close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Cora

19. února 2008 v 19:19 | Cait Sidhe |  Ony
Tak zase další dívka z světa HP. Tentokrát ne ušlápnutá nebelvírka, ale příbuzná jedné čistokrevné rodinky. Zase více než méně bez děje.
Co provedli? Proč je zabili? Víš jak jsem se těšila na Vánoce? Až budu zase s nimi? Ale ne. Víš, kde budu? U strýčka, tetičky a bratránka. V Malfoy Manor. Možná se konečně uvidíme, slyšela jsem, že strýček se s tebou stýká. Aspoň jeden z nás tedybude se sledem událostí spokojen. A já to nebudu.
C.
Vyhazuju sovu z okna. Letí k němu. Poletí k němu ještě mnohokrát, ale k nim už nikdy. Už nikdy nenapíši rodičům. Nikdy k nim Sally nepoletí. Přitom u nich byla jen párkrát. Jak jí chválili a ptali se, kde jsem ji sehnala. Od přítele. Od přítele, ke kterému jedinému teď už bude létat. A přitom i on na tom má svou vinu. I on? Či hlavně on? Proč nemám přátele? No, to radši řešit nebudu. Moc filosofie. Proč myslím na takové zbytečnosti? Abych odvedla myšlenky od toho důležitého. Od nich. Od jejich smrti. Cítím v očích slzy. Nechám je padat na polštář. Teď a už nikdy víc. Zítra jedu s Dracem domů.
"Vítejte, děti!" Vítá nás tetička Narcissa. Vidím jí potřetí či počtvrté v životě?
"Ahoj, matko."
"Dobrý den." Nemohu jí říct něco tak familiárního jako ahoj. Kdyby neumřeli rodiče, byla bych jim ukradená. Kdyby neumřeli …
"Coro! Jsme přece rodina." Usmívá se. Ale nemyslí to upřímně. V tomhle světě není nikdo upřímný. Vede nás s Dracem do haly. S ním jsem za celou cestu nepromluvila. On nezačal a já se mu vnucovat nebudu.
"Vítejte." Ach, chladný hlas mého strýčka. Jak mi chyběl.
"Ahoj, otče."
"Dobrý den." Strýc nic nenamítá. Že by mi byl přes to všechno sympatický?
"Draco, běž si převléci na večeři. Dino!" Bratránek odchází. Přibíhá malá skřítka. Jako v divadle.
"Odveď slečnu Coru do jejího pokoje. Nech ji odpočinout, mezitím jí připravíš nějaké vhodné oblečení k večeři. Doveď ji zpátky do půl šesté." O mně beze mne. Lehce kývnu hlavou a odcházím za skřítkou. Schody, chodba, chodba, … bez skřítky bych asi daleko nedošla. Konečně se zastavuje. Otevírá dveře jednoho z pokojů, přidrží mi je, abych mohla vejít. Musím uznat, že si žijí o něco lépe než my. Mrchy jedny blonďatý.
"Slečno? Támhle je koupelna. Dina Vám přichystá koupel, jestli slečna chce, po takové dlouhé cestě vlakem …" Ta skřítka je podobná naší Marissete. Ale ta umřela s rodiči …
"Ano, koupel by mi přišla vhod." Okamžitě mizí do postraních dveří. Já zkoumám pokoj. Postel s nebesy. Bože, jak já to nesnáším. Jsem na to alergická z Bradavic. Ještě to trpět doma.
"Slečna má připravenou koupel. Dina zatím vybalí slečně kufr, pokud slečna dovolí."
"Můžeš. A připrav oblečení na večeři, jak si přál strýc." Tohle pro moje ego není špatné, někomu poroučet. Jdu do koupelny. Luxus. Skřítka vedle vybaluje. Zavírám dveře, ruší mě to. Měla pravdu, na ty ztuhlé svaly je koupel ideální. Aspoň někomu to tu myslí. Po dostatečné, ale krátké, relaxaci se zabalím do ručníku, který po přechodu do pokoje měním za světle modré korzetové šaty. Korzetové šaty? Neříkal večeře?!
