To je snad zlej sen. Potom jsem poslal posla k otci se zprávou., jsem chtěl vyznat lásku Sáře. A co se nestalo.
Sára tu prostě nebyla. Fajn. Nařídil jsem ji hledat, prohledat každou píď lesa a přivést ji zpátky.
Živou. Mrtvolu si brát nebudu.
Nwm proč, ale sám sjem s evydal na utesy ... připadali mi strašně depresivní ... jestli mě Sára pošle do háje, skočím z nich do těch divokých temných vln, byl bych mrtvej dřív než bych si to mohl rozmyslet. Teď vím že to neudělám. Na to se mám moc rád.
Ona tam stála. na okraji. Uplně. Nehnutě, trochu v předklonu, pozorovala kameny dole ve vodě, do kterých narážel příboj. Došel jsem na krok za ni, nevšimla si mě. Bál jsme se jí dotknout.
" Sáro! "
trhla sebou
" Jamesy?! "
v jejím hlase bylo slyšet překvapení
" Sáro, ne! Pojď ke mně! Tohle nesmíš udělat! Já tě miluju!" řval sjme jak smyslů zabavený.
Plesk! Facka až jsem se zapotácel.
" Co má tohle sakra znamenat?! "
Já jí tu vyznám lásku a ona mi jednu vrazí?!
" Jak si to dovoluješ? Tvoji lidi mi zabili matku, zranili bratra a napadli mladšdí bratry! Kdybych nepřišla asi už by byli taky mrtví! Vyděsili jste služebnictvo! Zničili jste mi pověst! Jsme jako mrtvá! Bez budouctnosti! A po tom všem se mi opovažuješ vyznat lásku?! Ty? Ty kdož jsi příčinou všech mých potíží?!"
" Ale já tě miluju! Všechno sjem to udělal kvůli tobě!"
" Ty jsi napadl naše rodinné sídlo protožes mě miloval?! Sim tě nech těch keců a jdi."
" Cože? Sáro! Já tě miluju! Opravdu! Chcic abys byla mou ženou!"
" Děkuji nechci . Zdržuješ mě. Chci skočit."
" Cože? Tobě na mě absolutně nezáleží? Já ti tu nabízím sňatek ty myslíš jen na skákání?"
" Já chci a musím skočit. A ty že mne miluješ? Mne? Mrtvou dívku beze jména?!"
" Já ti nabízím své jména a svou lásku."
" Za všechno můžeš ty! Nevěřím ti ani slovo!"
Tohkle prostě nejde vydržet. Že mne zatracuje? No a? Štěstí přeje odvážným!
Plesk!
" A co má skara znamenat tohle?!"
" Ty ses mě pokusil políbit!"
" Ne pokusil, políbil! Už mi věříš?"
" Ne! Ty drzej hajzle! Takhle se dobývá srdce dámy? Tobě nejde o mou lásku! Ty mě chceě maximálně odstat od postele. Ach bože! Tak o to ti jde! Myslela jsme si, že tě miluji,a le ne! Jak jsem si to jen mohla myslet?"
" Sáro! Tak ty mne tedy také miluješ! Pojď do mé náruče! Budeme spolu šťastni!"
" Jsi hluchej? Slyšel jsi co jsme ti řekla? Nesnáším tě! Ne proto kým jsi, ale jaký jis! Ano, jsi děvkař!"
" Proč m,ne tak zraňuješ? Tohle mě velmi zabolelo! Proč opovrhuješ mnou láskou?"
" To není láska! Láska je nádherný cit plný štěstí a důvěry. Nenávidím tě!"
" Nenávist je tou nejsilnější vášní. Vášeň je část lásky."
" Kolikrát ti to ma ještě říct?Ne ne ne a ne! Nech mne a jdi!"
" No dobře půjdu. Ale něco mi slib."
" Co? Sllib že neskočím. Smůla už jsme se rozhodla."
" Ne. Chci polibek."
" Proč?"
"Protože ho chci. Dej do něj všechnu svou nenávist a já do něj dám svou lásku."
a potom už na žádné skákání myslet nebudeš pěkně se mnou odejdeš
" Dobrá ale pak mě necháš skočit a pudeš."
" Ano slibuji."
opravdu ... ještě krok ... má tak měkké rty ... musím jí obejmout ...
" To stačí. Běž Jamesy, sbohem."
" Nééééé Sááróóóóoo!"
Je pozdě. Už skočila. Řekla svá poslední slova a vrhla se dolů. Ó bože! Její polibek mne stále pálí na rtech. Proč skočila? Neřekla to nenávistivě, spíš smutně ... Ach Sáro! Co kdybychs evrhl za ní? Uznal by ot bůh za důkaz lásky? Ne určitě ne. Radši se vrátím do tábora. Řeknu že jsem ji nenašel.
