close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Part V

13. prosince 2007 v 21:29 | Cait Sidhe |  Pátá kolej
Studenti páté koleje seděli ve své společenské místnosti. Cait seděla na okně. Sem tam napsala něco nového na pergamen před sebou.
"Je první školní den a ten hnusnej netopýr nám hned dal úkol! Hajzl hajzl hajzl ... HAJZL JE TO!"
"Uklidni se. Vždyť je to jednoduché. Začátek máš v učebnici a zbytek jde naprosto jednoduše odvodit!" Nadávající ( teď už jen tiše proklínající) Cait se na něj podívala, jako by právě spadl z hodně velké výšky, ale nekomentovala to. Konec konců, byl to on, kdo dneska při hodinách jako jediný mohl konkurovat Hermioně Grangerové. Dokonce ani Snape ho nedostal. No génius. Artemis zaplňoval pergamen svým úhledným písmem. Butler seděl v křesle vedle něj čistící svou zbraň. Byla čistá, ale co jiného měl dělat, když nechtěl umřít nudou? Zachránila ho právě příchozí Valentine. Posadila se do křesla ke krbu. Mrkla na hodinky. Po zjištění, že do trestu jí zbývá ještě hodina si konečně prohlédla okolí a zaujatě si začala prohlížet Butlera( hlavně předmět kterým se právě zabýval). Poté se k němu naklonila a začali si tiše povídat.
Po hodině ...
"Do hááááje! A já to nemááám a nemááám! A je mi to jedno!" Cait seskočila z okna. Chystala se odejít. Pak se obrátila na Artemise.
"Tak jdeš?!"
"Já? A jo, my spolu máme ten trest. Butlere? Prosím tě, nemám ještě úkol z lektvarů ( protože Snape je HAJZL!). Dopíšeš to?"
"Cože?! Artemisi, já jsem váš osobní strážce, ne chůva! Půjdu hezky s vámi na ten trest!"
"Nepůjdeš, drahý příteli. Když to totiž nedopíšeš, tak dostanu další trest. To bys mi přeci neudělal! No tak, Butlere, prosím! Na tom trestu se mi nic stát nemůže!" Butler si uvědomil, že ho jeho svěřenec prosí. Byl to pro něj menší šok, takže jen zamručel cosi na souhlas. Artemis s Cait si oblékli hábity a vyrazili na svůj trest k Filchovi.
"Já taky půjdu. Musím za Snapem," usmála se omluvně Valentine.
"Přežijte to. Vy nic dopsat nechcete, doufám."
"Ne, mám to hotové." Pak odešla. Butler se za ní chvíli díval. Byla chytrá.Teda aspoň o zbraních toho věděla dost. Úkol o lektvaru zapomnění měla dřív než Artemis. Bude si jí muset proklepnout. Uložil si to od paměti a chtěl se věnovat Artemisovu úkolu. Než se k tomu dostal musel ještě přečkat panický Jacobův sprint i Syiynu nespěchající chůzi. Chvíli přemýšlel nad ostatními studenty. Nad situací. Pak se rozhodl sehnat si podrobnější informace v následujících dnech (neúspěšně, ale proč mu teď kazit den, že?). Začal dopisoval úkol.
Před kabinetem obrany ...
Edward stál ve stínu sochy u kabinetu obrany proti černé magii. Když se přiblížila postava v dlouhém starším hábitu, vykročil. Postava byla natolik zabraná do vlastních myšlenek, že ho stejně neviděla.
"Ehm, dobrý večer, pane profesore."
"Ehhhh dobrý. Pane ... ?"
"Jsem Edward. Edward Cullen."
"Už si vzpomínám. Vy jste z Páté koleje, že? Naší společnou hodinu máme až zítra, takže co potřebujete, pane Cullene?"
"Profesor Snape mně a ještě jednomu z nás přidělil školní trest. U vás." Lupin na něj nevěřícně vyvalil oči. Ten hajzl Snapeovskej podrazáckej! Chtěl se optat na toho druhého, když k nim přiběhl jiný chlapec.
"Promiňte, jsem mírně vytížen, vy jste pan ...?"
"Black. Jacob Black."
"Pánové je mi líto, že pro vás nemám nic nachystaného, ale profesor Snape mi to nějak zapomněl oznámit. Navíc se budu muset vzdálit," nervózně vyhlédl z okna na líně zapadající slunce, pak toužebně na dveře svého kabinetu.
"Pojďte za mnou." Otevřel dveře a nechal je vejít.
"Jestli máte nějaký jiný plán, pane profesore, my můžeme ... "
"Ach ne, pane Cullene. Plán ne," ironicky se usmál," vy to nevíte?" Zase se podíval po slunci.