"Hotovo. Teď půjde slečna s Dinou za Pánem." Nevede mě zpět do haly, ale do jakéhosi salónu zařízeného ve zmijozelských barvách. Je to vkusné, ale můj oděv k tomu nějak neladí.
"Pane," pozdravuji strýce i drobnou úklonkou, ať ví, že se umím chovat. Jako aristokratka. On posílá ven skřítku, teprve potom se věnuje mně.
"Slečno Coro," pokývne," nechal jsem pro … ," váhá( jsem pro něj ty nebo vy? Oh jaké dilema!), "pro tebe poslat už teď, i když večeře se podává vždy v šest hodin." Tak tedy tykání. Já mu vykám. Určuje mi tím podřadnější postavení. Ve své nekonečné omezenosti si myslí, že na něj prostě nemám.
"Dnes večer máme hosty. Taková menší oslava na tvé přijetí do rodiny. Bude zde několik významných hostů." Alias hledaných smrtijedů. Samý slušný lidi.
"Budeš se chovat vzorně. Cokoli provedeš a budeš toho velice litovat. Nevím, jak tě vychovávala moje drahá zesnulá sestra, ale já na určitých zásadách trvám." Přikyvuji. Vím, co chce. Poslušnost, úctu, oddanost, pokoru. Nebo aspoň pocit, že mu to prokazuji. Zase šance uplatnit můj herecký talent na jeho ego.
"Ano, pane."
"Jsem rád, že to chápeš." Nemysli si, že nevím o těch tvých zvrhlých choutkách, které by sis na mně milerád vyzkoušel, kdybych tě poslala kamsi.
"Vypadáš na inteligentní dívku." No, možná jí i jsem.
"Dostáváme k dalšímu bodu naší rozmluvy. Nepochybuji, že už jsi o Pánovi Zla slyšela." Moment, kde mám křišťálovou kouli? Ó vidím přiznání tvého smrtijedství a rozhodnutí, že já se přidám také. Jsme přeci rodina.
"Patřit k jeho věrným je pro mě velká čest a jsem si jist, že pro tebe také bude, Coro Theance." Jako bych to nevěděla. Musím říct Brumbálovi o místo učitelky jasnovidectví. Než stačím cokoli odpovědět vchází v hlubokém předklonu skřítek.
"Pane, jsou tu hosté."
"Přiveď sem paní a mého syna." Skřítek odchází. Strýc si mě začíná prohlížet. Jestli mi teď řekne, že se mám jít převléknout …
"Hezké šaty. Normálně stačí k večeři hábit, ale na dnešek se hodí něco slavnostnějšího." Jistě, barák plný vrahů nemá člověk každý den. Přichází Narcissa s Dracem. Ten má stejně jako strýc skvěle padnoucí společenský hábit. Skřítek, který s nimi přišel, otevírá dveře a my vcházíme do jídelny. Otec s syn, každému po boku dámský doprovod. Nejsme ale krásná rodinka?
"Všechny vás tu vítám! Chtěl bych vám představit dceru mé nedávno zesnulé sestry, Coru Theance." Pokyvuje rukou mým směrem. Předvedu menší úklonku. Kolikátá je to dnes? Normálně je dělám tak třikrát do roka. Následuje společenský potlesk. Milé. Teď ze mě bude jejich domácí mazlíček, kterého budou ukazovat známým. Protože, kdo má doma roztomilého sirotka s napůl čistou krví, andělskou blondýnku s modrýma očima? Malfoyovi. Mrchy jedny blonďatý. Narcissa si mě přivlastňuje a vyrážíme na okružní cestu představování.
"Ahoj, sestřičko. Bellatrix, tohle je Cora. Coro, tohle je v podstatě tvoje teta." Trochu omluvně se na sympatickou tmavovlásku usměje.
"Bellatrix Lestrangeová." Ach, poznávám jí. Zatímco si s ní potřásám rukou, upamatovávám se, koho všechno to prý zabila.
