28. ledna 2008 v 17:42 | Cait Sidhe
Ráda bych věnovala svému učiteli matematiky MTS neboli ZKUTR, protže jeho páteční hodina mě znudila natolik, že jsem tenhle příběh napsala.
Ještě se omlouvám a dopředu upozorňuji - do příkladu mi nejde napsat zlomková čára, kde má být snad pochopíte.
Profesor mávl hůlkou a na tabuli se objevil vcelku hnusný příklad. Zlomyslně se ušklíbl. Přidal ještě dva.
"Máte 15 minut."
"Proč se takové pitomosti vůbec učíme?" Zasténal spíše pro sebe zrzavý chlapec v první lavici.
"Protože podle průzkumů ministerstva nejste schopni se volně pohybovat a uchytit se v mudlovském světě, pane Weasley. Chybí vám klasické vzdělání." Zavrčel na něj ledově profesor. Osobně z toho také nebyl zrovna nadšen. Tolik let se to na kouzelnických školách neučilo, ale teď to ministerstvo nařídí! Kouzelníku ochotných a schopných učit tyhle předměty je mizivě málo. A jelikož Brumbál ví, že on dálkově vystudoval i mudlovskou vysokou školu, musí učit. A zrovna středoškolskou matematiku. Ne, to je velmi nadnesený pojem, vždyť téměř všichni tihle pitomci, a ti jeho čistokrevní obzvlášť, nemají nejmenší potuchy o takových primitivnostech jako jsou mocniny, procenta, mnohočleny, goniometrické funkce … idioti jsou to! Zatímco profesor přemýšlel o inteligenci žáků šestého ročníku Nebelvíru a Zmijozelu, kteří zrovna měli hodinu s ním, černovlasý chlapec vedle toho zrzavého tajně pro sebe obdivoval ty rysy obličeje, ty rty, ty oči …
"Posledních pět minut." Ledový hlas profesora lektvarů a matematiky probral chlapce ze snění. Snaživě se zadíval na pergamen před sebou.
9x4 - 4y2x2
4xy2+9x3-12yx2
Co s tím mám dělat? Bezradně se zadíval i na další dva příklady ve stejném duchu. Jak to mám spočítat, když tomu vůbec nerozumím? Tohle bylo stejné jako lektvary. Snape "napsal" postup, v matematice příklad, a poraďte si sami. Tedy samozřejmě i vykládal látku, občas. Jenže látky byla Harrym stále nepochopena. Když se představil ty půvabné rty na svých … byl mu nějaký test z matiky úplně ukradený.
"Končíme. Položte své testy na katedru. Kdo odevzdá může odejít." Harry chvíli počkal, až když bylo okolo katedry dost studentů a odevzdal. Všichni se chtěli co nejdřív dostat z učebny, takže chlapcův prázdný pergamen okamžitě překryl jiný.
Večera byla výborná jako vždy, přesto několik lidí přešla chuť poté, co měl Snape menší proslov. Jelikož měl několik hodin volna, opravil šestému ročníku testy z matematiky. Zjevně to nedopadlo nejlépe, protože oznámil, že jistí student, které vyjmenoval velmi nahlas, se dostaví v půl osmé do jeho kabinetu. Dřív ani omylem, Snape se na to musí psychicky připravit, jelikož ty hrůzy, co zmiňovaní napsali, ho málem stály zdravý rozum. Hermiona i Harry mezi ty studenty patřili. K jejich údivu Ron ne, musel tedy výjimečně něco napsat dobře. Hermiona byla sice skvělá šprtka, ale matematika se našprtat nedá. Což jí velmi vadilo. Celou dobu se buď třásla strachy, nebo nadávala na ministerstvo. Zato její kamarád to téměř nevnímal. Sice si uvědomil, že Snape bude chtít vysvětlení jeho prázdného pergamenu, ale stačilo si představit, jaký by asi byl dotek těch úžasných vlasů na jeho tváři a nějaké vysvětlování bylo odloženo na později. Shrnuto, Harry celou hodinu volna strávil zíráním z okna.
Skupinka přibližně deseti studentů, drtivá většina z Nebelvíru Zmijozelští byli dva, stála pět minut po půl osmé ve Snapeově kabinetu. Profesor se posadil za stůj stůl, vytáhl deset písemek a začal.
"Grangerová!"
"Ano, pane?"
"Vy jste nedávala na mých hodinách pozor? Od kdy můžete zkrátit 3x-2y a 3x+2y na -1? Horor! Ostatní příklady jsou plné podobných nesmyslů! Např. od kdy je šest děleno třemi tři? Strhávám Nebelvíru 20 bodů, máte T a vypadněte!" U ostatních to bylo stejné, jen Zmijozelským srazil pouhých deset, pokaždé je seřval a následně vyhodil z kabinetu. Poslední tam zůstal Harry.
"Takže, pane Pottere. Jak mi vysvětlíte váš test?" Zamával mu před obličejem prázdným pergamenem.
"Co si to vůbec dovolujete?"
"Já … já …"
"No , co vy?"
"Já jsem to nevypočítal."
"Taky jsem si všiml. Můžete mi říct, proč?"
"Já … jsem to asi nepochopil."
"A to za mnou nemůžete přijít, Pottere?! Co by vám to udělalo?! Srážím vám 50 bodů." Harry se chystal odejít.
"A vy si tu teď sednete a vypočítáte mi to, dřív vás nepustím." Snape chlapci pokynul k menšímu stolu, kde už byl připraven inkoust, brk i pergamen. Harry se usadil. Jenže zase byl schopen na příklady jen nechápavě zírat.
"Pottere! U Merlina, vy jste nepochopil vůbec nic?!" Otázaný jen smutně zavrtěl hlavou. K jeho obrovskému úžasu na něj Snape nezačal ječet, jen si přisunul svou židli a začal mu pomalu vysvětlovat postup. Sice to byl velmi srozumitelný jasný výklad, jenže chlapec myslel jen na ty oči, rty, … a teď byl majitel toho všeho sotva pár centimetrů od něj. Při jedné části se profesor trochu natáhl, musel psát na pergamenu úplně na druhou stranu než seděl, při čemž se přitisknul na Harryho. Ten z toho šílel. Když to Snape udělal znovu, unikl chlapci tichý sten. Profesor se na něj překvapeně podíval. Všiml si, že prsty drtí pero a rychleji dýchá snaže se tvářit normálně.
"Pottere? Co je to s vámi?" Přiblížil svůj obličej k chlapcovu.
"Znervózňujete mě."
"Hodně?"
"Hrozně moc." Harry radši odvrátil tvář. Tušil, že Snapeovi jeho chování neušlo. Ale pochopil?
"Ale proč?" Harry potlačil další sten. Nepochopil. Chlapec se tedy otočil zpět. Podíval se do těch černo černých očí, o kterých se mu zdálo každičkou noc. Pohlédl na ty rty, které v jeho snech zkoumaly celé jeho tělo, a políbil je.
XD Ty jo... dyť to při chvilce pozorností pochopí KAŽDEJ:D
Ps: udivuje mě, že Rona napadlo rozšířit zlomek čitatelem, páč to je naprosto základní krok:D