"CO máme vědět? A proč pořád hypnotizujete to slunce?" Oba mladíce se výjimečně spojili. Oba toho muže nechápali.
"Jistě. Ještě vám to nikdo neřekl? Někdo vám to řekne. Časem. Nebo já teď. Máte z něčeho strach chlapci? Třeba z vlkodlaků?"
"Já ne."
"Já ... já nějakého potkat tak asi utíkám ... " Edward se nejistě ohlížel po Jacobovi.
"Rozumný nápad, mladíku. Ale dnes utíkat nebudete. Ve společnosti jednoho strávíte oba dva dnešní večer. Ale nebojte se mám vypitý lektvar. Nekousnu. "
"Vy musíte pít nějaký lektvar? A vy jste rozený nebo kousnutý? A ... "
"Pane Blacku, vás to nějak zajímá. Ale když to chcete vědět ... ještě mi chvíle zbývá. Pane Cullene! Kam si to myslíte že jdete?! Okamžitě se vraťte! Ke mě pojďte! Říkal jsem, že vás nekousnu, až se proměním!"
"Vy se proměníte? Vy musíte, či co?"
"Pane Blacku, nehrajte si na debila! Jistě že musím! Podívejte se z toho okna! Dnes je úplněk! A když vás to zajímalo, jako každý vlkodlak stojící na straně dobra piju vlkodlačí lektvar, který mi umožňuje být sám sebou i ve vlkodlačím těle. A jsem kousnutý. Kousli mě tady. V Zapovězeném lese. Když jsem tu studoval. Vám to ještě nikdo neřekl?"
"Ne ... A vážně nechcete, abychom šli, pane profesore? Určitě by jste byl rád o samotě ... " Edward se z jeho společnosti chtěl dostat za každou cenu.
"Vy to vydržíte. Přece mi tu neomdlíte!"
"Pane profesore ... takže vy se musíte změnit ... jste kousnutý ... kdy se změníte?" Jacob byl nadšený.
"Za chvíli. Proč vás to tak zajímá?"
"No já jen ... já už víííím! Vy jste Brit!"
"Jistě, že jsem Brit! Co si myslíte? Podle vás to souvisí s tématem?!"
"Jistě. Já jsem totiž Američan."
"A jak to souvisí s tématem?!"
"No, vy jste Brit. A změnit se musíte. Já jsem Američan. A změnit se nemusím."
"Na co by jste se chtěl měnit? Na Brita?!"
"Na vlka."
"A proč prosím vás?"
"Protože jsem Američan." Edward se tiskl ke dveřím. Jestli po něm bude Lupin chtít, aby mu to ukázal ...
"A jak to souvisí s mou přeměnou?!"
"Jste vlkodlak?"
"Jsem."
"Já také."
"Bože! Berete lektvar?!"
"Ne."
"Tak běžte okamžitě ven! Do lesa pokud možno, máte pár minut! Já vás sám nezvládnu!"
"Ale já se měnit nechci."
"To já taky ne."
"No jo, jenže vy jste Brit, tak musíte. Já jsem Američan, tak nemusím, já se měním, kdy chci."
"Nevěřím! Jste cvok!"
"Tak já vám to ukážu."
"No prosím!" Edward otevřel dveře.
"Cullene, dovnitř!" ,Trhni si nehodlám se nechat zabít!´ mihlo se upírovi hlavou. Pak už jen Edward s Lupinem viděli Jacoba, který jakoby skočil do prostoru. A vybuchl. Doskočil už jen velký červenohnědý vlk.
"To je ... áhhhh, Cullene, zavřete ty dveře! Áaaahh!" Profesor se zhroutil v křeči, která signalizovala jeho přeměnu. Upír i vlk ho zaujatě pozorovali. Lupin se začal zvětšovat. Strhávat ze sebe kůži i s oblečením. Výt. To přihlížející probralo.
"A kurva ... " řekl Edward, který už vystřelil svou super rychlostí ze dveří a zdrhal pryč. Černohnědý vlk na nic nečekal, pustil se totiž obrovskou rychlostí za ním. Šedý vlkodlak na podlaze za nimi šokovaně hleděl. Pak zavřel dveře a stočil se do klubíčka před svým stolem.
V učebně bílé magie
Profesorka Leandrová seděla za katedrou a nepřítomně hleděla na dvě dívky sedící ve dvou lavicích stojích na opačných koncích třídy. Kolega Snape ( smrtijed jeden! Kdyby nespolupracoval s řádem, tak by si ho podala ... ) jí ty dvě poslal na trest. Za to, jak se dostavili do školy. Tak je nechala psát. Ta bledá první lavici v řadě nejdál od ní pilně psala. Ta s ohnivými ( ohnivými?!) vlasy sedící v poslední lavici v řadě přímo před katedrou nečině zírala na papír. Nechala to plavat a zamyslela se. Syia mezitím přemýšlela, jak to aspoň trochu oživit. Serafina se k smrti nudila. Psala automaticky a vůbec to nevnímala. Pohlédla na Syiu. Ta nepsala vůbec. Serafine se otočila zpátky ke svému pergamenu. Vytřeštila oči. Měl ohnivý rámeček. Pak se dva malé plamínky ( při bližším zkoumání měli jakés takés tvary postav) se oddělily od rámu. Začaly spolu "tančit". Upírka na to zírala. Potom se ohlédla na Syiu. Té cukaly koutky a naznačovala jí, ať kouká na profesorku. Přesunula tedy svůj pohled na Leandrovou. Zjistila, že na katedře se objevil modrý plamínek. Pak zelený. Pak fialový. Červený. Žlutý. Nakonec se plameny smíchaly. Čímž docela zmohutněly. Dokonce už si jich všimla i do teď nevnímající profesorka. Vykulila oči. Zařvala. Pak vytáhla hůlku a pokusila se super barevný plamen uhasit. Ono nic. Serafine měla co dělat, aby se tvářila vyděšeně a nesmála se. Syiu trápil stejný problém. Náhle se plamen nahrbil. Jako predátor skočil po profesorce. Ta zaječela a sprintem opustila třídu. Plamen za ní. Teď už dokonce měl i tvar zajíce. Vesele hopkal za Leandrovou, které při každém jeho doteku zadoutnal plášť. To se dívky rozesmály naplno. Serafine doběhla k Syie, která měla za své lavice lepší výhled. Než profesorka doběhla za roh chodby, kouřilo se jí z hábitu celkem slušně.
"To bylo pro tebe," zašeptala Syia. Pohlédla na překvapenou Serafine a něžně jí pohladila po tváři. Po jejím doteku zůstali na dívčině kůži nafialovělé plamínky, které nepálily, jen příjemně hřály.
Kabinet přeměňování
Darwin s Dracem rovnali nějaké tlusté bichle do police. Jesse byl zabrán do živého rozhovoru s profesorkou McGonagalovou. Přišli na to, že (oba mají dost let, ale to profesorka o Jessem nevěděla) Jesse nemá žádné zkušenosti s přeměňováním. Načež McGonagalová poslala zbylé chlapce rovnat knihy a začala Jessemu vysvětlovat základy. Ten byl nadšen ( no, ne profesorkou, ale nechtěl být při její hodině za debila). Darwin vzal Draca stranou, aby na ně nebylo vidět. Z toho se Malfoyovi úplně rozbušilo srdce. Díval se do Darwinových černočerných očí jako uhranutý. Co mu asi chce?
"Darwine?"
"Ne, nechci tě zmlátit, neboj," Smrt se usmál," ale přece se nebudeme tahat s těma knihama, zatímco náš přítel se támhle velice baví." Kývl hlavou k "pracující" dvojici.
"A co chceš teda dělat?"
"No můžeme si povídat." Darwinovi začalo být na Dracovi cosi divné( jak na něj pořád koukal jako na boha), ale nechal to být. Sedli si na každý na jednu tlustou knihu. Posunuli se k sobě, aby nemuseli mluvit nahlas.
"Tak, Draco, řekni mi něco o sobě. A o situaci. Ve škole. A tak. Všechno," poprosil s úsměvem Darwin. Mladý zmijozel byl štěstím bez sebe. On si s ním chtěl povídat! Chtěl aby mu vyprávěl o sobě! Tak začal, o všem. Jesse se právě věnoval lehčímu kouzlu. Už málem vypíchl profesorce oko, přeci jen se s hůlkou ( které jim také zakoupila škola ) ještě úplně nesžil.
Kabinet lektvarů
Valentine naoko nedbale míchala lektvar, ve skutečnosti mu ale věnovala maximální pozornost. Dostala od Snapea za úkol celkem těžký lektvar, který potřebovala madam Pomfreyová. Byl na hojení těžších zranění. Už ho míchala několikrát. Vlastně měla pár flakónků připnutých na pásku po hábitem čistě pro nečekané situace. Byla téměř hotová. Teď jen nechat půl hodiny odstát, potom přidal poslední přísadu. Mistr lektvarů jí mírně zaraženě sledoval. Při hodině, kdy dělali jednoduchý lektvar na dobrou náladu, měla menší problémy ( no menší ... Grangerová jí neustále radila a napovídala a občas něco, co už De Monra udělala, takže v tom měla slečna trochu bordel), ale teď postupovala naprosto jistě. Skoro se nedívala na návod. Přitom lektvar vypadal velmi v pořádku.
"Kde jste se ten lektvar naučila?! Není zas tak častý v běžném životě."
"Já jsem zase slyšela, že jste vrah. Jste? To také není částé v běžném životě."
"Slečno, odpovězte na mou otázku! Chováte se velmi drze."
"Odpovídat vám nebudu, protože vám do toho nic není. Vy se chováte nezdvořile."
"Já? Nechte toho. A nejsem vrah."
