavé stránky, blogy ...
V rámci debordelizace blogu budou přidány další odkázky. Tenhle je na SK Slavoj Pozdeň. Nemůžu říct, že je to můj oblíbený klub, protože fotbal je mi úplně volnej, ale působilo tam, či stále působí, několik mých známých a s webmasterem se dlouho znám. Tak se taky mrkněte ...

Drablíky

1. března 2008 v 23:51 | Cait Sidhe |  Rozcestníky
Počet slov: 142
Počet slov: 115
Počet slov: 138
Počet slov: 156
Počet slov: 177
Počet slov: 108
Počet slov: 149
Počet slov: 268, ale autorka to prezentuje za drable ( mě to tak také přijde, kratší to být nemohlo ;-) )
Počet slov: 100
Počet slov: 188
Počet slov: 105
Počet slov: 106
Počet slov: 101
Počet slov: 104
Počet slov: 100
Počet slov: 131
Počet slov: 114
Počet slov: 127
Počet slov: 131
Počet slov: 156
Počet slov: 142
Počet slov: 139
Počet slov: 101

Jednorázové

1. března 2008 v 23:06 | Cait Sidhe |  Rozcestníky
Ráda bych poukázala na fakt, že u slashů není specifikována doba na ročníky, protože do toho nechci plést děj knížky. Berte to tak, že Harrymu je více než patnáct, budeme dodržovat zákony, já přece nejsem žádný pedofil!

Souboj

Období: Studium Harryho Pottera
Hlavní postavy: Harry Potter, Draco Malfoy, Hermiona Grangerová
Varování: slash
Obsah: Dva rivalové se pohádají a je lepší řešení, než dát tomu druhému konečně přes tlamišku v řádném souboji? Když se jim situace trochu vymkne z rukou, může to skončit jakkoli.

Zatracený Potter

Období: Studium Harryho Pottera
Hlavní postavy: Harry Potter, Severus Snape
Varování: preslash
Obsah: Brumbál měl zase jeden ze svých chytrých nápadů - zavedeme více mudlovských svátků. A tohle je ukázka návštěvy sv. Mikuláše v jedné hodině lektvarů.

Kříženec

Období: není důležité, po znovuzrození Lorda Voldemorta
Hlavní postavy: AUTP, Severus Snape, Lucius Malfoy
Varování: máte rádi toho hodného starouška Brumbála? Tak to nečtěte.
Obsah: Skupinka smrtijedů přepadne mudlovský klášter, kde ke svému obrovskému překvapení najdou magicky zamčené dveře. Co či kdo se skrývá za nimi, když jsou zamčené opravdu velmi velmi pečlivě?

Jak z pohádky

Období: Studium Harryho Pottera
Hlavní postavy: Harry Potter a ?
Varování: slash
Obsah: Všichni víme, že Nevillovi lektvary nejdou. A jednou se stane, že ten mladý šikula umíchá takový krásný lektvar, který při výbuchu zasáhne Harryho Pottera.

Profesor matematiky

Období: Studium Harryho Pottera
Hlavní postavy: Harry Potter, Severus Snape
Varování: lehký slash
Obsah: Přemýšleli jste někdy nad tím, že kouzelníci mají dosažené vzdělání ani ne základní? Z mudlovského pohledu. Představte si všechno to, co mi "nezbytně musíme umět". Oni nic z toho neumí. Co kdyby proti tomu ministerstvo zakročilo?

Nejsilnější je strach

Období: Studium Harryho Pottera
Hlavní postavy:Harry Potter, Lord Voldemort
Varování:od 12-ti let
Obsah: Lord Voldemort zajal Harryho Pottera. Chce po něm jediné. Aby se přidal na temnou stranu. Ale to se mu nepodaří … nebo snad ano?

Noční hlídka

Období: Studium Harryho Pottera
Hlavní postavy: Harry Potter, Severus Snape
Varování: slash
Obsah: Severus Snape miluje své noční dozory. Prochází hradem, odhaluje studenty mimo ložnice, zlomyslně jim strhává body, posílá zpět na kolej … nebo uskutečňuje své tajné touhy …

Jako každý den

Období: Poválečné
Hlavní postavy: Harry Potter, Severus Snape
Varování: žádné
Obsah: Harry Potter před několika lety zabil Lorda Voldemorta a nastoupil jako ředitel Bradavic. Nenavazuje na šestý díl!

Rozhovor

Období: není důležité
Hlavní postavy: Harry Potter, Ronald Weasley, Draco Malfoy, Severus Snape, Marcus, Sirius Black a další zmiňovaní
Varování: slash
Obsah: Také by vás zajímalo, co si vlastně o slashi myslí jeho aktéři?

Páteční odpoledne Cait Sidhe a Niki

Období: Hurá do Bradavic = studium HP
Hlavní postavy: Cait Sidhe, Nika, Severus Snape, Lucius Malfoy, Harry Potter, Hermiona Grangerová, Aife, ...
Varování: spolupráce Cait Sidhe a Niki
Obsah: Stalo se jednoho pátečního odpoledne.

Šípková Růženka

Období: Studium Harryho Pottera
Hlavní postavy: Harry Potter, Severus Snape, Albus Brumbál
Varování: slash
Obsah:Co se stane, když si jeden starý muž přečte mudlovskou pohádku?

Mary Sue Potterová

Období: Studium Harryho Pottera
Hlavní postavy: Harry Potter, Mary Sue Potter, Alú Snápe, Kratiknot, ...
Varování: kooperace Aife & Cait Sidhe
Obsah: Určitě už jste o nich slyšeli. Jsou všude. Lidé je milují. Jsou strašně trendy a in. S Ai jsme zjistily, že prostě musíme mít naši Mary Sue!

Školní trest

Období: Studium Harryho Pottera
Hlavní postavy: Harry Potter, Draco Malfoy, zmiňován Severus Snape a Minerva McGonagallová
Varování: slash
Obsah: dva bradavičtví studenti se sejdou v Pamětní síni a i rozhovor s nenáviděným rivalem je lepší než tupé cídění pohárů ...

levandule lékařská

Období: studium HP
Hlavní postavy: Harry Potter, Draco Malfoy
Varování: slash; čtěte do té doby, než začne dialog
Obsah: Můj domácí úkol na bylinkářství - téma: levandule lékařská. Pozn.autora: nedotáhla jsem pořádně konec a moc dobře to vím!

levandule lékařská podruhé

Období: není důležité
Hlavní postavy: Lucius Malfoy, Severus Snape
Varování: slash
Obsah: Nikitin domácí úkol na bylinkářství - téma: levandule lékařská

Červená karkulka

Období: studium HP
Hlavní postavy: Harry Potter, Molly Weasleyová, Severus Snape, Lucius Malfoy, Draco Malfoy
Varování: slash
Obsah: Začalo mě vážně moc bavit předělávání slušných povídek k obrazu mému aneb profesor Snape má svátek a chaloupku v lese ...

Imperius

Období: studium HP
Hlavní postavy: Hermiona Grangerová, Harry Potter
Varování: můj malý experiment
Obsah: Nidky jsem nepochopila, proč Severuse nidky nikdo neposlouchá, když tvrdí, že Pottera jde tak snadno zabít přes kamarády. Podle mě to sice není nejlehší, ale pohoda, klídek ...

Detective story

Období: studium HP
Hlavní postavy: Albus Brumbál, kolejní ředitelé, Lucius Malfoy
Varování: kvůli blog.cz rozpůlené, nějak jsem se totiž rozvášnila
Obsah: Noc při svíčkách ... hmm ... romantika? A co milování v ředitelně ... mnnn ... vzrušující?

Přistižen

Období: studium HP
Hlavní postavy: Harry Potter, Severus Snape
Varování: slash ... je vůbec nutné to říkat XD?
Obsah: Jeden student se jednou vyskytl ve špatný čas na špatném místě a přistihl ho jednen profesor

Kapitolové

1. března 2008 v 22:31 | Cait Sidhe |  Rozcestníky

Elira Raemová

Stav: dokončená
Počet kapitol: 3
Období: Studium Harryho Pottera - 6. ročník
Hlavní postavy:AUTP, Harry Potter, Lord Voldemort
Varování: žádná
Obsah: Elira Raemová studuje šestý ročník v Bradavicích. Přátelí se s Harry Potterem a spol. Není ve škole nějak nadprůmerná, ani nevyčnívá. Jen má trochu zajímavější rodiče, aneb krátká povídka na věčné téma - dobro nebo zlo?

Pátá kolej

Stav:dokončená
Počet kapitol:10
Období: Studium Harryho Pottera - 6. ročník
Hlavní postavy: 4 AUTP, Harry Potter, Draco Malfoy, postavy z jiných knih - Jesse( Mediátor), Edward Cullen a Jacob Black( Stmívání), Artemis Fowl a Butler(Artemis Fowl), Syia Magawana ( komix Red Phoenix),
Varování: tento šílený výtvor může způsobit různé záchvaty - hrůzy nebo smíchu, výběr ponechám na vás
Obsah:V Bradavicích je nuda, nezdá se vám? Brumbálovi se asi zdálo, pročež nabídnul roční stipendium devíti magičům z různých koutů světa. Jenže oni nebudou úplně splňovat jeho představy.

Idylická

Stav: nedokončená
Počet kapitol: bůhví, ale přes deset nepůjdu
Období: Studium Harryho Pottera - 3.ročník
Hlavní postavy: Rubeus Hagrid, Remus Lupin, hafec AUTP
Varování: výsledky mé dobré nálady
Obsah:Vždycky, ať už je to originál Potter či FF, když jste v Zapovězeném lese, někde vyje vlkodlak. Nebo třeba i celá smečka. Nic proti tomu nemám, působí to fakt skvěle děsivě a tak, ale můžete mi říct, co ti vlkodlaci dělají přes den?

Ony

Stav: nedokončená
Počet kapitol: 1,2,3,4,5,6,7
Období: jak kdy
Hlavní postavy:AUTP, Ginny Weasleyová, Harry Potter a spol., Lucius Malfoy, ...
Varování:víceméně bez děje
Obsah:Několik krátkých příběhů od studentek Bradavic - vše AUTP. Jak ony vidí své okolí?

Nemám rád Rudou

Stav: nedokončená
Počet kapitol: kolik dáme s Aife dohromady
Období: studium Harryho Pottera
Hlavní postavy: Syia Magawana (AUTP), Cait Sidhe (AUTP), Harry Potter, Draco Malfoy, Severus Snape, několik AUTP - profesorů či žáků z Rudé univerzity
Varování:tato slátanina může způsobovat záchvaty smíchu či vzteku nad blbostí autora
Obsah: volné pokračování PK, všichni aktéři minulé výměny byli nemilosrdně vyhozeni až na jednoho zvěromága, který se chytře přeměnil, a ohnivé magičky Syiy Magawany, pro kterou si přiletí speciální eskorta. A když už tu budou, proč nevzít některé bradavické studenty na pobyt u nich?