Mrs K. - Vzpomínka
Už nevím datum, kdy jsme tam jeli,
kdy jsme tu kobylku poprvé zřeli.
Nevelká, tichá u žlabu stála,
odejít odtud s námi se bála.
Nakonec se jen přeci svolila jít,
do míst, kde nový domov měl být.
V tom novém kraji klidně si žila,
po krátké době klisnu porodila.
Tak běžel čas, letěl jak střela,
jenže ta kobylka zlý osud měla.
Příroda do vínku nemoc jí dala,
pro kterou každému přítěží se stala.
Stála tam sama s bolestí zlou,
přišla jsem za ní s pomicí svou.
Počalo léčení, dvě léta trvalo,
nevelkou naději přeci jen dávalo.
Hrdě a statečně vzdorovala,
den co den s údělem bojovala.
Po tomto období jsem náhle zjistila,
citovým poutem, že nemoc nás spojila.
Pak ale nastalo odloučení,
náhle a rychle bez rozloučení.
Vzpomínka na tebe kobylko má milá,
na tvoji hebkou srst, kterou jsem hladila,
na oči,kterými přání jsi říkala,
na pysky s nimiž pamlsek jsi hledala.
Věř mi, že mým přáním velikým je,
mít tebe jedinou jen pro sebe,
bez tebe smutněním mi utíká čas,
dá-li Bůh do roka získám tě zas.
Moc hezký. Koně maj velkou duši a mnohdy i tvrdou hlavu.