Niki je nemocná, chudášek malá, a nějak se nudila a napsala pár krátkých drablíků. Doufala, že budu tak strašně hodná a dám je sem, tak je tu máte mít. Tohle je první z nich.
Stála v zástupu prvňáků ve Velké síni a čekala až profesorka McGonagallová přečte její jméno, aby si mohla sednout na stoličku a být zařazena Moudrým kloboukem do jedné z Bradavických kolejí. Čím víc se blížila ona chvíle, byla nervóznější. V hlavě si neustále promítala rozhovor s otcem:
"Doufám, že budeš naší rodině dělat čest. Nepřipouštím žádné chyby, to snad už víš. Očekávám od tebe ty nejlepší výsledky. Naše rodina patří k nejstarším a nejčistokrevnějším rodinám světa. A je ti doufám jasné, že nastoupíš do Zmijozelu. Teď mě pořádně poslouchej. Pokud se tak nestane, tak už nebudeš má dcera a v tom případě tě vlastnoručně zabiju. Nedopustím, aby se nějaký póvl honosil naším jménem!"
"O´Teleyová Alexandra." Trhla sebou. Tak ta chvíle přišla. Bála se, ale věděla, že tím musí projít a tak vykročila směrem ke stoličce. Vydala se vstříc svému osudu.
čím ses nechala inspirovat? něoc mi to připomíná ... ale to nemůže mít s tebou nic společeného ...