Byla tak krásná, když se zlobila ... a vztekala.
Ó jak jsem sobecký, když ji chci mít u sebe!
Znal jsem ji jen chvíli a přesto jsem jí řekl svůj životní příběh ...
Asi protože mám ten pocit že už ji znám řadu let.
Její tvář je v mé paměti,
jako bych se na díval věky ...
Její hlas si vybavuji,
jako byhc ho poslouchal léta ...
Její postavu si představím tak lehko,
jako bych ji objímal roky ...
"Šéfe! Máme prooobléééém!" auau moje uši! Hlasitějš už by to asi nešlo že?
"HÉÉÉJ ŠÉFÉ!!!KDE SEEEŠ?!" jáuuuu ten debil ten blbec ten ...
"Tady ty trotle!"
"KDE???" ááá panebože za co mě trestáš?!
"U sebe ty hovado boží!"
"Jo ... tady?" neéé panebože proč?
"Né. Civíš tu na mě a já přitom budu na měsíce že?"
"No ... ne." trpělivost ó bože dej mi trpělivost
"Fajn tak co je?"
"No ta holka. Je mrtvá." COŽEEEE? nééé můj bože to néééé
"Šéfe co je ti?" mě? ted už nic ...
"Kdy? Jak? Kde? Proč ... "
"Byl jsem ve vsi a tam říkali, že je mrtvá. A zítra je pohřeb." ježiši kriste jak?
"A ted hádej co je na tom nejdivnější!"
"... ?"
"Před chvíli jsem jí potkal tady!"
panebože stůj při mě
nebo ne ...
se mnou to šlehne
BUM!
"Šéfe je ti něco? Proč se válíš po tý zemi? No tak ... Ty se mnou nemluvíš? Proč? Jsem ti chtěl říct podrobnosti, ale když se mnou nemluvíš, tak já s tebou taky ne!"
CAWTE PODTE SA POZRIET NA MOJ NOVY BLOG!!!