"Nelžete."
"Co si to dovolujete?"
"Opravit vás."
"A jak jste přišla na to, že jsem vrah? A co vám do toho je? Znamená to něco?!"
"Máte to v očích. Nic mi do toho není, ale myslím ,že to nesmí vědět moc lidí. Aspoň tady. Všimla jsem si, že nejste zrovna oblíben. A navíc za této situace na této škole ... "
"Jaké situace?!"
"Nejsem slepá. Pan Potter si buduje menší armádu a ve jménu dobra šikanuje ostatní studenty, zvlášť zmijozelské. Ve světě je dobro se zlem zatím vyváženo, ale tady ... tady si vládne chlapec-který-přežil. A vám by udělal něco hodně ošklivého, kdyby přišel na to, co jste zač. Nemám pravdu?" Snape na ní oněměle zíral. Měla pravdu. Ve všem. Tohle už mu nikdo dlouho neřekl. Brumbál nad tím zavírá oči. Jako všichni.
"A nezírejte na mě. Škodí to pleti." Teď zíral ještě víc. Nejdřív mu promluví do duše a pak si z něj začne dělat srandu?!
"Nevykecávejte se a pracujte."
"Nechávám to odstát, ještě 5 minut." Zuřil. Ona věděla, co dělá. A nebála se ho. I ten Potterovskej spratek se ho aspoň trochu bál! Dostal nápad. Dětinský a pitomý. Ale ona ho naštvala!
"Ukažte mi to." Došel až k ní. Podíval se do kotlíku. Bezchybný. Mrcha jedna. Stoupnul si do rohu. Hypnotizoval hodinky na svém zápěstí. Uběhlo pět dlouhých minut. Valentine přidala poslední přísadu. Zamíchala. Rozlila do flakónků. Položila vše na pracovní stůl a otočila se k profesorovi.
"Tak vyzkoušíme jestli jste to udělala dobře." Snape se nebezpečně usmál. Tasil hůlku a vyslal jednoduchou kletbu. Jenže Valentine reagovala rychle. Okamžitě měla v ruce svou hůlku. Její štít kletbu bezpečně odrazil. To Snapea naštvalo zase o trochu víc. Začal po ní metat kletby, ale jelikož je bez problémů odrážela, naštval se opravdu HODNĚ. Pak už začal vážně souboj. Dívka se přestala jen bránit, ale začala i útočit. Teď se v kletbách střídali. I ve štěstí. Tohle zasáhlo jednoho. Ono tak toho druhého. Po půl hodině zranil Snape dívku v pase, kde se jí otevřela větší rána. Měl z toho ohromnou radost. Jenže Valentine se jen trochu zapotácela. Na oplátku mu udělala otevřenou ránu přes celý hrudník. Z toho už radost neměl. Popravdě docela to bolelo. Dívka se natáhla ke stolu. Kopla do sebe doušek lektvaru, který uvařila. Rána se začala pomalu zacelovat.
"Vyšel jste ze cviku," oznámila mu ještě posměšně a odkulhala pryč. Snape za ní naštvaně zíral. Pak si všiml krví zmáčené košile. Ta rána byla fakt ošklivá. Taky si vzal lektvar a skrz skryté dveře ve zdi se dopotácel k sobě od postele.
V Zapovězeném lese
Artemis s Cait seděli na jednom ze stromů asi 10 m od okraje lesa. Filch je poslal pro nějakou kytku, která rostla hned u Hagridovi hájenky. Jenže oni nechtěli, aby mu posluhovali celou noc, takže dělali blbce a šli do lesa. Seděli na větvi, koukali na nebe, na Bradavický hrad, na joint trávy, který si předávali. Dokonce našli i společné téma ke konverzaci. Knihy. Artemis předal joint Cait. Podíval se na školu a usmál se.
"Stejně ta Rowlingová v něčem pěkně kecá."
Pro vás ...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nika Nika | 14. prosince 2007 v 21:40 | Reagovat

:))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))

2 Dorothea Dorothea | Web | 15. prosince 2007 v 11:07 | Reagovat

:)))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))

3 Dorothea Dorothea | Web | 15. prosince 2007 v 11:10 | Reagovat

jejda, teď jsem si teprve uvědomila, že ten Jesse je Jesse z Mediátora :D - mám ale dlouhý vedení :D

4 Cait Sidhe Cait Sidhe | 15. prosince 2007 v 18:36 | Reagovat

dorothea: jééé konečně někdo kdo to znááááááá

5 Nika Nika | 15. prosince 2007 v 19:41 | Reagovat

Cait: a co já?! :P

6 Cait Sidhe Cait Sidhe | 9. března 2008 v 20:00 | Reagovat

ty jsi extra případ

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama