Ztichlým klášterem se rozezněl zvon doprovázený ženským hlasem: "Klášter napaden! Sestry utečte! Klášter napaden!"
"Avada Kedavra," ozval se tišší hlas.
"Avery, vem nějaké hezké do haly. Sežeň večeři. Zůstaneme tu od rána." Druhý muž se otočil a po schodech sešel z věže.
****
"Matko představená! Matko představená!" na dveře cely zoufale bušily čísi pěsti. Když se dveře otevřeli, ozval se úlevný vzdech.
"Rychle matko představená! Napadli nás klášter! Jsou jako On! Musíme utéci!" Žena se pokřižovala, uchopila starší za ruku a táhla pryč. Pamatovala si, co se stalo. Tenkrát, když před pěti lety přišel muž s jedenáctiletou dívkou, měla krátké vlasy, zděšený výraz ve tváři. Nařídil jim, aby pro ni vymezily jednu místnost. Uvedly ho do sklepení. Zavřel ji tam. Pak dlouho čaroval. Dívka vevnitř naříkala. Plakala. Prosila. Některé sestry se pokusily ho odstrčit. Všechny zabil. Pak přikázal, aby ji okénkem dávaly jídlo,ale nikdy se nesnažili otevřít. A zmizel stejně rychle jako přišel. Obě ženy přidaly do kroku.
***
"Snape! Pojď sem!"
"Co chceš Luciusi?"
"Tyhle dveře nejdou otevřít. Jsou na nich ochranná kouzla. Chci abys mi zjistil, proč někdo začaroval dveře v mudlovskym klášteře." Snape si prohlédl dveře na konci chodby.
"Bude to trvat."
"Do rána času dost." Lucius Malfoy pohodil svými platinově blond vlasy a odešel. Severus Snape zůstal sám se zamčenými dveřmi. Nijak mu to nevadilo. Znásilňování a mučení jeptišek pro něj nesplňovalo představu příjemně stráveného večera. Ale co by od života špeha či zrádce chtěl. Zkoušel různá zaklínadla. Ale ten, kdo je začaroval, vážně nestál o to, aby byly otevřeny.
"U Merlina, která svině!" Vztekle kopl do dveří. Malé okénko v nich se otevřelo. A on spatřil dvě tmavé oči v pohledném obličeji, přes které spadalo několik pramenů zvláštní šedo-černé barvy.
"Co chcete?" Ta slova vyla vyštěknuta s opovržením.
"Otevřít ty dveře." Zavrčel v naprosto stejném duchu. Zjistil, že se mu povedlo obličej překvapit. Na chvilku. Pak se objevil lhostejný výraz.
"Tak byste mohl hnout kostrou. Jsem tu už dost dlouho." Okénko se zavřelo. Opovržení a trpkost. Myslel si, že je emočně prázdný. Potom, co zabil tolik lidí. Ale ten hlas ho naplnil nenávistnými pocity, které ale nebyly jeho. Zapojil nitrobranu.
"Už to máš?"
"Chtěl jsem pro tebe zavolat. Poslední zaklínadlo a můžeme vejít. Ale být tebou si dám pozor. Bylo to velmi dobře zamčené."
"Snape … velím tady já." Malfoy na něj opovržlivě pohlédl. Mávl hůlkou. Z dveří byla hromádka třísek. Oba vešli dovnitř. Byla to prostá cela, jakých byl plný celý klášter. Vlastně nebyla. Zdi byly pomalovány pro něj neznámými ornamenty. V jednom rohu stál sloupec tlustých knih. Vedle něj křeslo. V křesle dívka. Snape poznal její obličej. Nechoulila se. Seděla zpříma, hlavu vztyčenou.
"Co chcete?" Zopakovala svou otázku, kterou prve položila Snapeovi.
"Takhle se mnou nemluv ty špíno! Kdo jsi? Zavřel tě sem někdo čistokrevný, protože jsi moták?" Malfoy neskrýval opovržení ve svém hlase. Snape nepochyboval, že by udělal i s vlastním synem. Když dívka nasadila pohrdavý výraz vytáhl Malfoy hůlku.
"Crucio!" Světelný paprsek se kousek od dívky rozplynul. Pro Malfoye. Snape jako ve zpomaleném filmu ucítil její magii, spatřil ten lehký pohyb rukou a rozpustilý úsměv dítěte, kterému se povedla jen teoreticky naučená věc, který se na jejím obličeji na chvíli objevil. Uvědomil si, že jí není ani osmnáct.
"Nesnažte se to pochopit. Na to není váš aristokratický," to slovo vyplivla s obrovskou nenávistí," mozek vybudovaný. Myslela jsem si, že jste chtěl hovořit. Na tento styl hovoru já ale nemám čas. Tolik jsem ho ztratila …" Poslední větu zašeptala sama k sobě. Vypadala, že se zamyslela. Náhle pohodila hlavou.
"Vám," podívala se na Snapea," děkuji. Za ty dveře. Jste mocný, já to cítím. Sbohem." Vstala.
"Neodejdete! Tohle nahlásím svému Pánovi!"
"Odejdu. Ty mě teď už nedokážeš zastavit. Ani Brumbál už by to nedokázal." Snapea napadla absurdní myšlenka. Přesto ji vyslovil nahlas.
"To Brumbál vás sem umístil?"
"Kdo jiný. Protože dostal strach. Strach, co všechno bych mohla udělat." Mluvila tiše, ale oba ji slyšeli. Nevraživě se podívala na Malfoye.
"Ten hajzl mě tu zavřel, když přišel nato, že se mu jeho kříženecký pokus vymkl z rukou." Zvýšila hlas.
"Potom, co ta svině donutila 3 generace mých předků pářit se jako králíky!" Křičela.
"Aby smíchal tu nejčistší, nejstarší krev a magii!" Další pohyb ruky. Malfoy se zhroutil v křečích na zem.
"A stvořil mě. Vychoval. Zradil. Uvěznil." Hněv a bolest. Místnost se trochu chvěla. Snape se ponořil do své nitrobrany. Pak to ustalo. Otevřel oči. Byl sám s polomrtvým Malfoyem v cele s pomalovanými zdmi.
A teď se jde pomstít super!!!!!!!!!!!!! Do něj! Do Dumbledora!