Sára tu prostě nebyla. Fajn. Nařídil jsem ji hledat, prohledat každou píď lesa a přivést ji zpátky.
Živou. Mrtvolu si brát nebudu.
Nwm proč, ale sám sjem s evydal na utesy ... připadali mi strašně depresivní ... jestli mě Sára pošle do háje, skočím z nich do těch divokých temných vln, byl bych mrtvej dřív než bych si to mohl rozmyslet. Teď vím že to neudělám. Na to se mám moc rád.
Ona tam stála. na okraji. Uplně. Nehnutě, trochu v předklonu, pozorovala kameny dole ve vodě, do kterých narážel příboj. Došel jsem na krok za ni, nevšimla si mě. Bál jsme se jí dotknout.
" Sáro! "
trhla sebou
" Jamesy?! "
v jejím hlase bylo slyšet překvapení
" Sáro, ne! Pojď ke mně! Tohle nesmíš udělat! Já tě miluju!" řval sjme jak smyslů zabavený.
Plesk! Facka až jsem se zapotácel.
" Co má tohle sakra znamenat?! "
Já jí tu vyznám lásku a ona mi jednu vrazí?!
" Jak si to dovoluješ? Tvoji lidi mi zabili matku, zranili bratra a napadli mladšdí bratry! Kdybych nepřišla asi už by byli taky mrtví! Vyděsili jste služebnictvo! Zničili jste mi pověst! Jsme jako mrtvá! Bez budouctnosti! A po tom všem se mi opovažuješ vyznat lásku?! Ty? Ty kdož jsi příčinou všech mých potíží?!"
" Ale já tě miluju! Všechno sjem to udělal kvůli tobě!"
" Ty jsi napadl naše rodinné sídlo protožes mě miloval?! Sim tě nech těch keců a jdi."
" Cože? Sáro! Já tě miluju! Opravdu! Chcic abys byla mou ženou!"
" Děkuji nechci . Zdržuješ mě. Chci skočit."
" Cože? Tobě na mě absolutně nezáleží? Já ti tu nabízím sňatek ty myslíš jen na skákání?"
" Já chci a musím skočit. A ty že mne miluješ? Mne? Mrtvou dívku beze jména?!"
" Já ti nabízím své jména a svou lásku."
" Za všechno můžeš ty! Nevěřím ti ani slovo!"
Tohkle prostě nejde vydržet. Že mne zatracuje? No a? Štěstí přeje odvážným!
Plesk!
" A co má skara znamenat tohle?!"
" Ty ses mě pokusil políbit!"
" Ne pokusil, políbil! Už mi věříš?"
" Ne! Ty drzej hajzle! Takhle se dobývá srdce dámy? Tobě nejde o mou lásku! Ty mě chceě maximálně odstat od postele. Ach bože! Tak o to ti jde! Myslela jsme si, že tě miluji,a le ne! Jak jsem si to jen mohla myslet?"
" Sáro! Tak ty mne tedy také miluješ! Pojď do mé náruče! Budeme spolu šťastni!"
" Jsi hluchej? Slyšel jsi co jsme ti řekla? Nesnáším tě! Ne proto kým jsi, ale jaký jis! Ano, jsi děvkař!"
" Proč m,ne tak zraňuješ? Tohle mě velmi zabolelo! Proč opovrhuješ mnou láskou?"
" To není láska! Láska je nádherný cit plný štěstí a důvěry. Nenávidím tě!"
" Nenávist je tou nejsilnější vášní. Vášeň je část lásky."
" Kolikrát ti to ma ještě říct?Ne ne ne a ne! Nech mne a jdi!"
" No dobře půjdu. Ale něco mi slib."
" Co? Sllib že neskočím. Smůla už jsme se rozhodla."
" Ne. Chci polibek."
" Proč?"
"Protože ho chci. Dej do něj všechnu svou nenávist a já do něj dám svou lásku."
a potom už na žádné skákání myslet nebudeš pěkně se mnou odejdeš
" Dobrá ale pak mě necháš skočit a pudeš."
" Ano slibuji."
opravdu ... ještě krok ... má tak měkké rty ... musím jí obejmout ...
" To stačí. Běž Jamesy, sbohem."
" Nééééé Sááróóóóoo!"
Je pozdě. Už skočila. Řekla svá poslední slova a vrhla se dolů. Ó bože! Její polibek mne stále pálí na rtech. Proč skočila? Neřekla to nenávistivě, spíš smutně ... Ach Sáro! Co kdybychs evrhl za ní? Uznal by ot bůh za důkaz lásky? Ne určitě ne. Radši se vrátím do tábora. Řeknu že jsem ji nenašel.
Jaktože nezemřel i James- to je podvod!!