"Zdravím, Severusi, ty už se jistě s mou neteří znáš, že?" Ne, můj profesor mě v životě neviděl. Snape se obtěžuje s pohledem na mě, jakoby se potřeboval ujistit, že jsem to vážně já. Ten pohled je bezvýrazný a velice chladný.
"Jistěže, Cisso. Učím ji." Překvapivě. Ledový pohled, ledový podtón v hlase … cynik jeden.
"Ach, zapomněla jsem." Neee, zase ten její sladký úsměv. Co taková ženská dělá mezi vrahouny? A co tu proboha dělám já … ? Umírám nudou.
Po absolvování několika dalších úsměvů, potřásání rukou apod. mě nakonec vysvobodí strýc.
"Vážení hosté, račte se usadit k večeři." Narcissa mě usadí vedle Draca. Uznávám , že jídlo je skvělé. Po jídle je opět na hostiteli, aby zajistil zábavu. Jelikož jsme aristokrati, volí tanec.
"Myslím, že zde všichni skvěle tančíme. Hudba!" S posledním slovem luská prsty. Že by mudlové pod imperiem? Skřítci s housličkami? K mému milému překvapení se objevuje moderní hifivěž s dvěma vysokými sloupky cédéček a jedním skřítkem coby obsluhou. Strýc odvádí tetu na parket. Rozpoznávám valčík. Áh, teta Bellatrix také tančí. Asi se strýčkem. Nebo ten už je mrtvý?
"Nepůjdeš si zatančit?" Fuj, to jsem se lekla.
"Ráda." Podávám Dracovu ruku. Strýc nás s úsměvem pozoruje, mohlo mě napadnou, že to má bratránek nařízené. Jinak by šel támhle za tou holkou( ehhh, Pansy říkali, že se jmenuje?), co má obličej jako buldok. Draco vypadá překvapen tím, že tančím a nešlapu mu na nohy. A co jako … Co si myslí? Jsem snad pitomý střevo, protože mám tátu mudlu? Ach, měla jsem … Náhodou tančím dobře. Řekla bych skvěle, ale samochvála smrdí. Mamka byla v téhle rodině vychovaná, takže i mě vychovala jako aristokratku se všemi těmi šílenými způsoby. Jako by věděla, kde jednou skončím. Nesoustředím se na kroky, narozdíl od Draca. Au, už poněkolikáté mi šlápl na nohu. Idiot. Ať už ta skladba končí! Mé přání je kupodivu vyslyšeno. Bratránek se mnou zamíří zpět ke stolu, ale cestu nám zastoupí další zájemce o tanec se mnou.
"Smím prosit, slečno Coro?" Heh, taky by mohl někdy přehodit na teplejší tón. Běhá mi z něj mráz po zádech.
"Samozřejmě, pane profesore."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Nika Nika | 19. února 2008 v 19:57 | Reagovat

Mno jak to tak vypadá, tak bude pokráčko co.... jo a nemůžu si pomoct-  zadnej cistovkrevnej kouzelnik nenazve skritka Honey!

2 Cait Sidhe Cait Sidhe | 20. února 2008 v 9:27 | Reagovat

tss tak jak by se měl menovat? jména typu Winky,Dinky apod. mi dost lezou krkem!

3 Aife Aife | Web | 20. února 2008 v 9:48 | Reagovat

A pro ne Tinky-WInky, či Lálá...

Hádám, že se Seví prokáže jako větší talent než draco... a že skřítek si neodpustí menší kanadský žertík s tím, že valčík vymění za techno:D

4 Cait Sidhe Cait Sidhe | 20. února 2008 v 17:15 | Reagovat

moh by viď?  nwm ... tohle nejde napsat z dlouhý chvíle ... sme jí udělala trochu cyničtejší než jsem já :D

5 Nika Nika | 24. února 2008 v 17:42 | Reagovat

Mno první díl byl o mnohem lepší.... njn co se dá dělat... a sem taky pro techno!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama