Lehounký slash ...
pár : HP/ ... to je překvápko ( možná AF :D ne, dělám si srandu )
"Longbottome!!! Vy jste ten největší antitalent na lektvary za celá staletí! Já Vás…". Co s ním udělá, však už neřekl. Přerušilo ho tupý dopad těla na zem. Potter, který byl zasažen plnou dávkou Nevillova lektvaru, ležel nehnutě na podlaze.
" Co jste to u Merlina namíchal vlastně za patlaninu?" Snape přistoupil ke kotlíku a přičichl si k tekutině.
" LONGBOTTOME!!! Vy jste svou tupostí, výměnou a obměnou cca 15 ingrediencí a 23 postupů namícha Sněhurčin spánek!"
Hermiona zalapalo po dechu. " Pane profesore, ale to znamená, že… Harryho zachrání jen…jen…."
Snape jí spražil ledovým pohledem. " Správně Grangerová. Pottera teď zachrání jen polibek z pravé lásky."
Harryho tělo bylo na Brumbálův příkaz umístěno do Velké síně, kde spočívalo na vyvýšeném lůžku. Teď mohl každý zkusit své štěstí a polibkem probudit slavného Harryho Pottera. Všechny dívky hned utvořily zástup a snažily se naplnit svůj sen. Profesor Snape vše jen znechuceně sledoval ze svého místa.
Nastala noc a Harry stále bloudil ve snách. Studenti byli posláni do svých kolejí a posmutnělý Brumbál se vydal do své pracovny.
Odbyla druhá hodina ranní. Nikde nikdo. A právě toho využila jedna osoba. Pomalu jako duch se plížila hradem a nikým nepozorována tichounce otevřela dveře Velké síně. Přistoupila k lůžku a zasněně pozorovala spícího chlapce. Měsíšní světlo dopadalo na jeho tvář a on vypadal tak kouzelně. Věděla, že asi nic nezmůže, avšak aspoň letmý dotyk naplní jeho srdce blažeností. Jemně se dotkla chlapcových úst. Ještě se však nehodlala vzdát toho okamžiku a pomalu líbala ty rty. Tu se tělo pod ním pohnulo a chlapec začal opětovat polibky. Postava se odtrhla od Harryho a s šokem sledovala, jak chlapec otvírá oči.
" Pane profesore?! Co jste to dělal?"
Snape mu nasupeně osvětil: "Zachraňoval Vás Pottere! Tak teď jste již v pořádku, tak nevidím důvod, abych zde dále setrvával." Otočil se a kvapně odešel.
Harry se vydal do Nebelvírské koleje. Sedl si na pohovku před krbem o událostech toho rána. Ani nevěděl jak, usnul. Probudil ho křik a silné objetí.
" Dusím se!" Hermiona trochu povolila stisk a neustále jásala radostí.
" Kdo tě probudil?…" Harry se už nadechoval, naštěstí však Hermiona pokračovala. "… Víš musel to bát polibek z čisté lásky. Tak kdo to byl???" Harry byl rád, že ho Miona přerušila.
" Emmm … mno… víš….. já vlastně nevím. Když jsem se probudil, tak už tam nikdo nebyl." Nerad lhal své nejlepší kamarídce, ale nemohl jí prostě říct pravdu. Nejspíš by to s ní seklo. Sám Harry teď rozdýchával informace, co mu právě sdělila. Opravdu ho Seví má rád? Harrymu poskočilo srdce. Musel za ním.
" Harry kam jdeš?"
" Eeee .. já jsem si dole něco zapomněl.", a rychle vystřelil z místnosti.
"Ťuk ťuk" Kdo to zas otravuje! Snape otevřel dveře.
" Pottere! Co potřebujete tak důležitého, že to nemůže počkat?"
" Potřebuji zachránit." A vrhl se na zaskočeného Sevíka.
Heh... Tohle je geniální... Niki, kam chodíš na ty nápady?:D